Lucerna

Lucerna je fakt hustej román vod Lojzy Jirásků, co je tak trošku pohádka a má jako morální podtext.

Achtung! Bнимание! Alert!

!!! Češťyna !!!
Tudlencten vocstavec nebo celej ártykl sou napcaný soudobou novobarokní poetickou češtinou, leč furt ještě předreformním pravopisem, což sitze nedělá dobrotu, nač však sere pes.

Navíc Franta Palackejch řiká že cajk.

Tudlencten román je vodhadem asi fakt úpa nejvíc nejznámější divadelní přectavení vod Jiráska. Hraje se to furt čili imrvére, i když je to starý jak Metuzalém a napsaný to bylo chvilku po Velkym třesku, což je vopak Velkýho smrsku. Páč lidi to chcou, páč tam jako dobro vítězí nad zlem a nakonec je fšecko v rychtyku a ne jak v životě. Taky je tam děsně moc přírody a tudíž je to ekologický, což maj hipstéři rádi.

Pro svou voblíbenost byla přeložena do různých jazykůch, jmenovitě do francouzštiny jako La Lucerna, angličtiny jako The Lucerne, němčiny jako Die Lutzerne a soudobé pražštiny jako Baterka. Samo litr se v jednotlivejch překladech přizpůsobuje aji text jako takovej, aby to místní pobrali. Třá vyprávět klukovi z Bronxu, jak vypadá lípa je házení perel sviním, páč ten lípy nikdy neviděl, neb furt hulí jen tvrdý máčka.

U mlejna bydlí starej wasserman a mladej untrwassrman, kerej hází vočkem po Hanče, co delá mlynářovi pucfrau. Na zámku sraší starej správec, co je bystrej jak tatra bláta a taky pěkná ludra a taky hází po Hanče vokem a chce, aby mu ho pulírovala. No jasan, že ten zámek, to dá rozum. Navíc chce pokácet místní lípu, což lidi nelibě nesou a ekofašoun mlynář vo tom nechce ani slyšet. Navíc je tam pančel, co není pančel ale podučitel a chce bejt učitel, páč kariérní postup a věčí škvarky. Navíc tudle týpek s kemošema po nocích paří hustej dedmetal a tak vykómajó, že pomocí hustě sugestivní hudby navočkujou panstvo, aby mu dali na bumážku štempla.

Dyš je to na vzpouru, lidi sou celý nahnědaní, přikodrcá se tam kněžna v novym luxusním kočáru. Páč ale ta stará rašple má jedno voko bink a druhý cink, napadá na levou nohu a je hluchá jak tetřef, tak nakluše kočárem k mlejnu a chce, aby ji mlynář doved přes les. Což je vod ní vyčuranost, páč má lepíky a nechce se jí do lesa samotný. Navíc četla hafo motz pohádek, třá tu O Odčervené Karkulce a z ní nemohla dva tejdny usnout ani s hrstí roháčů, takže má (fcelku voprávněně) šajna, co se v lese může přihodit.

A taky tak nějak tuší, že tam sou ty skřípalové, co ji chtěj spáchat kasaci. Což nevíme co je, ale bude to děsná prasárna, páč jich je na ni nekolik, takže to bude určitě taková ta zábava pro jednu paní a bandu pánů, co sme viděli v tom japonskym naučnym anatomickym filmu.

Nicméně teda jako mlynář musí, páč jako je sice svobodnej čék a může si to dělat jak chce, ale běda běda ciwe, ta lucerna, že jo, baba mermomocí prudí, nejde jináč, dyš musíš, tak musíš. Takže vyskočí jak čertík z krabičky, ale než se mu rozjede infarkt, tak teda čapne tu lucernu a de s šletičnou do lesa. Záhy se vokáže, že kněžna je slepá jak slepejš, vidí akorát tak hovno, tak aby to přes ten řáholec dali, tak si mlynář vockočí za keřik a vrazí výsledek do lucerny. A bába je hepy, páč čuch ji eště maká cajk, takže alles gute a mužou šlapat spolem.

No a konverzačka, kněžna je z mlynáře celá hin, páč se mlynář nestih vosprchovat a tudíž smrdí jak bolavá noha, což je sexy, páč feromony a kněžna má v koutku pusy imrvére slinu a přemejšlí, jak se nechat mlynářem sklátit někde na mezi. Do toho jako povídání vo vřesu a stromech a tak ne, páč příroda a vůbec. Mlynář kněžně povídá vo skovance Hanče Dlanče, co ji skovává ve mlejně, kněžna rosí jak mlýnckej náhon a tak. Romantika, ciwe. A dyš je ruka v nohávě, tak ji práskne to vo tý lípě, což kněžnu rozdělá jak kýbl diamantů a slíbí, že to vošéfne. Načež mlynář je z toho taky celej tumpachovej a tak.

On si mlynář už taky dlouho nešáh na nic měkkýho, takže jako napětí že by se dalo krájet, došmatlaj spolu až do zámečku, kdy si kněžna vykasá sukni a pantáct spodniček, načež zapomene, co chtěla a schodí lucernu i s hovnem na zem. Ta se rozbije, je to levnej šmejd z Číny, ale hlavně to análuje tu povinnost mlynářovi s ní trajdat příště taky, že jo.

Slavné úryfky

„Nikdo se ho ve zlé vůli už ani nedotkniž!“

- Kněžna

„Hale thé lhíphy she nevhzdháb“

- nastydlej mlynář