Versologie
Versologie je věda.
Způsobem krutopřísně vědeckým se veršologie zabývá poesií, básněním rýmovačkami i veršotepectvím (tváření ušlechtilých myšlenek i jiných slintatin jejich drsným namlácením do formálně požadovaného tvaru).
Naprotitomu prosodie vědecky rozpitvává zvukovou stránku jazyka. Podle toho, které prvky rozhodují o rytmu verše, se rozlišují prosodické systémy, do kterých může být poplk původně nevázaný zformalisován do řeči velmi důkladně vázané. Kupříkladu fádní výstraha před vstupem do minového pole může nabýt i takovéto formy:
„Pokud noha minu mine
nebezpečí nepomine
další mina čeká dále
nohu urve neurvále!“
- Procházka polem minovým
Vědecké předeslání[editovat | editovat zdroj]
Prosodické rysy jsou suprasegmentální, protože jsou vlastnostmi jednotek řeči větších než jednotlivé segmenty (i když výjimečně se může stát, že jeden segment může představovat slabiku, a tedy i celý projev, např. "Áááááááááááááááách!"). Je nutné rozlišovat mezi osobními charakteristikami pozadí, které patří k hlasu jednotlivce (například jeho obvyklému rozsahu roztečí plku a pomlčnosti) a nezávisle proměnnými prosodními rysy, které se používají kontrastně ke komunikaci významu (například použití změn základní frekvence k označení rozdílu mezi prosbami, povzdechy, prohlášeními a otázkami). Osobní charakteristiky nejsou jazykově významné, pokud jejich nositel zrovna není vůl, oškobrh , nyjící kočka či žába na prameni. Není možné s přesností říci, které aspekty prosodií se nacházejí ve všech jazycích a které jsou specifické pro určitý jazyk nebo dialekt. Chování prosodické proměnné lze studovat buď napříč prosodickou jednotkou, nebo chováním v mezních situacích jejích hranic ("Tak takhle teda ne, mladej, to už je přes čáru!").
Takticko technická data prosodická[editovat | editovat zdroj]
Mluvbu možno rozebírati na mnoho způsobů:
- základní frekvence (měřeno v hertzech nebo cyklech za vteřinovou sekundu)
- doba trvání (měřeno v časových jednotkách, jako jsou furty, sekundy nebo milisekundy)
- intenzita nebo hladina akustického tlaku (měřeno v pudech na čtvereční verstu)
- spektrální charakteristiky poplku básnivého (rozložení energie v různých částech zvukového rozsahu kmitočtového)
- rozteč hlasu (lišící se mezi nízkou a vysokou pomlčností poplku)
- délka vyluzovaných zvuků (lišící se mezi ultrakrátkými, dlouhými a nekonečnými)
- hlasitost nebo význačnost (lišící se mezi šepotem měkkým a řevem tvrdým)
- ocelový timbr, ječivka, nebo jiná průrazná kvalita hlasu (bojová kvalita zvuku)
To vše, je li vhodně užito, může přednes veršů či přímo básně povznésti až k vrcholu nejzazších kleneb nebeských. Nebo i jinam.
- Na světě je přece krásně
- když ti z huby kanou básně,
- za malinkou chviličku
- máš jich plnou loužičku!