Vypouštěči kaluží

Kaluž čekající na příchod vypouštěče.

Vypouštěč kaluží, něm. Pfützeauslasser, ang. pooloffler, pol. vypousztecz rybnikowy) je člověk, který po dešťových srážkách generujících povrchovou vodu chodí po přírodě a vypouští vzniklé kaluže.

Mnoho lidí se mylně domnívá, že kaluže mizí díky vaporizaci nebo vsakování vody do půdy, ale není tomu tak. Tyto jevy plně nestačí k tomu, aby kaluže vymizely, k tomu je potřeba je vypustit. V urbanizovaných částech světa jsou za tímto účelem vytvořeny automatizované systémy vypouštění kaluží (například v Polsku se o ně stará gangster kanalowy), proto se s většími kalužemi typicky setkáme více mimo město. Navíc vzhledem k větší koncentraci vypouštěčů ve větších městech jsou i kaluže nezapojené do automatické vypouštěcí sítě (kanalizace) většinou odbaveny prioritně.

Motto vypouštěčů zní:

"Bez nás, vypouštěčů kaluží, by byl svět jedna velká louže."

Bez činnosti vypouštěčů dochází k povodním. Součástí práce vypouštěčů je ovšem i stavba přehrad na potocích či údržba vodních toků.

Nášivka na uniformě profesionálních vypouštěčů.

Kaluž před zásahem vypouštěče.

Rozdělení

Profesionální vypouštěči

Vypouštěcí sbor se podobně jako Hasičský záchranných sbor dělí Kalužní sbory na profesionály a dobrovolníky. Profesionální vypouštěči ke své práci využívání těžkou techniku jako čerpadla, lana, háky, závory, sací bagry, závory, obří bahenní tankery a závory!

Poloprofesionální vypouštěči

Kaluž po zásahu vypouštěše. Vpravo si všimněte vypouštěcího kanálu.

Poloprofesionální (dobrovolnický) vypouštěč je člověk, který nemá vypouštění kaluží jako hlavní úvazek a vypouštění kaluží se věnuje ve svém volném čase. Ke své práci obvykle používá to, co v dané lokalitě najde (větvě, kameny), případně jsou vybaveni polní lopatkou a skládacím krumpáčkem.

Mezi poloprofesionální vypouštěče patří také celá řada rybářů, lesníků a správců vodních toků.

Vypouštěči v přírodě

Jako většina lidské činnosti, i vypouštění kaluží našlo prapůvodně svoji inspiraci v přírodě. Přírodními (animálními) vypouštěči jsou například krtek potápivý, mořský pes, vodní kočka, kočkodaurus nebo srna obojživelná.

Historie

První zmínky o nedostatku vypouštěčů pochází se starověké Mezopotámie. Během dalších století bylo mnoho událostí, které vedly k rozvoji vypouštěčů (velká potopa světa, potopení Titanicu, ropná krize na Blízkém východě, která byla způsobena obrovskou podzemní louží).

První profesionální Kalužní sbor vypouštěčů byl v Československu založen v roce 1926 Jindřichem Potáhlem v Třeboni. Třeboňsko bylo historicky území, které bylo již od středověku zasaženo těžkým nedostatkem vypouštěčů, což je dodnes z mapy dost patrné.

Vypouštěč kaluží je tedy velmi staré řemeslo a není proto divu, že dnes již není mnoho lidí, kteří se mu věnují. V České republice najdeme mnoho oblastí, kde došlo kvůli nedostatku vypouštěčů ke vzniku velkých jezer. Příkladem je třeba již zmiňované celé Třeboňsko, prakticky celý tok Vltavy nebo Horní mlýny. Kapitolou samo o sobě jsou Dlouhé stráně, které se profesionální vypouštěči snaží s vypětím všech sil vypustit už od roku 1978 každou noc, leč marně. Tato aktivita se tak alespoň využívá pro generování pohonu pro Pohlcovače tmy. Mnoho lidí si myslí (a průvodci je v tom podporují), že Dlouhé stráně jsou vodní elektrárna, ale to není pravda, to je pouhá zástěrka neschopnosti vlád "s tím zatraceným jezerem na tom zatraceným kopci něco udělat" (slova Miroslava Čilumíka, místního rodáka).