Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

je magický zvuk používaný v čestině při různých příležitostech. A jako takový může nést mnoho významů.

Logopedické cvičení[editovat | editovat zdroj]

Správné vyslovení tohoto zvuku je velmi těžké. Liší se hlavně délkou a to kraj od kraje. V Praze se fňuuje dlouze, v Baniklandu krátce. My si zde uvedeme univerzální nácvik pro správné fňování.

  • Ohrneme horní pysk, horní zuby jemně položíme na spodní ret
  • Foukneme zkrz mezeru mezi předními zuby. Pískáme-li, ubereme tlak. Rudneme-li a není nic slyšet, jsme buď hluší jako Ministerstvo zdravotnictví k potřebám kojících matek, nebo nemáme mezeru mezi zuby. V druhém případě jemně sklopíme sanici, abychom vytvořili mezi zuby a rtem těsnou skulinku.
  • Nevadí, každý se sem tam poprská. Utíráme monitor kapesníkem.
  • Mysleli jsme čistým kapesníkem, Necyklopedie nenese žádnou zodpovědnost za poškrábání vašeho displeje rok starými vrkouny v té věci, kterou zovete kapesník.
  • Opakujeme. Zůstává-li monitor nyní suchý, správně jsme zvládli polovinu cvičení. Jinak opakujeme otírání displeje. Mimochodem - tričkem to jde taky.
  • Fyfíme? Fyfí nám to? Fkvělé!
  • Fyfíme a v půlfe fykotu, fměníme tok ffduchu tak, aby fel nikolif pufou, ale nofem.
  • Fňulnuli jsme! Jásáme!

Významy ve slovních druzích[editovat | editovat zdroj]

Podstatné jméno[editovat | editovat zdroj]

jako podstatné jméno může nést například tyto významy:

  • Fň jako synonymum pro nic. Pravda, jedná se o archaismus a nepřesnost (Fň je 15 až 37,5 zbel), ale stále na to můžete narazit.
„Nemám už ani fň!“

Předložky kombinované[editovat | editovat zdroj]

V rámci úspory času dochází v hovorové češtině k takzvaným komprimátům. Typickým příkladem je "F6", je těsně druhé. O prsa. Příklad napoví.

„V čem ses to zas vrtal, blbečku?“
„Fňičem!“

nebo románové:

„... a vilný vikář fňiknul dofňitř“

Jakkoliv se to může na první (prvočíslo) pohled jevit, nejedná se o obdobu protetického "V" za použití písmena "F".

Citoslovce[editovat | editovat zdroj]

S se můžeme setkat ve valné většině jako s citoslovcem. Uveďme příklady, kdy je možno toto slyšet:

  • Slápneme nebohému psíkovi na oháňku. Psík fňukne.
  • Kočce nedáme najíst. Ozývá se *mňouk* zvuk, následovaný vytouženým *Fň* zvukem a následným *zheb* zvukem.
  • Nešťastnou náhodou strčíme kolegu z okna jedoucího automobilu pod protijedoucí kamion. Oblíbený kolega žuchne (*žuch* zvuk), hekne (*hek* zvuk), fňukne (*Fň* zvuk) a několikrát zakřupá (přední náprava, zadní náprava, zadní náprava, pauza, náprava návěsu, náprava návěsu).

Specifickou formou fňování jsou poté následující:

  • Fň! - ve významu "Pche!"
  • Fň! - ve významu "Vídíš tu roštěnku v tý žlutý minisukni?"
  • Fň! - ve významu "Ano miláčku, máš pravdu jako vždy."
  • Fňňňň! - "jsem zhulenej jako deka a žjova, viděls tu žlutou kouli co přelítla přes obzor?"

Význam ve fyzice[editovat | editovat zdroj]

Fň se používá také jako jednotka fňukání. 1  (fňuk) je přibližně 0,5 až 1,2 vzl (vzlyků). Zhruba 10 fň je pak 1 řv (řvoun).

Při převodu jednotek je třeba dát pozor, protože škála řv je logaritmická, podobně jako je tomu například u dB (decibel - intenzita hluku) nebo R (Richter - intenzita zemětřesení). Jak už bylo zmíněno, 1 řv je asi 10 fň, ale 3 řv je už rádově 103 fň.