Dr. Jožka Malý
„Kulňa šopa, vono to fult padá.“
„Své předky jsem nenašel a tak doufám, že mě najdou alespoň moji zadci.“
Dr. Jožka Malý je nejvýznamnější maloměřický archeolog, vědec, myslitel, šlechtitel prasokozopsů a nositel nejvyšších ukrajinských státních vyznamenání.
Jeho otcem je přední majlontský jaderný fyzik Pudr. Fanóš Malý, jeho matka je prostá prasokozopsopaska. Právě po ní zdědil Dr. Malý svou genialitu, která se u něho projevovala již od útlého mládí.
Někteří jeho současníci, především z Čech, ho dokonce nazývají "Cimrmanem východu". Dr. Malý na to reaguje ve své autobiografické knize, se skromností sobě vlastní, těmito slovy: " Říkat o mě, že jsem Cimrmanem východu je přehnané a zavádějící. Já jsem ochoten připustit Cimrmana jihovýchodu ale podle mé staré jsem daleko vyvinutější a to všude. Osobně si myslím, že Cimrman by měl být nazýván Dr. Malým západu a podle mé staré dokonce jen Dr. Malým severozápadu a na tom trvám. A pokud budou Češi tvrdit něco jiného tak jim můj fotr, který je v jádru dobrý chlap, pošle megatunový pozdrav "(str. 3728).
Dr. Jožka Malý je nevlastním bratrem Jožky Černého, prasynovcem Evy a Vaška, sestřenicí Marie Kabrhelové a osobním přítelem ukrajinského prezidenta. Zatím vydal pouze jednu knihu s poněkud komplikovaným názvem "Z Majlonta až na Ukrajinu a (přes Turkmenistán, Abcházii, Severní Osetii, Čečensko, Horní Voltu, Divokým Kurdistánem a Žut) zpět". Je to autobiografická kniha popisující jeho mládí, pubertu, střední věk a především jeho vědeckou expedici po stopách jeho předků. V součastnosti je Dr. Jožka Malý na přednáškovém turné po všech univerzitách světa kde jsou mu pravidelně udělovány čestné akademické tituly, takže jich má víc než Václav Havel a Václav Klaus dohromady.
Fakta ze života[editovat | editovat zdroj]
- 21. srpen 1968 - narozen na majlontské obecní louce když jeho matka pásla prasokozopsy. Byla však tak vyděšena nízko letícími letadly s rudou hvězdou na trupu (letadlo předtím nikdy neviděla a domnívala se proto že se jedná o bubáky), že v panice na svého syna zapoměla a utekla. Když si po týdnu uvědomila že porodila, vrátila se pro něho. Následkem prožitých útrap propuká u malého Jožky genialita ale zastavuje se jeho tělesný růst.
- 1971 - Dr. Malý předpovídá Microsoft. Svým historickým výrokem: " Kulňa šopa, vono to fult padá " odstartovává epochu computerů. Dr. Malý na to ve své knize vzpomíná takto: " Na ten den si pamatuji úplně přesně. Seděl jsem ve světnici a hrál si s dřevěnýma kostkama. Stavěl jsem je na sebe a přestože jsem byl geniální, s manuální zručností jsem byl trochu na štíru. Kostky mě pořád padaly a tak jsem pronesl svůj historický výrok. A vzápětí mě to došlo. Jestliže to padá mě géniovi, tak to logicky bude muset padat i někomu jinému. Ale komu?! A tak jsem stavěl kostky dál, ony mě pořád padaly a já nemohl přijít na to proč. Pak se mě podařilo postavit z kostek komín. Byl sice křivý, ale stál. Vtom vstoupila do místnosti matka, na talířku nesla jablko a položila ho vedle mne. Chtěl jsem se jí se svým dílem pochlubit, ale ona mě nevěnovala pozornost, přistoupila k oknu a otevřela jej. Vznikl tím průvan moje kostky opět spadly. Ale mě to nevadilo, protože jsem konečně znal odpověď. Nebudou to jablka ale okna!!! Lítal jsem jako blázen po sednici, křičel jsem radostí heuléka, heuléka a moje matka mě s ustaraným výrazem ve tváři pozorovala " (str. 432). Ještě téhož večera předpovídá Dr. Malý Křivé Komín v Majlontě.
- 1974 - malý Dr. Malý nastupuje do základní školy. Ta mu však nemůže nic přinést, protože dík své genialitě již téměř všechno zná z knih a co se v nich nedočte na to přijde sám. Typickým příkladem je jeho první školní den. Již při vstupu do třídy volá na paní učitelku: Máma má mísu. My máme maso (to vyčetl z knih). Rusi nemají nic (na to přišel sám). Zpitomělí spolužáci a koneckonců ani paní učitelka vůbec netuší o čem ten chlapec mluví. Nakonec paní učitelka pronáší památnou větu, aniž by tušila jak je blízko pravdě (není to proto že by byla skvělá pedagožka nebo dokonce vizionářka, je to prostě náhoda) :" Chlapče ty budeš mít samé pětky." I na tuto drobnou příhodu Dr. Malý ve své knize vzpomíná (str. 815 - 936). Brzy je jasné, že základní škola není tím pravým ústavem pro malého génia, a proto odjíždí do Mongolska, do země svých předků, kde studuje na Ulánbátarské státní univerzitě. Stává se jedním z nejlepších žáků této školy a ukončuje ji se samými pětkami (panuje mylná představa, že tzv. bodové hodnocení, kdy 5 je nejvyšší a 1 nejnižší počet bodů vymysleli Rusové. Mongolové ho používají již dlouhá staletí a Rusové ho od nich převzali, neboť všichni Rusové jsou vlastně Mongoli).
- 1986 - Dr. Malý je požádán svou matkou aby zanesl otci do práce pozdní večeři. Při toulkách majlontským jaderným komplexem nachází Dr. Malý nezadokumentované červené tlačítko. Mladý dychtivý vědec se snaží přijít na to k čemu slouží a proto ho mačká. Tím vypouští 2 500 litru vysoce radioaktivní vody z primárního okruhu.Tato podle dnešních měřítek banální příhoda způsobuje že ozářený Dr. Malý začíná opět růst. Nezadokumentované červené tlačítko má ale bohužel ještě jednu nezadokumentovanou funkci (současné počítačové animace naznačují že se jednalo o Ctrl+Alt+Del). Je totiž přímo propojeno s řídícím pultem 4. reaktorového bloku černobylské jaderné elektrárny. Dr. Malý tím nevědomky způsobuje nekontrolovanou jadernou reakci, která vyústila ve známou havárii. Dr. Malý vůbec netuší co způsobil, protože podle tehdejších představitelů se žádná havárie nestala. Přichází na to až mnohem později, při své návštěvě u ukrajinského prezidenta který mu řekl: " Kdyby se mě dostal do rukou ten vůl co za to může, tak mu uřežu koule ". Teprve tehdy si Dr. Malý spojuje dohromady střípky tehdejších událostí a uvědomuje si celou pravdu. Na tuto drobnou příhodu Dr. Malý ve své knize nevzpomíná. Za zmínku také stojí to, že když byl Dr. Malý tak vysoký , že už se nevešel do žádného oblečení, jeho matka ho opět odvedla na obecní louku kde ho týden nechala. Tím znovu zastavila jeho růst. Tato drobná příhoda v jeho knize nechybí (str. 1012).
- 1996 - Dr. Malý odjíždí na vědecko-archeologickou expedici na Ukrajinu kde pátrá po stopách prvních majlontských osadníků. Je naprosto zbytečné se zde šířeji zaobírat jeho strastiplnou cestou. Dr. Malý vše popsal ve své autobiografické knize "Z Majlonta až na Ukrajinu a (přes Turkmenistán, Abcházii, Severní Osetii, Čečensko, Horní Voltu, Divokým Kurdistánem a Žut) zpět" vydané v nakladatelsví Gojko & Mitič. Kniha velmi podrobně pojednává o jeho putování a je hojně doplněna autorovými osobními ilustracemi. Za zmínku proto jen stojí vysvětlení jeho dalšího slavného výroku. Dr. Malý v té době pobýval ve vesnici Zaplivanskoje kde se oženil a měl již ročního syna. Přesto se však nevzdává myšlenky na návrat a proto podniká dlouhé výpravy aby našel cestu zpět do civilizace. Při jedné ze svých výprav si Dr. Malý sáhl až na dno svých sil a byl již přesvědčen že v pustině zemře. Ve chvílích největšího zoufalství proto prohlásil: "Své předky jsem nenašel a tak doufám, že mě najdou alespoň moji zadci ". V poslední chvíli ho zachránila jeho žena, která ho celou dobu stopovala, protože si myslela že chodí za jinou. S její pomocí se nakonec vrátil do rodných Maloměřic.
- 1997 - Poprvé publikoval princip ňaderné elektrárny.
- 2006 - Dr. Malý zahajuje přednáškové turné po světových univerzitách.
