Kobercový nálet

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Létající koberec, ilustrační obrázek

Kobercový nálet nebyl vynalezen Američany, jak je někdy mylně uváděno, ale Turky. Během turecké letní ofenzívy, která začala 14. nebo 31. 8. 1917 se turecká armáda potýkala s nedostatkem zkušených pilotů. Nastalou situaci obratně vyřešil ministr vzdušných sil plukovník Mam Rad Kebab. Jeho přínosem bylo prosazení létajících koberců do výzbroje. Výhodou koberců byla nenáročnost na obsluhu a jejich laciný provoz. Údajně k jejich ovládání postačovala znalost několika veršů z koránu.

Jakékoliv heslo na téma Kobercový nálet byste na české Wikipedii hledali marně.
Nehopsající Wikipedie.png

Válečné využití[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku brzdila zavedení koberců nedůvěra ze strany vojenských byrokratů. Po úspěšných testech prvních prototypů bylo okamžitě rozhodnuto o masivní výrobě. Létající koberce byly zavedeny pod označením univerzální koberec typ 17 později 17a1. Koberce byly dvoumístné a byly vyrobené z červenočerné vlny. Později byly zavedeny i koberce stíhací a bombardovací. Hlavní výhodou koberců byl jejich nehlučný let, který posádkám umožňoval přepadat nepřátele ze zálohy. Oblíbenou taktikou tureckých pilotů byl nízký let nad terénem a následný výpad zpoza duny nebo skály často doprovázeným obligátním zvoláním Allohua snackbar. Ztráty, které svým bombardováním koberce spojencům přichystaly byly strašlivé. Na naléhání spojenců přijala OSN rezoluci, ve které byly koberce prohlášeny za zbraň hromadného ničení, a dále jim bylo zakázáno létat. Rezoluce zapříčinila hromadné pálení perských koberců po celé Evropě a také tzv. "nelétavost" tureckých koberců.

Technické parametry[editovat | editovat zdroj]

Koberec měl rozměr 2x3 metry Výzbroj tvořil těžký kulomet a zásoba bomb různých hmotností. Koberce byly prakticky nezničitelné i po četných průstřelech létaly dál a polité vodou byly i nehořlavé! Prakticky jedinou možností jak koberec zničit bylo donutit posádku předvést looping, při kterém z koberce spadla. Standardní koberec mohl dosáhnout rychlosti drozda a pestré koberce z afghánské vlny dosahovaly dokonce rychlosti skřivana, popřípadě afgánského chrta!