Oldřich Nový
Oldovy začátky[editovat | editovat zdroj]
Oldřich Nový se narodil jako gentleman - v obleku a s kloboukem. Jakoby zázrakem byl oblek krásně nažehlený a manžetové knoflíčky jeho matku při průchodu děložním hrdlem neporanily. Eleganci Oldřichova zjevu narušoval pouze potůček plodové vody, který mu kanul ze dvou šosů. Tento porod byl prvním porodem porodního asistenta Valentina Dobrotivého, který v té době ještě nevěděl, že každé dítě má po výskoku z dělohy světlé vlasy. Proto když spatřil bílou kštici nořící se ven z paní Cecilie Valentové, vzkřikl: „Jemnostpaní, je to albín!“. Toto přízvisko mu již zůstalo.
Dříve než se naučil chodit, uměl už smekat kloboukem. Když mu bylo asi pět let (už tehdy vypadal na třicet), smekl kloboukem tak gentlemansky úporně a prudce, že srazil babičku z houpací židle. Tato událost, kdy ohrozil život svojí milované babičky, v něm vyvolala tak silné trauma, že měl po celý život silné nutkání se k ženám chovat přes míru uctivě.
V sedmi letech šel s dědečkem a kamarádem do biografu. Lehce senilní kmet však koupil špatné lístky a Oldřich se ocitl na černobílém filmu, v němž bylo poprvé odhaleno lýtko na filmovém plátně (lýtko patřilo bývalé kurtizáně Sarah Bernhardtové). Když na onen okamžik došlo, nejenom, že Oldřich okamžitě odvrátil zrak, nicméně se pokusil zakrýt jednou rukou oči svého kamaráda a druhou oči dědečkovy. Se zlou se potázal, neboť děd ho kousl a vilně sledoval plátno dál.
Olda džentlmen[editovat | editovat zdroj]
Oldřich Nový byl samozřejmě symbolem toho nejextrémnějšího džentlmenství své doby, možná veškeré doby vůbec.(Což dokazuje i splnění známého citátu: Gentleman je muž, který neuhodí ženu, aniž dříve smekne klobouk!). Byl to muž, kterého si jen těžko představíte bez perfektně padnoucího obleku a dokonale uhlazeného účesu. Obecně Oldřich velice dbal na svůj vzhled a pro vytvoření perfektního dojmu se nebál zacházet i za hranice zdravého uvažování! Dvakrát týdně se koupal ve svěcené vodě, aby ďábel žádné moci na něj neměl, vlasy si upravoval pouze košér vepřovým tukem a kdybychom dnes všechny jeho obleky poskládali za sebe, vytvořili bychom dráhu, která by 3x obtočila zeměkouli. Díky vrozené genetické vadě se Oldřich nikdy nepotil, a když už se to v extrémních podmínkách stalo (například, když jednou uvízl vlivem zalomeného zámku na 4 hodiny v sauně (kde byl samozřejmě ne nahý, ale v obleku ze ztenčeného materiálu speciálně ušitém pro tyto účely), voněl po vanilce.
Jakmile někdo v místnosti jen vyslovil slova jako pot, beďar nebo špína za nehty, okamžitě běžel domů a nejméně hodinu se drhl ve sprše. Při zaslechnutí sprostých slov se mu dělalo nevolno a jen při pomyšlení, že by ty hrůzy vycházely z jeho úst, přicházel do mdlob!
Oldřichův látkový kapesník[editovat | editovat zdroj]
Samotnou kapitolou je látkový kapesník. Je to věc pro pravého gentlemana naprosto nezbytná! Je to symbol muže osobitého, sebevědomého a připraveného kdykoliv přiskočit k nebohé plačící ženě a zachránit ji nabídkou svého rámě a kapesníčku. Oldřich měl nejraději klasiku, tedy i co se týče kapesníků. Neměl odvahu zkoušet extravagantní vzorky a výšivky a raději se spokojil s čistě bílými kapesníčky z egyptské bavlny, po okrajích vyšívané pravým zlatem a s diamanty vykládaným přízviskem svým (Kanec) v levém dolním rožku.