Pojednání o práci

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Dělba práce. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Náborový leták

Bez píchání by nebylo práce

„Práce je poslední zoufalý prostředek, jak přijít k penězům“

- lidové úsloví

„Komu smrdí rum, tomu smrdí práce“

- anonymní alkoholik

„Lidi v humanitních oborech draze zaplatí za své vzdělání.“

- Miloš Zeman

Různí myslitelé tvrdí, že práce člověka šlechtí, jiní jsou názoru, že práce ničí tělo a zdraví, konečně názory jsou od toho, aby se různily. Jsou lidé, kteří pracují nesmírně rádi, svojí prací přímo žijí, jsou však také lidé, kterým se při pouhém vyslovení slova práce vyrazí osypky, nebo kyprovka. Podívejme se na několik charakteristik různých typů lidí. Záměrně se vyhněme běžnému člověku, ale zaměříme se spíše na extrémy.

Workoholik

Více v článku Karel Havlíček

Tento typ člověka se zřejmě vyskytuje od nepaměti (naštěstí zřídka), ale popularity se mu dostalo až v poslední době. Workoholik upřednostňuje práci před čímkoli jiným. V práci tráví prakticky všechen svůj čas, kdyby nemusel spát a jíst, bylo by to 24 hodin denně. Zde je na místě otázka: je tak blbý nebo neschopný, že jedná takto? Jednodušší by asi bylo tvrdit, že je lempl a prostě v normálním čase nestíhá a z existenčních důvodů zůstává v práci déle, to by bylo ještě omluvitelné. Ale pokud takto činí zcela dobrovolně, to už je na pováženou. Žádná práce na celém světě není přece tak senzační, uchvacující a nezbytná, aby musela být vykonána co nejrychleji a bezodkladně. Každý rozumný člověk přece dobře ví, že nehoří, že práce nemá nohy a neuteče, udělá jen to nezbytně nutné. A jsme u toho. Je tento člověk duševně zdráv, nebo se jedná o magora, který by mohl být nebezpečný svému okolí? Už jenom svým přístupem k práci svému okolí nebezpečný je. Co kdyby chlebodárce, nedej bože napadlo, že může-li takto pracovat jeden, mohou i ostatní a nařídí to? To již volá po odvetě. Shrnuto - podtrženo: workoholik je blázen nebezpečný jak sobě, tak hlavně svému okolí a jako takový by měl být držen v přísné izolaci v ústavu k tomu určenému. Syrová pravda je prostá a spočívá v tom, že svoji blbost skrývá, jakože kladným postojem k práci. Na takové lidi pozor!! Jak k tomu přijdou ostatní? Workoholismus je posedlost (obsedance) a tu je nutno léčit, nejlépe psychofarmaky (doporučeno předními odborníky).

Flákač

Někdo chodí rád do práce i o sobotách

Je přesný opak workoholika. Práce je mu nemilá, nenávidí ji, chodí do ní jen z nutnosti. Je zvláštní, kolik takový flákač vyvine úsilí a mnohdy i námahy jenom proto, aby práci předstíral. Je to mnohem namáhavější, než kdyby skutečně pracoval. Kolik to jen vyžaduje důvtipu vypadat, že dře jako mezek a při tom nedělat nic? Například takový přepracovaný údržbář. Zavolají ho k poruše a jako první prohlásí, že to nepůjde. Posléze donucen ohledá závadu, nechá si ji několikrát dopodrobna popsat, nějakou chvíli se drbe na hlavě (to se stimuluje), aby nezávazně slíbil, že se tedy na to podívá, ale napřed si musí skočit pro vercajk a odejde pryč. Když se po drahné době vrátí, všichni čekají, že se pustí do díla. Omyl, zrovna je svačina, na kterou má samozřejmě zákonný nárok. Po svačině se tedy s rozvahou pustí do díla, např. odmontuje ze stroje nevelký kryt. Na to prohlásí, že si zapomněl vzít správný klíč, šroubovák nebo cokoliv jiného a jde opět pryč. Přitom stačí požádat přihlížející, aby dovezli autogen, to že sám tahat nebude. Na otázku na co odpoví, co kdyby ho náhodou potřeboval i když je to předem vyloučeno. Po čase se opět vrátí, zakouří si (je taky jenom člověk) a konečně se pustí do díla přerušovaného častým žádostmi o podání toho či onoho nástroje. Jakmile stroj rozebere (před tím špatně, ale přece jenom fungoval) prohlásí, že nemá patřičný náhradní díl a že tedy neví, kdy bude k mání a kdy bude stroj opraven a konec konců za chvíli je padla a on má nárok na řádnou hygienu a přesčasy mu stejně nikdo nezaplatí a není vůl, aby dělal zadarmo To vše k pramalé radosti obsluhy, která pracuje v úkolové mzdě.

Jak workoholik tak flákač nebývají příliš oblíbeni svými spolupracovníky, oba jsou však ceněni nadřízenými, workoholik za výsledky, flákač za výborný prodej svých nepatrných pracovních výsledků.

Závěr

Člověk rozumný (homo sapiens) přistupuje k jakékoli práci obezřetně a s rozvahou jemu vlastní, pečlivě si promyslí, zdali mu vůbec stojí za to se do ní pouštět a vůbec, není-li lepší, se na to rovnou vykašlat.

	„Tak pozor, zabrzdi. To slovo s „P“ přede mnou ani neříkej. Kočky nikdy nepracujou. Učili nás to i ve škole“
	Kocour, díl 11 - Queeg