Žárovka
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Pohlcovač tmy. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
| Žárovka | ||||||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| ||||||||||||||||||
 téměř ohrožený | ||||||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||
| Bulbus thermalis |
Žárovka je věc schopná vydávat světlo teplo a málo světla (světlo tvoří asi 8 procent výkonu). Někteří vědci tvrdí, že žárovka je živá, avšak to se zdá být spíše píčovina. Tvůrcem této podivnosti je Thomas Alva Edison.
Vznik[editovat | editovat zdroj]
Thomas A. Edison jednou takhle blbnul s elektrikou a schválně si zkusil, co stane, když se škrtne vodičema pod napětím větším než malým. Výsledkem pokusu byl krásný jiskřivý ohňostroj, sprška roztaveného kovu, a taky jeho trošku dost ohořelé vlasy. A tak si Edison řekl, že když elektřina dokáže předměty, kterýma prochází, tak krásně rozehřát, tak bude moci být použita i na výrobu světla. A protože některé rozžhavené věci (např. železo, nebo i doutnající uhlíky) dokážou svítit, ale asi to bude muset být něco jiného, než kov, ze kterého je jeho experimentální elektrický okruh. Něco s větším odporem. Že aby to zas neudělalo bengál. Protože obloukovka už byla vynalezená a Thomas chtěl něco novýho, tak nějak subtilnějšího. A aby se to dalo patentovat dřív, než s tím zas přileze ten protivný Cimrman.
Napřed zkusil to, co bylo hnedle po ruce, totiž ty své zuhelnatělé vlasy. Jo, zasvítilo to, prsklo, blejsklo, zasmrdělo... holt jako když se pálí vlasy. Ježto ale byl Edison fakt číman, řek si, že za to může vzduch, ve kterým to shoří. A protože, jako každý správný prepper, měl u sebe zrovna vývěvu, skvěla se po chvíli před ním vypitá flaška, se špuntem třikrát vrtaným, kudy do ní těsně procházely dráty a vycucávací trubička. Byl to vopruz, uchytit ten šíleně křehký zuhelnatělý vlas na ty přívodní dráty, aby se to celý nerozsypalo, ale nakonec se povedlo. Když to celé vycucal, uchopil poleno s přidělaným elektrickým přívodem, co jím postupně jel po dlouhým železným drátu, čímž přidával proud. A ono se to rozsvítilo! Edisonovi se v tu chvíli rozsvítilo taky. Zaradoval se jak malý Alva, a jak tak vítězně křepčíl, drkl malinko o tu flašku, ten zuhelnatělý vlas se oddrolil, blejsklo to a tma... a na světě byla první přepálená žárovka.
Ale Edison se nevzdal. Začal ve specielní pícce uhelnatět všechno, co mu přišlo pod ruku; od psích chlupů, přes kočičí vousy, až po pubické ochlupení jedné roztomilé dámy - furt to ale nebylo ono. Rozpačitě se drbal ve (stále ještě malinko ohořelých) vlasech, když mu z nich vypadlo jakési vlákno. Hned mu došlo, že to bude bambusové vlákno z vějíře, kterým ho ta roztomilá dáma praštila po hlavě, když získával to její ochlupení pro své experimenty...
Vzal tedy Edison ono řízením osudu těžce získané bambusové vlákno, opatrně jej nechal zuhelnatět, vrazil to do baňky, vycucal, zapnul proud - a ono to svítilo. Svítilo to ještě i druhý den, a zhaslo to až na večer dne třetího, protože se vybily baterky, a Edison holt ještě nevynalezl Edisonův akumulátor.
Ale vítězná cesta byla nastoupena a Edison mohl zahltit trh žárovkama s Edisonovým závitem na jednom konci, vycucávacím pupíkem na konci druhém, a uvnitř s uhlíkovým vláknem z bambusu. Ale furt to ještě nebylo ono. Dokud byla žárovka pěkně v klidu, bylo to OK. Jak se se s ní však začalo mrdlit, vlákno se uklepalo, takže třeba ve vozidlech to bylo na nic. A to pro kšeft dobrý nebylo.
Bylo třeba najít něco fortelnějšího, než ten blbý bambus. Tak se kouknul po něčem kovovém, ale z odlišného kovu, co by mohlo mít větší odpor a tavicí teplotu, rafnul platinu, dal to mezi dva dráty, z nichž jeden je pod proudem... jo, furt ještě to reostatové poleno. Začal přidávat proud. A stalo se hovno, drazí přátelé, jen se po chvilce z polena na jednom konci začalo hulit jak puberťáka, Edison se nasral, vzal poleno a hodil ho po tom pitomém plakátu co visel naproti němu a z kterého se kdysi musel učit ve škole nazpaměť ty zasrané dvoj- až trojpísmenné píčoviny, co nedávaj smysl. Plakát na něj po zásahu polenem spadl, povalil ho a najednou měl přímo před očima seznam kovů tlustej jako Tři mušketýři, najednou mu došlo, že to co ho ve škole zkoušeli naučit byly chemické prvky a tak si začal vypsané kovy shánět, dělat z nich dráty a když to udělal s wolframem, tak se najednou pěkně po rozžhavení pěkně rozzářil. Načež se rozzářil i Thomas Alva a tak si dál hrál ve své komůrce, zcela sám, potmě i ve dne, hrál si, až měl peřinu celou profuněnou a jak si tak s tím svým wolframovým vláknem hrál, dostal se až k dnešní žárovce.
A to byl teprve ten správný obchodní sukces; zaběhl s tím hned za čerstva na patenťák, a schválně přitom předběhl toho protivnýho vlezlýho Cimrmana, který šel stejným směrem, a v ruce opatrně nesl cosi skleněného.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Žárovka recentní je skleněná baňka hruškoidně-šišatého tvaru s kovovým závitoidním šteklem, vevnitř je skleněná tyčka, kterou procházejí 2 dráty a z této tyčky leze ještě několik podpěrek pro svítivé wolframové vlákno, a taky je tam vycucávací trubička se zátavem. V žárovce kdysi bývalo vakuum, tedy nic čili, jak lze též říci, úplné hovno.
Jo, bejvávalo...
Dnes se, ve jménu pokroku, baňky žárovek plní netečnými plyny. Díky tomu, když žárovka po kurvítkem nastavené době chcípne a vlákno se přepálí, v takto vzniklé mezírce nastane výboj neboli oblouk. Konstrukce žárovky je navržena tak, aby se vzniklý výboj bleskurychle přenesl až na vodící drátky, a tím nastane mohutný zkrat, který vyhodí celou serii pojistek, a to až do nejbližší elektrorozvodny, případně i elektrárny. Baňka žárovky přitom obvykle exploduje, okolí zasype svými střepy, a zbytky vypadlého rozežhaveného vlákna zapálí, či alespoň důkladně propálí to, co se pod žárovkou nalézalo.
Je z toho zřejmé, že soudobé žárovky jsou navrženy tak, aby při svém skonu daly vzniknout fakt velkému kopci srandy. Tu si pak ještě dodatečně užijeme, až se budeme snažit z objímky vyšroubovat zbylý, kvalitně zapečený spodek žárovky; kovový závit, vroubený extrémně ostrými skleněnými střepy.
Jo, pokrok nezastavíš...
Je žárovka živá?[editovat | editovat zdroj]
Touto otázka, kterou si lámou vědci hlavu už kurevsky dlouho. Vše začalo tak, že jeden vědec si chtěl vyměnit prasklou žárovku a stalo se to, že na stole připravená nová žárovka mu utekla ze stolu. Zkrátka když se otočil, byla někde pod stolem. Naštěstí na nějakém hadru, takže celá a nerozbitá. Skeptici tvrdili, že se tak stalo proto, že ten blbec drnknul do stolu a díky svému kulatému tvaru se žárovka vlivem fyzikálního zákona impulsem vektoru hybnosti a působením setrvačné síly rozkutálela a vlivem gravitace spadla. V inteligentní vědecké společnosti se však stále vede o tomto spor a dělá se dodnes mnoho pokusů. Závěry jsou zajímavé, z nerovných povrchů se žárovka skutálí, a na rovných se krátce po položení také většinou alespoň malinko pohne. Vědci tvrdí, že skeptici jsou blbci a že toto je důkaz toho, že žárovka je živá, skeptici zas tvrdí že vědci jsou blbci a že za pohyb žárovky může energetický šťouch plus gravitace.
Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]
Obvykle se žárovky vyrábí v továrně, ale ve vědeckém institutu v USA na to dělali pokus na pohlavní rozmnožování žárovek. Položili na stůl 2 žárovky s tím, že je budou 24 hodin natáčet. Večer si na ně posvítili lampou s halogenovou minižárovkou, přes noc se vědátoři i vědátorkyně nudili a tak si začali na kameru točit blbosti. Při natáčení se jeden z nich v nekontrolovatelném orgasmickém vzepětí praštil o stůl a musel do nemocnice - a zbylí udivení vědátoři si najednou všimli nečeho neuvěřitelného; na stole byly najednou 2 žárovky a jedna malá, k tomu žárovky při oné divoké souloži shodily lampu stojící na stole tak, až z ní vypadla žárovka. Z této noviny se stala brzo bulvární senzace, byl z toho článek v nejednom impaktovaném časopise, ale skeptici hned namítali, že ta malá žárovka vypadla z lampy, kterou ti blbci shodili, když vrazili do stolu. Taky impakt.
Potrava[editovat | editovat zdroj]
Žárovka je velmi specializovaný tvor - žere jen jedno, a to elektřinu, kterou potřebuje k tomu aby svítila (případně k nějakému tomu rozmnožováníčku). Ale pokud je nepoužita, přežije o hladu i léta.
