Artěk

Artěk Osrannyje nivy
znak
poloha
kontinent:	Prdel Evropy
stát:	Ukrajina
region:	Krym
rozloha a obyvatelstvo
rozloha:	3.2 km²
počet obyvatel:	až 27 000
hustota zalidnění:	8437,5 obyv. / km²
správa města
starosta:	tajné
sekretářka:	super tajné

V centru subtábora Vodkovyj stojí sousoší dětí bránících vlastními těly symbol ruské kultury.

Artěk byl mezinárodní pionýrský tábor na Krymu na Ukrajině. Sice Rusko tvrdí, že Krym není na Ukrajině, ale v Rusku, ovšem Ukrajina si stojí sveřepě na svém stanovisku, že Krym patří jí, a my se ho tady přidržíme. Ostatně není důležité, kde je Artěk, ale co je Artěk. Je to, jak už bylo řečeno, tábor, čili místo určené pro přechodný relaxační pobyt. Je to tábor pionýrský. Slovo pionýrský zde znamená, objevitelský. V tomto významu to slovo chápeme proto, že mladí lidé z celého světa, kteří do tohoto tábora jezdili, v Artěku objevovali. Předmětem jejich objevování byly jednak ruské národní zvyky, a také některé oblasti biologie.

Popis tábora

Vlastní Artěk se skládal z deseti menších táborů, které pojaly až 27 000 dětí a mládežníků (povšimněte si, že to není prvočíslo, protože v Rusku a na Ukrajině kouzlo prvočísel nefunguje, je to trapné, ale je to tak). Každý z menších táborů měl své jméno naznačující jeho hlavní zaměření. Nacházely se zde tedy tábory:

• Vodkovyj,
• Jebanskij,
• Pjaničnyj,
• Poblijonyj,
• Malvaznyj,
• Pederastnyj,
• Machorka,
• Prcgumnyj,
• Šukavka,
• a Dinamit.

Na území Artěku se samozřejmě nacházely ubytovny, felčarský barák, kino, bazén a fotbalový plácek. Areál byl bohatě zarostlý křovím a stromy, sem tam se našel i záhon kytek. Řada budov stojících na území tábora obdržela Cenu Architektury Sovětského svazu udělovanou Ministerstvem pro výstavbu bunkrů a skladišť.

Účastníci

Jak již bylo řečeno, do tábora jezdila mládež z celého světa. To znamenalo ze všech ruských gubernií (nazývaných Sovětský svaz), z půl tuctu vazalských státečků ve střední Evropě spravovaných místními satrapy, a pak ještě z Kuby, Vietnamu a Severní Koreje. Občas byly pro větší srandu přizváni i mládežníci z tak obskurních zemí jako Sýrie nebo Irák. Věkový rozptyl byl velký, od malých dětí, přes adolescenty až po dospělé.

Aktivity

Centrum mládeže z NDR, v popředí freska tří hajlujících postav, familiérně nazývaná u třech fašounů.

Škála činností a aktivit v Artěku byla velmi pestrá. Nejmenší děti si v táboře hrály na maminku a na tatínka, případně na doktory (zejména gynekology). Puberťáci měli svůj program, který se skládal z objevování kouzla požívání tabáku, alkoholu a prvních sexuálních zážitků.

Adolescenti a mladí dospělí měli denní program jasně daný: Ráno snídaně, obvykle 200 gramů vodky a kus černého chleba, dopoledne školení a chlast, na oběd boršč (nechutná směs rozvařené zeleniny s tukem) a 200 gramů vodky, odpoledne balení vhodných protějšků opačného pohlaví a chlast, k večeři kdo si co našel, a večer sex a chlast. Sex se v Artěku provozoval všude. Na ubikacích, v křoví (proto byl tak zarostlý), v lese, za barákama, u soch, ve vyschlých kašnách, prostě všude.

Školení se zaměřovala hlavně na následující obory:

• Přímý a nepřímý odposlech
• Donašečství
• Prohrabávání cizích zásuvek
• Práce se Semtexem
• Pálení vodky podomácku

Smysl a účel Artěku

V centru tábora stojí symbol Artěku, je vyřezán ze dřeva motorovou pilou Russkij médveď a připomíná účestníkům proč tam jsou.

Hlavním symslem a účelem celého Artěku už od jeho založení byl sex. V raných dobách si tábor soudruzi nejrovnější mezi rovnými postavili jako zdroj povyražení s nezletilými děvčátky, později však, po rozšíření v 60. letech se smyslem tábora stalo přivést do jiného stavu co největší počet účastnic všeho věku a zvýšit tak populaci zemí tábora míru, klidu k práci a jednotné organizovanosti. V Artěku bylo za 60 let jeho existece počato nesčetně dětí, které pak vychovávali zcela jiní otcové. Díky pestré mezinárodní skladbě účastníků docházelo k významnému promíšení genů, což je z hlediska biologického zdravé, jen se to občas doma po tom třičtvrtě roce blbě vysvětluje.

Pouze v subtáboře Dinamit, vy kterém bydleli hlavně mládežníci z Palestiny, Sýrie a Libanonu probíhala mimo sexu i školení trhacích prací.

Současnost Artěku

Artěk se v roce 60. výročí svého založení dostal i na sovětskou poštovní známku, tato je ceněným sběratelským unikátem.

Artěk žije dál. Sice v něm už nezní krákoravá pruská němčina, řachtavá čeština, ani sladká slovenština, ale pracovníci Vědeckého týmu Necyklopedie s nasazením života zjistili, že tábor funguje dál. Ruští vyžraní gubernátoři, oligarchové, tlustoprdi a zátylkáři vrátili některé části původnímu účelu: Jde o subtábory Pederastnyj, Jebanskyj a Vodkovyj. Další území Artěku slouží ruské armádě, která v něm trénuje na svá kavkazská dobrodružství, relaxuje po dobře vykonané práci v Grozném nebo v Cchinvali, a přes plot ukazuje fakáče na nešťastné Ukrajince, kteří chodí okolo areálu s peticemi, že Artěk patří na Krym a Krym patří ke Kyjevu.

Přečti si také

• Rozhovor z přeživším z koncentračního tábora Artěk