Bílý Mikuláš
|
Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou. |
Bílý Mikuláš je nadpřirozená pohádková postava, která se v mnohém podobá našemu českému Svatému Mikuláši. Podobně jako on, obchází i Bílý Mikuláš domácnosti, ovšem výhradně v oblastech Afriky a v USA, kam chodí strašit a případně též obdarovávat malé černošské děti.
Zatímco den svatého Mikuláše je stanoven na 6. prosince, Bílý Mikuláš chodí 21. března ku příležitosti oslav Mezinárodního dne za odstranění rasové diskriminace.
Vzhled & charakteristika[editovat | editovat zdroj]
Pro Bílého Mikuláše je typický jeho nezaměnitelný úbor, zejména běloskvoucí róba (vypraná v Perwollu), s charakteristickou špičatou kápí, která kromě dvou kruhových průzorů zakrývá celý obličej. Bílí Mikulášové se totiž většinou snaží zůstávat v anonymitě, protože se zpravidla jedná o příslušníky policie. A kromě toho - Bílý Mikuláš je sice fiktivní postavou v převleku, ale na rozdíl od českého Mikuláše nic nehraje a myslí své chování skutečně smrtelně vážně.
Bílý Mikuláš s sebou nenosí žádnou berlu, zato však většinou třímá planoucí pochodeň či hořící meč. Mezi další povinnou výbavu patří například rezavé řetězy s okovy, policejní pendrek, bič, kýbl bělidla a kanystr benzínu.
Na návštěvu Bílého Mikuláše je každý dopředu upozorněn, neboť tento svůj příchod ohlašuje hlasitým zpěvem své hymny, která se velmi příznačně jmenuje „Bílá“.
"Bílá, bílá, bílá, bílá,
komu by se nelíbila.
Bílá vrána, bílá noc,
bílé není nikdy moc."
Návštěva Bílého Mikuláše[editovat | editovat zdroj]
Návštěva Bílého Mikuláš probíhá podobně jako u nás. Mikuláš hauzíruje od domu k domu a navštěvuje černošské domácnosti (často v Bronxu, na Haiti, oblasti Sahelu, či v nejrůznějších chudinských čtvrtích). Na rozdíl od našeho Mikuláše s sebou nebere čerty ani anděly, protože děcka zvládne s přehledem postrašit sám a žádného anděla si ty parchanti stejně nezaslouží.
Přesto však Mikuláš nikdy nechodí na vlastní pěst, protože v takovém případě hrozí, že by na něj někdo mohl vytasit bouchačku. Proto s sebou bere přinejmenším další dva Bílé Mikuláše, ale raději ještě mnohem víc. Kromě toho pod svým bílým rouchem zpravidla nosí neprůstřelnou vestu. Jistota je jistota.
Jakmile bílé osazenstvo vstoupí do domu, rodina shromáždí své vylekané plačící děti a Mikuláš se pustí do strašení, aby těm nevychovaným malým harantům trochu srazil hřebínek. Začne práskat bičem z ostnatého drátu, chrastit řetězy s okovy či ocelovým obojkem a vyhrožuje, že odvede děti na plantáže, do vězení, na úřad práce nebo přinejlepším do školy. Pak nastává moment, kdy se od harantů očekává, že Bílému Mikuláši přednesou nějakou píseň, či básničku, aby si ho zase udobřily.
Každý malý černoušek dobře ví, že Bílý Mikuláš slýchává nejraději písničku „Černý muž pod bičem otrokáře žil”, nebo slavný šlágr „Nevěřte těm novejm támhle“. V takovém případě dostane od dojatého Mikuláše kyblík plný smažených stripsů z oblíbeného fastfoodového řetězce KKK (Křupavé Kuřecí Kousky). Ty nejhodnější děti pak mají šanci získat například zlatý řetízek, nový míč na basket, nebo nové Adidasky. Hodnotnost darů se však liší v závislosti na lokaci. Například v Somálsku chodí Bílý Mikuláš taky, ale jelikož je tam bída, místní děti dostávají namísto fastfoodu jen vykrmenou žížalu.
Může však nastat i opačný případ. Když malý černoušek začne kupříkladu rapovat, Mikuláš se rozlítí, nezvedený parchant dostane leda tak hovno a mnohdy mu Mikuláš dá ještě navíc přes držku. Ty obzvláště zlobivé děti bývají nezřídkakdy lynčovány. Čas od času se stává, že si rodina samotná (zvláště je-li velmi početná) vezme Mikuláše stranou a diskrétně ho požádá, zda by si jejich dítě nemohl kvůli tíživé finanční situaci odnést doopravdy. Většinou jde o oboustranně výhodný obchod. Mikuláš za to rodině vyplázne padesát babek a pak dítě za slušnou sumičku prodá do bělošského zverimexu.
Bílý Mikuláš u nás[editovat | editovat zdroj]
Přestože svátek Bílého Mikuláše se v naší republice - jak již bylo řečeno - neslaví, v kontextu migrační krize a přílivu uprchlíků do Evropy se toto téma začíná pomalu řešit i v našich luzích a hájích. Objevují se dokonce hlasy, které přímo volají po tom, aby tato tradice byla adoptována a pevně začleněna mezi české zvyky a obyčeje. Jiní ji chtějí dokonce zakotvit do ústavy. Nejhlasitěji po tom volají posluchači kapely Ortel a na parlamentní úrovni je pak horlivým propagátorem této myšlenky známý migrant Lobotomio Okamůra. Slováci už jsou v tomto ohledu o něco dál, protože ti už den Bílého Mikuláše příležitostně slaví. Zasloužil se o to Jozef Šlota, který tento svátek osobně dovezl přímo ze svého výletu do Detroitu.
Známí Bílí Mikulášové[editovat | editovat zdroj]
Přestože Bílí Mikulášové většinou zůstávají v anonymitě, totožnost některých z nich pronikla na veřejnost. Buď kvůli nějaké kauze a nebo jednoduše proto, že se dotyční ke svým činům sami hrdě přihlásili. To je kupříkladu případ jistého strýčka Ruckuse, nebo českého „zpěváka“ Tomáše Ortela, který každoročně vyráží slavit den Bílého Mikuláše do Ameriky v rámci tzv. rasistické turistiky.
V případě policisty Dereka Chauvina šlo naopak o mediální skandál. Strážník se totiž vžil do role Bílého Mikuláše natolik dokonale, že omylem zabil jakéhosi George Floyda (známějšího pod přezdívkou »Pink Floyd«).