Black lives matter

Tento článek nemá skoro nic společného s článkem BLM. To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak.

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Romea.cz. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Tento článek se tematicky překrývá s článkem Spojené státy afroamerické. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.

Tento článek na téma "Black lives matter"

pojednává o opačném tématu než článek Ku Klux Klan.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Black lives matter na české Wikipedii.

Vznik jména hnutí

Znak hnutí BLM mluví sám za sebe

Název tohoto hnutí vymyslela mladá aktivistka, zhruba patnáctiměsíční, která si při pobytu ve svém růžovém kočárku při poslechu psychedelicky rockové hudby skupiny Pink Floyd v zamyšlení brnkala do rytmu prstem přes dolní ret a vyluzovala zvuk, nejlépe popsatelný jako "blm, blm, blm...". Pak už zapůsobilo Werichovo pravidlo "to je blbý, to se bude líbit" a název BLM byl všeobecně přijat.

Co se z původně nevinnného blmbání vyvinulo

Hvězdná hodina BLM nastala poté, co byl dosavadní symbol hnutí, Pink Floyd, nahrazen jiným symbolem,kterým se stal Black Floyd. To už nebyla hudební skupina, leč sólový Floyd jménem George. Černoch. Zda byl afroameričan není jisté, není známo, že by kdy Afriku navštívil. Tenhle Floyd vyrůstal v Houstonu, a vyrostl fakt hodně. Již ve svých 12 letech byl totiž vysoký bezmála dva metry a coby úctyhodná hora masa považoval sport za jediný smysluplný prostředek, jak naplnit svůj život. Na střední a vysoké škole vystudoval coby hlavní a jediný profilový předmět americký fotbal a basketbal. Věnoval se ovšem i jiným aktivitám. Mezi lety 1997 a 2005 byl osmkrát odsouzen za spáchání různých zločinů. Odseděl si 4 roky ve vězení (po přijetí dohody o vině a trestu) za loupežné vniknutí se zbraní v ruce. V roce 2014 se přestěhoval na předměstí St. Louis Park v metropolitní oblasti Minneapolis. Zde se živil jako ochranka a vyhazovač v barech. V roce 2020 ale přišel kvůli covidovému uzavření barů o jediné zaměstnání, ke kterému měl kvalifikaci. Svou jedinou kvalifikaci ovšem jinde uplatnit nedokázal a ocitl se tak zčistajasna bez práce a bez výdělku. To byl pro něj zásadní průser, který ho nakonec stál život. Zemřel totiž krátce poté během zatýkání, protože dle své přirozenosti v místním obchodě zaplatil svůj nákup padělanou a ještě k tomu falešnou bankovkou. Marně pak zdrhal, přeci jen už byl až příliš tělnatý. Policajti ho čapli a poté na něj dle svého zvyku zaklekli, protože toho chlapa černýho byl fakt velký kus. Floyd přitom neustále opakoval, že nemůže dýchat, čehož policajti moc nedbali, protože na to, aby stále dokola opakoval své tvrzení, měl zjevně dechu dost. Jenomže milý Floyd se před akcí mohutně naspídoval, což byla chyba. Intoxikace fentanylem není žádná prča. Následná porucha srdečního rytmu neboli arytmie s ním pak udělala krátký proces. O to delší proces ovšem byl se zasahujícími policajty za jejich zjevnou nevstřícnost vůči dopadenému recidivistovi.

Floyd byl fakt veliký a mohutný chlap. Navíc byl černoch. Je nad slunce jasné, že takový hrdina je úplně jiné kafe, než nějaký blmbající mrňous v kočárku. S takovým hrdinou je totiž možno se nejen ztotožnit, takový hrdina může být pro masy dokonce zářným příkladem, hodným následování. Šiky těch, co neměli nic lepšího na práci se znovu sešikovaly a začaly své vítězné tažení americkými městy.

Současnost hnutí BLM

BLM je v zásadě poklidné, nenásilné, mírumilovné hnutí

BLM neboli Black Lives Matter je v současnosti hrubě násilné rasistické hnutí, vycházející z názoru, že na celým široširým světě záleží pouze na životech černochů. Reakcí na toto hnutí a jeho metody byl vznik antirasistického hnutí All Lives Matter (ALM), prosazujícího ochranu všech lidských životů bez ohledu na rasu či jakoukoli jinou identitární kategorii. Příznivci hnutí BLM přitom právě hnutí ALM označují jako rasistické, což je vskutku dosti paradoxní. Black Lives Matter (ve zkratce BLM) je ultrapravicové, neonacistické hnutí. Ideologií hnutí BLM je přesvědčení, že bílá rasa utlačuje a vykořisťuje všechny ostatní rasy a proto je potřeba její nadvládu svrhnout. Rétorika, jakou hnutí BLM používá vůči bělochům je zcela totožná s tím, co Adolf Hitler prohlašoval o Židech. A jistě není náhodou, že svoje aktivity výrazně zvýšilo teprve až dlouho poté, co vypršela autorská práva na knihu Mein Kampf.

V současnosti je hnutí BLM nejvýraznějším subjektem americké neonacistické scény. Jeho stoupenci o sobě dali vědět zejména v roce 2020, kdy napříč celými spojenými státy pořádali protibělošské pogromy a akce srovnatelné s kříšťálovou nocí z 9. až 10 listopadu 1938. Útoky hnutí BLM samozřejmě nezůstaly bez odezvy. Do boje proti němu (a současně i všem černochům) vyrazili skuteční neonacisté z 1. civilní divize SS „Antifa“. Během protestů hnutí BLM se vždy dopouštěli těch největších násilností a pokaždé to záměrně aranžovali tak, aby to vypadalo, že za to všechno můžou černoši. Tímto způsobem se pokoušeli poštvat bělochy proti černochům a vyvolat mezi oběmi skupinami válku. Přestože už bylo namále, situace se po čase naštěstí přecejen uklidnila a aktivita jak hnutí BLM, tak i Antify poklesla. BLM bylo původně ryze a typicky amerikánsým produktem, leč dostatečně hlučným na to, aby se jej chytli nejrůznější revolucionáři druhého sledu v přežrané západní Evropě i jinde a mohli se krásně vyřádit při páchání pouličních kraválů spojených se zakládáním poeticky planoucích ohníčků v městských intravilánech.

A co ostatní nečernokožci?

Zářných hrdinů velikosti Big Black Floyda by bylo možno i jinde nalézt povícero. Nebylo a není tak důvodu, proč by v evropských poměrech nemohlo vzniknout například hnutí GLM (Gypsies Lives Matter), které by bylo k americkému BLM docela dobrým pandánem. Leč právě tito revolucionáři druhého sledu na něco takového nemají koule, neboť by při tom mohli utržit lecjaké bebíčko (natržená prdel). Navíc, jak píše Jan Berwid-Buquoy, vévoda z Ellgutu, "Cikáni jsou nejmírumilovnějším etnikem na této zeměkouli. Je to patrně jediný národ, který nikdy žádnou válku nevedl, žádnou revoluci nevyprovokoval, nikoho nikdy neutlačoval. Cikáni se ke komunismu ani k fašismu nikdy nehlásili a tyto společenské zvrhlosti nepodporovali. Žádných rasových čistek ani pogromů se nezúčastňovali". Kam se hrabou na nějakýho toho Floyda.

Kritika hnutí BLM

Americký spisovatel Mark Lilla ve své knize The Once and Future Liberal z roku 2018 hnutí Black Lives Matter kritizuje jako součást své širší levicové kritiky identitární politiky. Ačkoli celkem souhlasil s jejich cíli, nazval jejich rétoriku "učebnicovým příkladem toho, jak nevzbuzovat solidaritu" a argumentoval, že si kampaň svým negativním postojem k americké společnosti a k vymáhání práva i svou arogantní taktikou ostatní lidi jen odrazuje.

Jenomže kdo čte nějaké spisovatelské cancy. Síla davu je nepřekonatelná a příslušnost k davu je tak krásně hřejivá. Postaví li se do čela davu nějaká jednička, pak všechny ty nuly, co za ní stojí, mají coby dav sílu milionů. To nějaká opatrná intošská kritika nezmění a ani by změnit nemohla.

Dopad aktivistických metod BLM na americkou akademickou scénu

Někteří akademici, (John McWhorter, John Ellis, Marybeth Gasman a Glenn Loury) kritizovali taktiku, kterou mnozí aktivisté hnutí Black Lives Matter používají jako prostředek k umlčování svobody projevu a potlačování akademické svobody. Výsledkem uřvaného a násilnického řádění aktivistů je autocenzura, omezení akademického bádání a všeobecná předposranost. Kritici BLM tvrdí, že akademici se zdráhají vystoupit proti represi ze strachu z odplaty (rozbitá huba, vyhazov...). Vysoce postavení akademici, třeba děkan Harvardské lékařské fakulty Jeffreyh Fliet, nebo děkanice Americké matematické společnosti Abigail Thompson, si dovolili vyslovit se proti vnucovanému užívání takzvaného "prohlášení o rozmanitosti" (diversity statements). Prohlášení se stalo nutnou podmínkou pro jakoukoliv další akademickou existenci. Matematička Thompson to přirovnala k přísahám věrnosti z někdejší neblahé McCarthyho éry. (McCarthyho doba je takový slabší odvar československého komunismu padesátých let dvacátého století.) Vědci kritizují vynucování slibů věrnosti hnutí Black Lives Matter jako protiústavní, jenomže co zmohou nějací ti intošové proti řvoucí síle pokroku. A vůbec, nějaká pitomá matematika, koho to vůbec zajímá? Dneska přece frčí identita, gender a podobné vědy! A pokud se to někomu nelíbí, ať před všudypřítomným duchem BLM a velkého Floyda pokorně poklekne a drží hubu! Nebo...!

Užití slovního spojení "americká akademická scéna" tu maně připomíná smutné absurdní divadlo, jaké si obdobná akademická scéna československá prožívala v dobách staré dobré totality.

Dopad na sport

Kvůli BLM byl tenisový pohár ženských družstev družstev menstruujících lidí přejmenován na Pohár Billie Jean Queen(ové).