Syndrom pražačky

From Necyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Combo.png
VAROVÁNÍ - TRIGGER WARNING
Tento článek obsahuje sexistické narážky.
Pokud jste feministka / feminista / maskulinistka / maskulinista, může Vám způsobit psychické problémy.
Yin and Yang.svg

Tento článek na téma "Syndrom pražačky"

pojednává o opačném tématu než článek Inteligence.

Pacientka trpící syndromem pražačky

„Pane božee, jak já k tomu přijdu, že já mám takovouhle dcéééru..“

- Stará Škopková

„Mě z ní snad jebne.“

- Nebohý spolužák pacientky se syndromem pražačky

„Při výzkumu pacientky trpící syndromem pražačky jsem konstatně trpěl nevysvětlitelnou nevolností a průjmem.“

- Docent Fricek Beneš v rozhovoru pro Novinky.cz

Syndrom pražačky (latinsky syndromus debilis, také znám pod pojmem píča) je degenerativní porucha mozku postihující ženy, jejíž příčinou bývá trvalý pobyt v Praze či jiných velkoměstech (s výjimkou Ostravy a většiny severočeských měst, kde se podařilo tuto chorobu vymýtit tvrdou a společensky prospěšnou prací v uhelných dolech a těžkém průmyslu). Choroba vykazuje příznaky pražských kavárenských povalečů a sluníčkářského chování, avšak narozdíl od sluníčkářů (čti píčusů) je syndrom pražačky získanou duševní nemocí, kterou lze, avšak složitě, léčit. Úhlavním nepřítelem lidí s tímto syndromem je inteligence.

Příznaky[edit]

Choroba postihuje pouze dívky, a to ve věku 13 až 18 let, tzv. mladé třasořitky. Nejnápadnějšími příznaky je liberální chování, podpora feminismu, hnutí LGBTQABCDEFGHIJKLMNOPQRSTUVWXYZ+ a Black Lives Matter, natřásání prdele na Instagramu a podobných kanalizačních sítích, nebezpečnou agresivitou vůči lidem zdravých morálních hodnot, oblékáním se do rádoby moderních “uwu mega hot outfitků” a nadměrnou zálibou v naprosto nesmyslných, hlubokých a smutných citátech bez autora. Zajímavostí je fakt, že pacientky nenávidí mužské pohlaví a popírají jeho existenci, ale zároveň jsou na něm naprosto závislé. Pokud se pacientce nedostane pohlavního styku (nebo jiného aktu sexuální náklonnosti) s mužským pohlavím po více než 24 hodin, začne se to projevovat nutkáním všem trapákům na Instagramu sdělit že pacient trpí depresemi, pokud absence sexu pokračuje, pacient se začne sebepoškozovat a nadměrně konzumovat alkohol. Pokud se v tomto stádiu nedostane lékařské pomoci, pacient ukončí život typickými ženskými způsoby sebevraždy, tj. předávkováním se farmaky či podřezáním se žiletkou (jiné formy sebevraždy pacientky nezvládají, poněvadž na to narozdíl od mužů, nemají koule)

Pacientky se syndromem pražačky mají nutkání sdílet tyto srdcervoucí citáty se svým okolím

Prevence[edit]

Jedinou možnou prevencí je zakopat na dutinu břišní a poprosit matičku, aby tě porodila jako chlapce.

Rozmnožování[edit]

Lidé trpící syndromem pražačky se až na výjimky nerozmnožují. Důvodem je skutečnost, že pacienti pokládají sex za akt rozkoše a ne za akt reprodukce (tradiční rodina je pro ně nepředstavitelná) a proto se otěhotnění brání jak Babiš pravdomluvnosti. Psychologové se domnívají, že je to způsobeno tzv. stereotypizací rolí ve výchově dětí a také faktem, že tito lidé se uchylují k pohlavnímu styku ihned po dosažení legálního věkového limitu, který je ve většině zemí nízký, jehož příčinou dochází k pacientově představě o sexu jako o aktu pubertální zábavy či frajeřiny, namísto přirozeného aktu reprodukce.


Sociální život[edit]

Lide trpící syndromem pražačky mají velmi velkou potřebu dávat okolí najevo jejich liberální názory. Takováto nutkání se projevují účastí na LGBT čarodějnických sabatech, Animeconech atd. Tito lidé mají v oblibě takzvané Vocaloid skladby, které už zdegenerovaly na úroveň, kdy je nezpívá člověk a nevyskytují se zde ani hudební nástroje. Další oblíbenou "hudbou" pacientek je zvracení do mikrofonu za doprovodu bicích nástrojů, nebo Iveta Bartošová. Když slyší klasickou hudbu, trpí bolestmi hlavy a je zde velké riziko krvácení z uší a krvácení do mozku (pokud je mozek vůbec přítomen, podle lékařů však přítomen není). Pacienti také nerespektují slušné zásady oblékání a mají v oblibě nošení oblečení patřící spíše do pardubického krematoria než do společnosti. Toto oblékání považují za protest proti zákeřným stereotypům, které jsou, podle jejich mínění, přehradou mezi stávající a rovnoprávnou, tj. liberální společností. Jak již bylo řečeno, pacienti trpící tímto syndromem nenávidí mužské pohlaví a proto se každého muže v okruhu jednoho kilometru snaží předělat na ženu tzv. fembojstvím, kdy danou oběť, pod výhružkou fyzického napadení, nutí převlékat se do ženského oblečení a líčit se.

Femboj. Omluvte můj pozvracený monitor. Jo aha, ty grcky vlastně vidím jen já.

Zaměstnání pacientů[edit]

Budoucí zaměstnání pacientů je většinou podřadné, nejsou schopni se živit poctivou prací. Typická povolání lidí se syndromem pražačky jsou například:

  • Předseda Zelených
  • Odmítač historie na poloviční úvazek
  • Syn Martina Stropnického
  • Greenpeace aktivista

Provedené studie[edit]

Výsledky zatím jediné studie pacientů trpících syndromem pražačky provedená v roce 2021 docentem Frickem Benešem a docentem Tomášem Kazem z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity:

  • Subjekt má nutkání na každé Instagramové fotce rozdávat prostředníčky.
  • Subjekt má tendenci nadávat do panictví a velikosti pohlavních orgánů.
  • Subjekt není schopen logické argumentace.
  • Subjekt je velmi sebevědomý a není si vědom závažnosti jeho zdravotního stavu.
  • Subjekt má tendenci svádět neúspěch na osoby kolem sebe.
  • Subjekt při komunikaci míchá češtinu s anglickými výrazy.
  • Subjekt si sere do huby vlastními argumenty (dá-li se to vůbec nazývat argumenty).
  • Subjekt se sebepoškozuje, či předstírá deprese za účelem získání pozornosti a sebelituje se.