Vlastenecký paradox

Vlastenecký paradox je sociologickým fenoménem, která nám říká, že za ty nejzatvrzelejší vlastence se považují nejčastěji ti lidé, jejichž chování je na mnoha frontách v přímém rozporu se všemi zásadami vlastenectví. Výzkumy ukazují, že z nějakých (dosud blíže nespecifikovaných) důvodů je tento fenomén nejzřetelnější v České (a případně slovenské) republice.

Vlastenecký paradox můžeme pozorovat zejména u specifických poddruhů obývajících Čechistán - například u takzvaných čecháčků, flastenců, chlastenců, dezolátů a chcimírů.

Projevy vlasteneckého paradoxu

Za ty největší vlastence se často považují například ti Češi, kteří:

• Jakožto správní vlastenci ani nevědí, za jakou stranu držet českou vlajku, aniž by nepopletli správné rozložení státních barev.
• Jakožto správní vlastenci ani nejsou schopni používat svůj rodný jazyk, aniž by se nedopouštěli hrůzostrašných pravopisných, významových či gramatických chyb, za které by jim Josef Jungmann, Jan Amos Komenský, František Palacký či Jára Cimrman neváhali dát vlastenecky přes držku.
• Jakožto správní vlastenci jsou na mapě světa schopni rozpoznat pouze Českou republiku, případně ještě Slovensko a Sovětský svaz (pardon, dnes již Rusko). Co je nám do nějakých cizáků?!

• Jakožto správní vlastenci volí pouze politiky a strany, kteří se přímo podílejí na systematickém rozvratu naší vlasti.
• Jakožto správní vlastenci mají v největší oblibě jakéhosi moravského Japonce, zbloudilého Slováka a němcofilního Turka.
• Jakožto správní vlastenci chlastají pouze české pivo a českou pálenku. Také dobře vědí, že čím více toho vychlastáte, tím větší jste vlastenec, a tudíž každý správný Čech usiluje o status alkoholika. Tím velice kolegiálně a vlastenecky zatěžuje český zdravotnický systém, jehož výdaje na škody způsobené konzumací alkoholu se odhadují na 50 miliard ročně.
• Jakožto správní vlastenci se úzkostlivě vyhýbají veškerým daním, poplatkům, odvodům a pokutám, aby nemuseli podporovat ekonomický růst státu, který milují.
• Jakožto správní vlastenci čerpají informace pouze z ověřených slovanských zdrojů, které nepocházejí z hlásné trouby pokleslého a kulturně vzdáleného západu, nýbrž ze spřáteleného Ruska, s nímž máme společné kořeny a bohatou historii přátelské výpomoci.