Vsuvné E

Kompletní pahýl

Tento článek je sice krátký, ale dozvíte se z něho vše. Nemá smysl, abyste o dané problematice sháněli jinde další informace. Nenajdete je.

Vsuvné E je zvukomalebný fenomén pocházející z Krkonošského a posléze z Podkrkonošského nářečí.

Narozdíl od amputického V, které primárně slouží ke kompresi mluvy a potažmo k úspoře času či eliminace oděru drátů mlunem v případě zpráv SMS či jiných moderních vychytávek bezdrátových telegrafů, vsuvné E slouží ke zcela opačnému účelu, tedy k expanzi dat. Jedná se o výsledek společení mobilních operátorů za účelem obhajoby vysokých cen neomezených tarifů, farmaceutických společností za účelem zvýšení odbytu léků na stres a výrobců hodin. Výrobci hodin tyjí z mrhání časem, neboť jim to umožňuje prodat více hodin.

Ukázka

Protože vhodný obrázek vydá za tisíc slov, uvedeme si krátkou ukázku textu v Krkonoškém nářečí z kroniky Ponikelské báby, vědmy, neatestované porodní asistentky a lokálního hegemona v distribuci omamných látek čistě přírodního původu.

„V Kérkonoších napad pérvní sněh, zábly kérky a vérchnost nakázala vylézť na vérch mezi smerky a dať sérnkám kérmení do kermelca. Enže všecko belo zmérzly až na kosť, bela melha a nikemu se nechtělo herkať se do kopca.“

Z úryvku je patrné, že na horách toho roku napadl poprvé krystalický dihydrogenmonoxid a místní šlechta poručila plebsu, aby donesl do krmelce mezi smrky na kopci potravu srnám. Akorát že vše bylo zmrzlé na kost, bylo zataženo nízkou oblačností a plebs byl líný jako vandrák na nádraží Františka Josefa I.. Pro Pražáky dodáváme, že lidem zábly krky a nikoli tetování.

Na straně 228, vpravo dole se můžeme dočíst o panské posluhovačce Aloisii Navrátilové z Vrchlabí, že navzdory výraznému tělesnému handicapu byla čistého srdce a mysli, vstávala časně zrána a prodávala na trhu semeno. Byla to tudíž dobrá partie.

„Lojzina z Verchlábu neměla žádný pérsa, bela plochá jako perkno. Ale serce a mysel měla čisté a pelná bela, kazdý deň berzo na terch chodila prodávať zerní.“

Nejslavnější věta využívající vsuvného E je ovšem nesmrtelné moudro lesního adjunkta Viljy, které je široce platné a použitelné prakticky kdykoli a na jakoukoli situaci:

„Ha jsme v pérdeli, pane hrábě.“

- Vilja Dézi