Brněnský drak
„Dyk je to jen krokodýl!“
- kacíř z Prahy těsně před upálením na špičatém kůlu
Brněnský drak, správně „Brněnské dračisko“, není krokodýl, ale drak. Jako správné drak visí na čerstvym luftě v průchodu Staré radnice, aby byl všem na očích a kdejaký cizák z Prahe se tam na něj snažil šmátnout. A není to krokodýl, je to drak.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Brněnský drak na české Wikipedii. |  |
Pověst[editovat | editovat zdroj]
Pro snazší pochopení uvádíme pověst v původním znění tak, jak ji vyprávěl betelné borec Franta Kocourek. Pro svou podobnost se současnou mluvou netřeba překladu.
Vo krokóšovi z rathausu
Hantýruje se, že krokóša dotáhli do Štatlu ze svéch vandrů krojcmeni, iní zas plkajó, že borcům z Rathausu ho dal turecké sultán, ale kovaní štatlaři majó v budkách fest zasazený, že krokóša nikdo nepřitáhl… Lajvčil ve Štatlu u Svratky, kde měl ve skale bévák. Všem, co měli kolem kéry, už fest lezl na nervy. Když byl módr, cháloval co se dalo a co mu vlezlo pod tlamu. Všici z něho měli fedry a negómali ani ťuk jak ho vykvaltovat ze Štatlu aus. Z Rathausu hlásili, že když ho někdo vyexportuje aus, tak dostane kilo goldny, ale žádné Muromec se nehnal. Až jednó.
Do knajpy u Modrýho lva naklapal řeznické poskok, keré vandroval po celým světě a byl nabité jak tank. Hodil v knajpě sicnu a nastražil ovar. Všici plkali jenom vo krokóšovi. Dal si škopek a až toho měl plný bréle, vyhópl na štokrle a hodil do placu, že když só všici takový mošny, tak tu potvoru ze Štatlu vykope sám. Knajpa ztichla a až to všem došlo, že by mohl bét konečně s krokóšem the end, začali nadšeně hulákat jaká je to paráda a začaly bóchat kořalky. Řeznické poskok jenom potřeboval kůžu z vola a kybl nehašenýho vápniska. Štatlaři mu na to hópli a co chcel, to mu donesli.
Řeznické zašil vápnisko do kůže z vola, nahodil na káru a vodklapal. Když dohrnul k vasrůvce, kde krokóš durchčil, máznul kůžu na zem a hodil čekanku. Za chvílu se vopravdu přišóral a hned začal kůžu chálovat. Až ju celó natlačil, naglgal se vasrůvky ze Svratky šel se hodit do klidu. To si ale ufachčil těžké pakec … Vápnisko v něm začalo makat, krokóš se nafókl a rupl.
Až se to z rathausu domákli, začlo se v celým Štatlu v těžkým stylu oslavovat. Knajpy ani nezavíraly a škopkovalo se vo sto šest. Řeznické byl king, vod borců z rathausu vysomroval ňákó tu goldnu a vodklapal zase na vandr. No a vod těch dob už štatlaři nemuseli mít fedry z žádný potvory.
Historicky doložené skutečnosti[editovat | editovat zdroj]
Realita nemá s pověstí nic společného. Podle komixu hlinkou na stěně jeskyně Pekárna v Ochoze u Brna místní bojovali s drakem ještě před příchodem Cyroše a Metuda a to zejména slovně, sic z něj měli hrachy. Drak měl klasicky vysoké požadavky a chtěl každý měsíc k obědu sličnou pannu. Sehnat pannu v Brně se ukázalo jako nadlidský úkol a pohlednou k tomu - to už byla úplná haluz. Naštěstí drak, který bydlel v jeskyni u Svratky blbě viděl, měl imrvére rozbitej kalendář a tak mu zcestovalí Brňáci sem tam přivezli nějakou buchtu z Mikulova nebo z výletu do Horních Uher, kde je devčic dost a samy se do Brna ženou, aby tam mohly sedět za kasou v Kauflandu a snažit se ukrást nějakého zazobaného místního borca.
Drak měl pár set let pravidelný přísun futru, všici byli heppy jak dva grepy a Brno bylo zachráněno. Jenže slovenské buchty se v Brně přemnožily, každý druhý mimino se jmenovalo Juraj, Štefan, Maroš nebo Jarmila, draka chytl žlučník z tučného a odmítal náplavu redukovat. Moudří konšelé tahali sirky, kdo půjde dát drakovi antacid, aby mu odlehlo a zase se zhostil svého úkolu. Všichni si vytáhli dlouhou, což nikdo nečekal. Shodou náhod si zrovna v báni kroutil týdenní flastr řeznický tovaryš, který se den předtím zcákal jak zákon káže a na svém žebřiňáku několikrát v nočních hodinách na zelnym rynku překročil povolenou rychlost a když byl ramenem zákona dopaden, kladl odpor. Vedení města mu nabídlo, že mu trest odpustí a ze žebřiňáku sejme botičku, když problém vyřeší.
Tovaryš nebyl žádný Filip Turek, ale taky žádný Albert Einstein, takže splašil kůži, nafedroval ji nehašenym vápnem namísto hašenýho a sofort si to štrádoval k řece. V mlází na pytel namaloval ksicht a navrch přilepil modrý třásně z mopu, protože věděl, že drak je pidlovokej a preferuje levicové feministky. Drak na návnadu skočil, šel to spláchnout do řeky Svratky, ale jak pil tu špinavou vodu dostal úplavici, choleru a ještě u toho nastydl, takže onemocněl, ochořel, znečistil si jeskyni a záhy totálka vystydnul. Přivolanému zvěrolékaři nezbylo nic jinýho, než konstatovat zaklepání bačkorami, tovaryš putoval zpátky do šatlavy na doživotí a měšťáci mu na žebřiňák najust přidali ještě tři další botičky, aby to měl pořádně drahé, až vyleze z lochu. Místní moravské ženy mu chodily plivat na jmenovku na mříži a invazivní Slovenky posílaly děkovné dopisy, kolaborantovi jednomu. Tejden, pak je to přestalo bavit.
Brno si samozřejmě draka chtělo nechat na památku, ale vzhledem k jeho velikosti řešilo nerudovskou otázku „kam s ním?“. Nabízelo se umístění do Boby Centra, aby se tam konečně konalo něco zajímavého, ale v městské kase se ten rok zrovna neurodily žádné morgoše. Naštěstí starostovy manželky kadeřnice bratrancův syn znal někoho, kdo četl vyprávění o cestách do Jižní Ameriky a tak zanedlouho štatl vypravil karavanu k jihoamerickému kmenu Šuárů, kteří umí zmenšovat hlavy. Ti zdechlinu pečlivě zrestaurovali a smrskli, aby se vešla do průchodu a na oplátku odjeli s celým autobusem Slovenek, aby měli na svačinu.
Pozor[editovat | editovat zdroj]
- Jak říkají často brněnští průvodci: „Né, neňé to krokodél a esli sa ma na to eščě jeden z vás voptá, tož vam narvem do řiťi brněnské dildo celé!“