Rumlové

Tento článek nemá nic společného s článkem Romové. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit.

Tento článek nemá skoro nic společného s článkem Rum. To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak.

Rumlové (německy Rumlitz, rusky Rumlowskaje ludy, polsky Rumlowje) je starobylé a dnes již zaniklé etnikum, které je podle některých alternativních vědců považováno za zakladatele evropské civilizace (ovšem věrohodné důkazy stále chybí). První výskyt Rumlů v Evropě je doložen kolem roku 2000 před naším letopočtem na území bývalého NDR, později rovněž západního Polska a na baltském ostrově Gotland.

Původ

Rumlové byli vyhlášení pastevci krav, výteční mořeplavci a válečníci. Postupně Rumlové kolonizovali značnou část evropského kontinentu. Název Rumlové toto etnikum získalo díky převratnému objevu, o který se zasloužil rumlovský vědec Ferjan Rumjanek v roce 1943 před n.l. Tehdy se mu podařilo vynalézt skleněnou láhev na rum (szklanna butelka na rum) – svědčí o tom archeologické vykopávky na území dnešního města Gliwice (Gliwitz) – hlavní město rumlovské Říše. Rum samotný byl znám už o něco dříve (ostatní tvrdé alkoholické nápoje nikoliv), ale než přišli Rumlové se svým převratným vynálezem, byl stáčen výhradně do kamenných (nepraktické a velmi náročné na výrobu), nebo dřevěných láhví (negativní vliv na chuť nápoje). Díky obchodnímu talentu, pracovitosti a dobré znalosti cizích jazyků se Rumlům podařilo navázat úspěšnou obchodní spolupráci s mnoha národy – hlavně s Kelty, kterým prodávali prázdné láhve na rum výměnou za zlaté šperky a zbraně. Meče a válečné sekery získané od Keltů pak prodávali Germánům a neskutečně na tom zbohatli.

Zlatý věk

Zlatý věk rumlovského národa nadešel ale až v době zrušení prohibice v Řípském Impériu (rok 199 před n. l.) a hlavně v době hromadných stávek v tamních Císařských Sklářských Závodech (vyvolané odborovým předákem Richartusem Rufusem Falbrusem). Rumlové tehdy (prosinec roku 178 před n. l.) jako první civilizace na světě zavedli pracovní systém na směny (nejdřív dvě, později tři), tak aby jejich sklárny (hlavní základna rumlovského sklářského průmyslu se nacházela na území dnešních Severních Čech) produkující nedostatkové zboží (rumlové láhve) mohly být v provozu dvacet čtyři hodin denně. Řípané se po zrušení prohibice na území celého impéria stali velkými pijany rumu (negativní vliv Galských gastarbeiterů) a jelikož stávkové bouře v jejich mateřských podnicích produkujících láhve stále přetrvávaly, ceny za skleněnou láhev na rum na řípském trhu neustále rostly. V roce 176 p.n.l. to bylo 10 sestercií (řípská měna) za kus, v roce 173 už o 15 sestercií za kus víc a v roce 169 p.n.l. se cena jedné skleněné láhve na rum vyšplhala na astronomickou částku 56 sestercií (ekvivalent ceny mladé otrokyně). Rumlové byli jediným dodavatelem, protože kromě nich a později rovněž Řípanů nikdo neovládal potřebnou technologii na výrobu skleněných láhví. Řípská láhev se navíc nemohla rumlovskému originálu v žádném případě rovnat svoji mizernou kvalitou.

Gigantické rumlovské sklenářské koncerny měly pobočky svých firem v mnoha zemích tehdejšího civilizovaného světa a zdálo se, že prosperita rumlovského národa bude díky „skleněnému zázraku“ (szklanny cud) jak se tehdy mezi Rumly láhvi říkalo a vysokému procentu alkoholiků v tehdejší Evropě trvale zaručena. Konec zlatého věku Rumlovské civilizace nadešel však překvapivě rychle. Byl to nečekaný a velmi bolestivý pád. Stalo se to brzy po vynálezů PET láhve (rok 11 n.l.) na území dnešního Ruska. PET (plastycnyje ekologickaje tlastydlo) láhev byla nerozbitná a mnohem lehčí než skleněná láhev díky čemuž si brzo získala oblibu u Galů, Vikingů, Germánů a nakonec i v Řípském Impériu (navzdory billboardové kampani, kterou tam plně financovala mocná rumlovská lobby). Rumlovské hospodářství založené praktický výlučně na exportu skleněných láhvi na rum se ocitlo v agónii. Pracovitý rumlovský národ strádal a sklárny byly postupně zavírány. Vypukly nepokoje, stávky a demonstrace. Situace se vyhrotila 17. dubna roku 19 n. l. Toho dne totiž zkrachovala největší rumlovská firma „Rumprom Flaschka“ a o práci přišlo na tři sta tisíc dělníků. V rumlovském národě se tehdy objevil mladý radikální populista řípsko-rakouského původu Adolfus Schickergruberus Hitleratus, který hlásal nenávist k příslušníkům ruského národa a obviňoval je z vyvolání bídy v Rumlovské Říši.

Plán Barbokosa

Podle dochovaných spisů rumlovských kronikářů A.S. Hitleratus tvrdil, že za všechno neštěstí mohli Rusové a jejich PET láhev. Tento rumlovský radikál hlásal nadřazenost Rumlovského národa oproti ostatním „méněceným“ národům a jeho neodvolatelné právo na porobení „východních území“ a vyhlazení nenáviděných Rusů. Hitleratus založil svou vlastní politickou stranu NSRSL – Neracionálně Socjalistická Rumlovská Strana Láhve a díky špatné situaci ve společnosti a rostoucí bídě se brzy stal nejoblíbenějším politikem v Rumlovské Říši. Ve svých plamenných projevech vychvaloval slávu skleněných láhvi na rum, jenž byly Rumly vynalezeny a vyráběný po několik staletí (což předkládal jako důkaz nadřazenosti Rumlů oproti jiným národům) a neustále rozdmychával nenávist vůči Rusům. Nenáviděné PET láhve byly tehdy pálený na obrovských hranicích, což mělo za následek zhoršení životního prostředí v Rumlovské Říši a zvýšené procento respiračních chorob u Rumlů z čehož Hitleratus rovněž začal ihned vinit Rusy ľ jelikož PET láhev byla jejich vynálezem. Díky dobrým obchodním kontaktům z dřívějších dob navázal Hitleratus vojenskou spolupráci s řípským konsulem Benitariusem Musoliniem Maximusem a společně zaútočili proti Rusům.

Tento plán na dobytí Ruska dostal krycí název Barbokosa (slovo kosa kvůli značnému chladu, který v této části světa už tehdy panoval). Rok tohoto útoku není přesně znám, ale ví se, že to bylo v zimě, jelikož řípské legie vpochodovaly do Ruska přes zamrzlé Kaspické moře (což byla tehdy přirozená hranice mezi Řípským a Ruským impériem). Muselo být kvůli tomu dokonce zrušeno mistrovství světa v ledním hokeji, které se tam tehdy zrovna konalo – jak píše Gruzínský kronikář Jalin Džugašwili. Invazní rumlovsko-řípská vojska rychle postupovala do nitra Ruska a zdálo se, že je nemůže nic zastavit. Zlom nastal, když frontová línie dosáhla pohoří Ural. Tehdy ruští vědci přišli s převratným vynálezem, který dostal později název VODKA (vodorovskaja odrodka dalekjegoj kalenja alkoholnojnego). Byla to hořlavina, kterou hrdinní ruští obránci používali k zapalování rumlovských dřevěných tanků Tiger a Panther a také jako bojovou látku do svých plamenometů jenž se výborně osvědčily proti semknutým formacím řípských legionářů vyzbrojených pouze meči, kopími a štíty.

Porážka

Proti této smrtící zbrani nebylo obrany. Rumlové ztráceli na frontě desítky dřevěných tanků denně a nebojácní Řípané se zase měnili v prchající zbabělce kdykoliv spatřili ruského vojáka, který kolem sebe ze svého plamenometu (planemometnaja osobnaja puška) rozstřikoval hořící vodku. Rumlovsko-Řípské jednotky začaly ustupovat na celé frontě a Hitleratus se kvůli tomu pomátl a začal ve svých veřejných projevech k rumlovskému národu připouštět, že PET láhev zase není takové svinstvo, jak si původně myslel a, že Rusové jsou podle něj docela fajn lidičky akorád, že trochu moc chlastaj. To už ale bylo pozdě na usmíření si rozzuřeného ruského medvěda, který se valil Evropou směrem do centra rumlovské říše a chystal se sežrat celý rumlovský národ. Vše vyvrcholilo bitvou o Gliwice (Gliwitz) a dobytím Hitleratusova podzemního bunkru (ten však spáchal sebevraždu, čímž se vyhnul zajetí).

Rusové pak totálně vyhladili rumlovský národ za pomoci VODKY. Tento barbarský projekt byl nazván UEV – Uchlastajna Exekucyja Vodkova. Rumlové byli nahnání do velkých komor, kde byly stoly a na nich PET láhve s vodkou. Všechnu tuto vodku museli tito nešťastníci následně vypít, což je spolehlivě zabilo. Rusové tuto genocídu pojali jako odvetu za barbarské napadení své domoviny a za válečné útrapy. Poslední známý Ruml zemřel v ruském pracovním táboře na Urale dne 11. 11. roku 1376. Rusové pak dospěli k závěru, že VODKA není jen výborná zbraň a vyhlazovací prostředek, ale rovněž skvělé pití (ovšem pouze v malých dávkách). Podle mnohých z nich to bylo kvalitnější pití než rum, který byl v Rusku kvůli svému názvu zcela zakázaný. Doporučené dávky byly stále častěji překračovány a VODKA ta skvělá zbraň, která kdysi porazila Rumly a Řípany nakonec měla za následek úpadek pokrokového ruského národa.

Potomkem tohoto etnika je například Lexa z Comebacku.