Gurzigost
Gurzigost je populární anonymní bojovník za lidská (a zejména dětská) práva.
O Gurzigostově identitě se vedou vášnivé debaty. Podle některých uživatelů není Gurzigost nikdo jiný než ministr školství Ondřej Liška, jiní zase preferují veličiny jako Ondřej Hejma nebo Dáda Patrasová. Je velmi pravděpodobné, že se Gurzigost zdržuje v Moravskoslezském kraji a je zaměstnán jako projektant v jednom z ostravských podniků. Jisté je, že se narodil roku 1976 a vyrůstal ve skromných poměrech, což se odráží i v jeho životní filozofii.
Gurzigost byl dříve znám jako autor takzvaných Antipracovních stránek, kde se stavěl za práva nemajetných, sociálně vyloučených a burcoval dělnickou třídu k odporu proti kapitalistické zvůli. Za tuto činnost byl v roce 2005 v nepřítomnosti odměněn Řádem Vítězného února. Od listopadu 2006 se angažuje jako propagátor neziskových organizací zaměřených na ochranu dětí. Inicioval několik petic za postavení fyzických trestů mimo zákon, po celé republice organizuje technopárty, zasazuje se o legalizaci marihuany a staví se za práva gayů a lesbiček, přičemž všechny tyto aktivity provozuje na svém weblogu. V roce 2006 mu byla nabídnuta funkce tiskového mluvčího ministryně pro lidská práva Džamily Stehlíkové a stejné pocty se dočkal i roku 2009 od Michaela Kocába. Gurzigost však překvapivě obě nabídky odmítl:
„Velmi si vážím nabídky pana Kocába, ale domnívám se, že moje anonymní publikační činnost je pro všechny znevýhodněné přínosnější než práce pro pana ministra. I nadále se hodlám angažovat ve hnutích na podporu lidských práv.“
Ve svých článcích se Gurzigost často zaměřuje na problematiku týraných a zneužívaných dětí, dětskou kriminalitu, znásilněné ženy a užívání drog nezletilými. Svými příspěvky a neuvěřitelným elánem patří k nejpřednějším a nejodhodlanějším bojovníkům za lepší svět.
Z Gurzigostových análů:
"Sexuální násilník, který nemá s kým mít pohlavní styk, a tak znásilní nějakou dívku (a nezraní ji ani nezabije), je pro mě totéž jako člověk, který umírá hlady, a tak ukradne kousek chleba. Obojí je přestupek, ale zároveň zoufalý čin člověka, kterému k uspokojení jeho potřeb nic jiného nezbývá. Kdo říká, že se dá žít bez sexu, ten to nikdy nezažil a neví, co to je. Nevidím moc velký rozdíl mezi nezávazným sexem bez vztahu někde na pařbě a znásilněním. Pokud násilník holku jen znásilní, ale nezraní, a zvláště pokud znásilní přihlouplou puberťačku vracející se ve tři ráno z diskotéky, pak bych tento "zločin" potrestal jen pokutou a domluvou - je to zločin asi na úrovni krádeže peněženky nebo rvačky v hospodě. Nezdá se mi správné zavírat tyto lidi do vězení už proto, že obvykle mívají podprůměrnou fyzickou kondici (jinak by měli šanci získat holku jinak) a ve vězení se tak stávají cílem mučení silnějších spoluvězňů. Tím samozřejmě neříkám, že sexuální násilníky obhajuju."
"Děkuji vám, soudruzi Lenine, Staline, Husáku, Gottwalde a další, za to, že jste mi ve svém režimu připravili krásné a téměř bezproblémové dětství. Za to, že mě ve škole nikdo netýral a já jsem prošel základní i střední školou živý a bez újmy na zdraví. Že jsem se nemusel bát, že mě někdo zastřelí nebo zmlátí do bezvědomí, a že jsem ve vašem školském systému získal kvalitní vzdělání."
"Já osobně už bych teenagerovi nepodal ani kousek chleba a kdybych někde našel zraněného teenagera, bez výčitek svědomí bych ho překročil."
"Kdyby to bylo možné, teenagerům bych z celého srdce přál, aby museli žít ve světě dospělých. Aby museli osm hodin denně makat a nikdo jim nic neodpouštěl a netoleroval. Aby se nemohli chodit bavit, aby nemohli chlastat a souložit, aby je za všechny nepovolené aktivity někdo pořádně trestal."
"To, co se běžně děje na různých diskotékách, hiphopových, technařských, rockových a jiných klubech, kde běžně 13-14letí teenageři souloží jak králíci, to sexuologům zřejmě nevadí. Aspoň jsem nezaznamenal, že by proti tomu některý z nich někdy něco řekl. Ale běda, jak by si chtěl podobným způsobem užít nějaký dospělý muž. To z něj hned udělají úchyláka, který przní nevinné dětičky."
"Řekl bych, že je na čase náš přístup ke "zločinu" znásilnění radikálně přehodnotit. Namísto pomoci jeho "obětem" všemožnými neziskovými organizacemi a novodobými šarlatány zvanými psychologové by bylo záhodno zajistit, aby znásilnění bylo vyšetřováno stejně jako jiné zločiny a aby bylo nutné prokazovat vinu jeho pachatelů stejně, jako jiných zločinců. Pokud je ovšem nutné znásilnění posuzovat jako tak strašně těžký zločin. Jednak muž má sexuální pud a musí ho nějak ukájet (a to platí i pro ošklivého chudého 50letého chlapa, se kterým žádná dívka nebude dobrovolně nic mít), jednak po svých zkušenostech se ženami (prakticky všemi bez výjimky) jich už nelituji, ať se jim stane cokoli."
Mrkněte taky na:
Gurzigost - weblog dospělého, pracujícího člověka