Hugismus
Jakékoliv heslo na téma Hugismus byste na české Wikipedii hledali marně. |
Článek Hugismus dokazuje, že mnohé z toho, co se píše na Českopedii je opsáno z Necyklopedie. |
Hugismus je filozoficko-náboženský směr založený na základním axiomu "HugO je". Mezi základní znaky patří existence dvou protikladných sil, HugA a Kvida, a také hugistické přikázání „Nevyhrotíš“, které činí z hugismu jeden z nejliberálnějších filozoficko-náboženských směrů.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Přesné datum vzniku hugismu není známo, jisté však je, že jej lze zařadit mezi nejstarší náboženství a že v době starověku ovlivnil řadu dalších směrů, jako napříkladno čínský taoismus. Potom byl však na dlouhou dobu zapomenut, znovu objevit a dostat jednu keho nohu z hrobu se podařilo až v červnu roku 2003.
Principy hugismu[editovat | editovat zdroj]
HugO a Kvido[editovat | editovat zdroj]
Základní hugistická kniha, Kniha o HugO a ctnosti, říká: „HugO je pojem. HugO je borec. HugO nic nehrotí.“ HugO je všeprostupující pozitivní síla, prostupující vším kromě Kvida. Vzhledem ke zmiňované liberalitě hugismu si může každý představovat HugA, jak chce, a každý má část pravdy. Kvido je protikladem HugA a představuje naopak vše negativní. Z nikoho a ničeho nemůže ani jedna ze sil úplně zmizet, stejně tak ho nemůže úplně prostoupit. Ve všem a v každém můžeme nalézt jak HugA, tak Kvida. Pouze HugO je čistý HugO a Kvido je čistý Kvido. Vše pozitivní je HugO, všechno negativní naopak Kvido. Proces přeměny Kvida na HugA (transsubstanciace) se nazývá hugování. Cílem každého hugisty je, aby byl jednou celý svět zhulen zhugován.
Jiné názvy[editovat | editovat zdroj]
Náboženství inspirovaná hugismem používají také označení jin/jang, Bůh/Satan, muž/žena nebo (v moravismu) Brno/Prágl.
HugO a lidé[editovat | editovat zdroj]
Druhy lidí[editovat | editovat zdroj]
I v každém člověku lze nalézt jak HugA, tak Kvida; pouze Chuck Norris je čisté HugO, a tak s ním bývá často ztotožňován. Neexistuje, a z Heisenbergova principu neurčitosti ani nemůže existovat, člověk, ve kterém by jedna z obou složek chyběla. Cílem každého hugisty je potlačit v sobě Kvida na nejmenší možnou míru. Podíl HugA v každém člověku se nazývá osobní H-index. Pokud má někdo osobní H-index velmi vysoký, říká se mu hugo (takoví lidé zpravidla dosáhnou osvícení oranžovým světlem, objevili v sobě HugA a vědomě podle něj žijí). Naproti tomu lidé, v nichž výrazně převládá Kvido, jsou nazýváni kvidy a každýá hugist(k)a jimi opovrhuje. Třetím typem lidí jsou karlové, v nich ani HugO ani Kvido výrazně nepřevyšuje, takovýchto lidí je většina. A existují také lidé, kteří v životě o hugismu neslyšeli, a přesto mají svůj osobní H - index velmi vysoký. Přísluší jim atribut Mahá (Maháradůza, Mahájarek, Mahámario).
Uctívání HugA[editovat | editovat zdroj]
Není nutné HugA uctívat za pomocí modly či chrámu. Hugismus totiž ve skutečnosti nespočívá v HugovĚ uctívání v pravém slova smyslu, nýbrž v jeho rozvíjení pomocí vlastního myšlení. Na znamení úcty se slovo HugO (máme-li jím na mysli ó nejvyššího) píše ve všech tvarech s velkým prvním a posledním písmenem. HugO se nám připomíná ve všem, co je oranžové. Oranžová barva]] je tedy barvou HugA a jeho stranou ČSSD. Správný hugista uctívá oranžové věci a vyhledává je pro svůj život. Každá barva je oranžová. Poslem HugA je kormorán. Každý pták je kormorán. Za jistých okolností může být krokodýl ptákem. Andělé jsou kormoráni. Každý savec je poder. Dopravní značku s poderem je nutné uctít! A každý obojživelník je macerát.
Nevyhrotíš[editovat | editovat zdroj]
„Nevyhrotíš“ je jediné přikázání hugismu, někteří hugisté se dokonce kloní k názoru, že se ve skutečnosti nejedná ani o přikázání, nýbrž jen o doporučení. Každý hugista by se měl snažit věci nehrotit (velmi důležité je ovšem také nehrotit vlastní nehrocení). Hugismus je díky tomuto přikázání velmi liberální, hugisté se neustále snaží přicházet s novými myšlenkami, kterými HugA rozvíjí, a HugO to vítá. HugO je dokonalý, proto ani on nic nehrotí. Nehrotí, když ho lidé nenazývají pravými jmény, hugistou může být buddhista jako luterán, v důsledku jde o totéž – o HugA.
Život po smrti[editovat | editovat zdroj]
Lidský život nekončí smrtí. Člověk, jenž se stal hugem, je osvobozen z koloběhu reinkarnací, dosahuje druhého břehu, tzv. maháprádžňáparámitá,kde navždy splývá s HugeM. Cílem každého hugisty je dostat se do maháprádžňáparámitá. Karlové i kvidové se opět vracejí na zem a je jim udělena další možnost státi se hugem. Příležitost mají všichni stejnou, každý se rodí jako karel.
Stvoření světa[editovat | editovat zdroj]
„Na počátku byl HugO. Bezpochyby. Taky byl Kvido. S nimi rozprostraněným nekonečnem odjakživa proplouvala Želva. Nehrotila, byla hmotná, hustá a měla dobrý vkus. Jednou přišel Kvido a začal bonzovat: „Hele, Želvo, HugO má kofolu!“ Bylo to nečestné a nesportovní a Mirek Dušín by to nikdy neudělal, nicméně Želva ano. Měla dobrý vkus a věděla, že kofola je dobrá, a tak HugovI kofolu nepozorovaně vyjela. Když to HugO zjistil, řekl jí: „Želvo, ty jsi ale kurva bezpáteřní! Já tě asi skopu do kuličky!“ Želva ale měla dobrý vkus, moc se styděla a zkroušeně se omluvila, a tak jí HugO odpustil. „No jo, Želvo, jenže já bysem chtěl novu kofolu a kdo mi ji udělá?“ „No jo, HugO, nejsou lidi. On vlastně není žádnej život.“ „Tak já ti, Želvo, udělám dred. Kde je dred, tam to žije.“ A protože Želva nehrotí ani hygienu, začal se život rozvíjet hyperultrageometrickou řadou. Z prvoků se vyvinuli dvojkřídlí, z dvojkřídlých čtyřlístek, ze čtyřlístku osmák… Od osmáka k potkanovi už je jen kousek. A potkani byli dost chytří, aby je HugO naučil vyrábět kofolu. A tak měl HugO hafo kofoly a rozdělil se i s Želvou, která byla od té doby spokojená jako želva a mohla nezávisle uplatňovat svůj dobrý vkus – je mírou všech věcí; dobrých, že dobré jsou, a nedobrých, že dobré nejsou.“
HugovO číslo[editovat | editovat zdroj]
HugovýM číslem je „hafo“. Hafo znamená „kladně nazírané velké množství“ a může se používat nejen jako číslovka, ale i jako podstatné jméno, přídavné jméno, příslovce nebo částice.
Varianty hugismu[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k liberalitě hugismu je jasné, že nejrůznějších pohledů na HugA existuje velké množství. Dá se říci, že co hugista, to trochu jiný pohled. Přesto však existují některé hugistické směry:
Želvoslavný hugismus je směr, který je charakteristický obdivem k Želvě, bez níž bychom tu také (stejně jako bez HugA) bez pochyby nebyli.
Krabismus je směr, který kromě uznávání klasických principů hugismu tvrdí, že „Carlos je krab“ a „Lorenzo je krteček“.
Reptilianismus tvrdí, že Kvido proměňuje některé lidi na zlé plazy.
[editovat | editovat zdroj]
- Victor HugO - francouzský spisovatel
- Pako - jeho léta jsou báječná, ale pod psa, protože jeho brácha je Kvido.