Pružnost a pevnost
Pružnost a pevnost je jeden z vyučovacích předmětů na technických vysokých školách, který studentům dělá největší potíže.
Oč jde?[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o předmět vyučovaný obvykle katedrami s hrůzu nahánějícími názvy jako katedra zlochaniky či katedra mechazla. Udává se, že je právě tento předmět (a jeho další mutace jako Pružnost a pevnost 2, Pružnost, Mechanika pružnosti a pevnosti a další), který má na svědomí hrůzyplný úbytek počtu studentů po semestru, ve kterém se Pružnost a pevnost vyučuje, díky čemuž je jasné, že jej studenti nemají příliš v lásce. Oproti tomu má ale tento předmět v lásce vedení druhořadých škol, na které nastupují studenti zničení právě Pružností a pevností, přesto však ještě zcela nezlomení a stále odhodlaní získat titul inžinýr.
Pružné a pevné počátky[editovat | editovat zdroj]
| Jakékoliv heslo na téma Pružnost a pevnost byste na české Wikipedii hledali marně. |  |
Podle pověsti, napsané ohnivým písmem na střechu strojní fakulty ČVUT, které je k přečtení pouze ze střechy fakulty Stavební (to jistě není náhoda, neboť na obou fakultách Pružnost a pevnost kosí studenty po stovkách), zavedl tento pekelný předmět jistý Herkules Studentomlat v roce 528 našeho letopočtu, kdy jej na pokyn císaře Justiniána zařadil do osnov Platónovy akademie. Ačkoli to Justinián zamýšlel dobře, maje v úmyslu zlepšit vzdělání studentů této filozofické školy, mělo to dopad přímo katastrofální, neboť předmět nikdo úspěšně neabsolvoval a slavná Akademie musela být pro nedostatek studentů (a tím pádem i nedostatek finanční podpory od byzantského ministerstva školství) zavřena.
Pružnost a pevnost na dlouhou dobu zanikla spolu s Akademií, až ji po více než tisíciletí se slávou vytáhli a oprášili francouzští osvícenci, kteří ji zařadili do výuky na svých nově založených vojenských akademiích a ženijních školách, z nichž se posléze vyvinuly dnešní školy technické. Pružnost a pevnost byla zavedena naštěstí už jen do vojenských škol, neboť už případ Platónovy Akademie ukázal, že pro studenty humanitních předmětů je tento předmět skutečně zhoubný. Ne, že by pro studenty techniky zhoubný nebyl, ale jak s oblibou říkával francouzský generál na odpočinku, ředitel Vojenské akademie Bílý prapor, Éracles Étudiantbum, „Decimace bolí míň než genocida“.
Proč je to tak hrozné?[editovat | editovat zdroj]
V čem tkví podstata tak šílené náročnosti pružnosti a pevnosti? Především v tom, že je to předmět absolutně protikladný samotné podstatě běžného studia. Běžný student (tím myslíme ideální pilný student, který si svým poctivým a zodpovědným přístupem ke studiu označení student zaslouží), zvláště pak běžný student humanitních oborů, celé dny jen vysedává za svým pracovním stolem, ve většině případů pak za miniaturním rozvrzaným stolkem někde na nějaké polorozpadlé koleji, záda ohýbá, krk křiví, svaly nechává atrofovat a krnět, na jakékoli cvičení tělesné ani pomyšlení nemaje. Zkrátka, takový běžný student není ani pružný, ani pevný. Není se proto co divit, že při zkoušce z tohoto předmětu nemá ani tu nejmenší šanci.