Ford Torino

Celkem hezká mašinka

Ford Torino, (pro neangličtináře Brod Turín) je, respektive byl obří vůz (menší barák) určený primárně pro mladé, vysoce konzumní a velmi štíhlé amíky vyráběný hnojotovárnou Ford mezi lety 1967-1976 (kvůli naprosto kokotskému systému modelových ročníků u amerických aut.)

Vznik

Ford Torino, původně uvedený v roce 1968, začal jako jednoduchý pokus Fordu v oblasti středně velkých vozů, jako když si američtí sousedé postaví malou garáž s plánem na rodinný domek. Ale protože Amerika nikdy neodolá pokušení věcí větších, blýskavějších a zbytečnějších, Torino se brzy transformovalo do něčeho, co by se dalo přirovnat k bezduchému konzumnímu monstrum. V roce 1969 a 1970 přidali Ford inženýři patra a bazény – alias Torino GT a Cobra – protože jaký je to dům bez obrovských okázalých výstřelků? Bylo to jako přidat jacuzzi do dvorku, aby sousedé záviděli. Do roku 1971-1973, kdy přišla třetí generace, se Torino proměnilo v kýčovitý zámek, kde byl každý centimetr napěchován nejnablýskanějšími ozdobami a nejsilnějšími motory, připomínajícími kulturisty na steroidech. To vše se samozřejmě neobešlo bez následků. Po roce 1974 muselo Torino projít modernizací, aby vyhovovalo novým regulacím, což bylo jako když zjistíte, že váš obrovský McMansion nesplňuje energetické normy, takže přidáte solární panely, ale pořád máte ten nevkusný dům. A tak Ford Torino skončilo jako symbol amerického konzumu: větší, hlasitější, a přesto ve svém jádru stále jen přehnaně velká a komplikovaná verze něčeho, co začalo jako obyčejná, jednoduchá myšlenka.

Generace

První generace byla na Ameriku překvapivě kompaktní, evropský překlad: menší chatka

První generace (1968-1969): Základní bouda

První generace Fordu Torino, která se objevila v roce 1968 (ve skutečnosti ve druhé polovině roku 1967), byla jako základní bouda na dvorku, kterou si postavíte, když se vám nechce dělat nic složitějšího. Byl to větší a luxusnější model Fordu Fairlane, což bylo jako přidat trochu barvy a možná i nějakou ozdobu na boudu, aby to vypadalo jako začátek něčeho velkolepějšího. První Torino bylo prostě solidní auto – žádný extra luxus, jen základní základy a střechu nad hlavou.

Druhá generace (1970-1971): První patro a bazén

Ford Torino Cobra z roku 1970. Superrychlý dům.

Druhá generace, uvedená v roce 1970, byla jako když si k boudě přistavíte první patro a bazén, protože soused má taky něco takového. Modely Torino GT a Cobra byly přehnaně sportovní a svalnaté, připomínající prvotřídní fitness centrum v domě, kde se nikdo opravdu necvičí, ale vypadá to cool. Bylo to o tom, jak ohromit sousedy a ukázat, že na to máte. Bylo to větší, hlučnější a plné zbytečných ozdob.

Třetí generace (1972-1973): Obří kýčovitý zámek na ústupu

Pozér

Třetí generace, vyráběná od roku 1972 do 1973, byla jako když se rozhodnete přestavět celý dům na obří kýčovitý zámek s věžemi, fontánami a možná i heliportem, protože proč ne. Torino bylo nyní obrovské, přehnané a plné zbytečných vylepšení. Bylo to jako mít obrovský dům s třemi garážemi, který vypadá skvěle na venek, ale uvnitř je to stále stejný starý dům. Design byl svalnatější a agresivnější, motory větší, ale všechna ta velkolepost začala ustupovat, když ropná krize udeřila a Američani se začali topit ve sračkách vysokých cen paliva. Tohle obří monstrum najednou nebylo tak cool, když vám vyprazdňovalo peněženku rychleji, než jste mohli natankovat.

Čtvrtá generace (1974-1976): Dvoupatrový luxusní dům

Poslední mohykán

Poslední fáze výroby Torino, od roku 1974 do 1976, byla jako když zjistíte, že váš obří zámek nesplňuje ekologické normy a musíte přidat solární panely a izolaci, aby to vůbec stálo. Torino muselo projít modernizací, aby splnilo nové bezpečnostní a emisní předpisy, což bylo jako přestavba na dvoupatrový luxusní dům s mramorovými podlahami a jacuzzi v každé koupelně. Tento model byl robustnější, těžkopádnější, a přesto se snažil tvářit, že je to nejlepší, co můžete mít. Byly to roky, kdy se Američani topili ve sračkách kvůli ropné krizi, takže jejich milované obří káry, jako Torino, začaly vypadat jako obří dinosauři, kteří se těžkopádně pohybují po silnicích a spolykají palivo jako vodu. Torino se stalo symbolem absurdity přehnaného luxusu v době, kdy se všechno začalo hroutit pod tíhou reality.

Torino Cobra

Ford Torino Cobra, tohle auto je jako když vezmete steroidy, přimícháte trochu testosteronu a zamícháte to všechno v obří nádrži na ego. Cobra, vyráběná v letech 1969-1971, byla Fordova odpověď na otázku, kterou nikdo nekladl: "Jak můžeme udělat auto, které bude vypadat jako steroidový kulturista na kolech?"

Začněme motorem. V Cobře je to ohromné 7,0 litrové V8 monstrum, které žere palivo rychleji, než vyžereš zásoby piva při sledování Super Bowlu. Jasně, má to výkon jak malej tryskáč, ale spotřeba je na úrovni tanku. Jenže koho to sere, když můžeš na semaforech ukázat všem, že máš větší koule než oni?

Design Cobry je něco mezi kýčem a absolutním přeplácaným nesmyslem. Obří sání na kapotě, které vypadá jako bys měl na autě přivařený průmyslový ventilátor. Proužky, které křičí "Podívej se na mě, jsem rychlej a zuřivej!" A to nemluvíme o spoileru, který by klidně mohl sloužit jako přistávací dráha pro vrtulník. Všechny tyhle detaily křičí, že máš potřebu neustále něco kompenzovat.

Interiér? Pche, kdo by se staral o pohodlí, když sedíš za volantem Cobry? Sedadla jsou tvrdá jak prkna, protože proč bys měl mít pohodlí, když můžeš mít "závodní" zážitek? Je to jako by ses rozhodl přestěhovat do malé plechovky a řídit ji rychlostí světla.

A pak je tu zvuk. Cobra zní jako kdyby se Godzilla rozhodla, že si dá rap battle s burácejícím hurikánem. Když tohle auto nastartuje, sousedi se buď pokřižují nebo začnou sepisovat petici za zákaz hlasitého provozu. Ale hej, aspoň ví každý na míle daleko, že máš něco, co může urvat asfalt ze silnice.

Uteč, dokud můžeš

Takže, Ford Torino Cobra. Auto, které je perfektní pro každého, kdo si myslí, že jemnost je pro sraby, kdo chce na každém rohu dokazovat, že velikost a hlasitost je všechno, a hlavně pro ty, kteří milují tu neodolatelnou kombinaci rychlosti, hluku a naprosté absurdity.

Závěr

Ford Torino začalo jako symbol naděje a ambicí, jako projekt, který měl spojit eleganci, sílu a americký sen na čtyřech kolech. První generace představovala skromný začátek – něco jako základní bouda, která slibovala velké věci. Bylo to jednoduché, solidní auto, které mělo potenciál vyrůst do něčeho většího.

Jakmile se objevil model Torino GT a Cobra, začalo to být jako přidání prvního patra a bazénu k domku. Bylo to přehnané, svalnaté a sportovní, jako kdybyste chtěli sousedům ukázat, že jste králem svého předměstí. Tento trend pokračoval s třetí generací, která se stala obřím kýčovitým zámkem. Torino bylo obrovské, přehnané a plné zbytečných vylepšení – symbolizovalo americký sen o větších a blýskavějších věcech, dokud ropná krize nezačala ukazovat jeho slabiny.

Když přišla čtvrtá generace, bylo to jako když se Američani topili ve sračkách kvůli ropné krizi. Velké, hladové motory začaly být přítěží. Torino muselo projít modernizací a splnit nové ekologické předpisy. Bylo to jako přestavba na dvoupatrový luxusní dům, který se snažil zachovat dojem luxusu a výkonu, ale ve skutečnosti to bylo těžkopádné a neefektivní monstrum, které spotřebovalo palivo rychleji, než se dalo tankovat.

Ford Torino tak skončilo jako symbol konzumního přehánění. Z počátečních nadějí a ambicí se stalo obětí vlastní potřeby být větší a lepší než konkurence, až se nakonec zhroutilo pod tíhou reality. Přesně jako obří McMansion, který vypadá skvěle na venek, ale uvnitř je to prázdný, přehnaný přepych, který neobstál ve zkoušce času a ekonomické reality. Torino se stalo lekcí, že někdy méně znamená více, a že ve snaze ohromit okolí se může snadno zapomenout na podstatu a účel.