Teorie ošklivého klobouku

Jedná se pouze o umělecké ztvárnění toho, jak by onen ošklivý klobouk mohl vypadat. Realita byla ošklivější. Ošklivější než vaše máma.

Jako teorie ošklivého klobouku či teorie ošklivého fialového klobouku (nebo také teorie ohyzdného klóbrca) se označuje disciplína filosofie, která pojednává o vlivu vzhledu osoby na záchranu životů. Tato složitá problematika může být pro většinu široké veřejnosti náročná k pochopení; lidé se ptají, jak by něčí vzhled mohl ba jen vzdáleně souviset se záchranou lidských životů. Na to teorie ošklivého klobouku poskytuje kýženou odpověď.

Vznik

Pravé kořeny teorie ošklivého klobouku jsou dodnes neznámé, ale traduje se, že jednoho letního večera jedna malá holčička slyšela pohádku v následujícím znění:

Kdysi dávno žil byl jeden malý medvídek. Jeho maminka ho každý den vodila do školky a vždycky na sobě měla veliký, ošklivý, fialový klobouk s knoflíčky a velkým pavím perem. Medvídkovi bylo trapně a stokrát maminku prosil, ať ten hrozný klobouk už nenosí, ale ona ne. Nedala si říci a dál klobouk hrdě nosila.

Jednoho dne odvedla medvídka do školy jako každé jiné ráno a odešla. Toho osudného dne ale ve školce vypukl požár. Vysoké plameny šlehaly až ke stropu, trámy se lámaly pod návalem horka, kouř vyplnil každý kout. Maličký medvídek se nemohl dostat ven, moc se bál a ostatní na něj v tom strachu a shonu zapomněli. A tak se jen skrčil pod stolek a modlil se, aby ho někdo zachránil. Když se maminka o požáru ve školce doslechla, hned spěchala na místo tragédie. Strašně se bála o malého medvídka, utíkala tak rychle, až jí klobouk málem upadl. I přes výslovný zákaz hasičů vběhla do hořící školky a jala se medvídka hledat. Volala a rozhlížela se, ale přes praskající oheň, povyk venku a padající kusy zdiva jí medvídek nemohl slyšet. A ona ho zase kvůli hustému kouři nemohla spatřit.

Medvídek se stále krčil pod stolem a zoufal, když tu náhle... fialový klobouk! Maminčin šeredný fialový klobouk! Medvídek ho spatřil i v oranžovém ohni, protože byl tak odporně fialový, že ho nešlo přehlédnout. Vyběhl zpod stolu a padl mamince kolem krku. Maminka medvídka pak vynesla ven a vše dobře dopadlo. A to jen díky tomu ohyzdnému klobouku s velikým, ohořelým pavím perem.

Tohle té malé holčičce dalo důležitou lekci do života. Oblečení může zachránit život, obzvlášť, když je dostatečně odporné.

Praktické využití teorie ošklivého klobouku

Teorie ošklivého klobouku má mnoho praktických využití. Patří mezi ně například:

• Snadná identifikace oběti: Pokud budete nosit dostatečně ošklivé oblečení, bude stoprocentně jasné, čí mrtvola se našla v parku.

• Snadná identifikace v davu: Ženu, která nosí odporné, vlající, pozornost poutající hadry, není možné přehlédnout. Díky tomu se vám nikdy neztratí na nákupech v Sephoře.

• Menší počet nápadníků: Ač se to může v dnešní patriarchátem zmáhané době zdát až nepřípustné, některé ženy (ani muži, buďme inkluzivní) nestojí o zájemce. Dostatečně odpudivý outfit vám zajistí svobodu od tohoto břemene.

• Sebepochopení: A konečně pokud se přestanete obávat o to, co je ošklivé a co je pěkné, budete konečně moct nosit to, co chcete nosit vy. Naučte se vítat ošklivost ne jako negativní konotaci, ale jako pouhé pozorování zjevného faktu. Také se přece neurazíte, když vám někdo řekne, že váš klobouk je malý nebo velký, tak proč by vás slovní spojení ošklivý klobouk mělo urazit?