Pražské uhelné doly
Pražské uhelné doly, akciová společnost (známé také pod zkratkou PRUDAS) jsou jedním z předních českých producentů kvalitního hnědého uhlí. Založeny byly již koncem 19. století, krátce po zjištění, že i pod metropolí Čechistánu leží nedozírná ložiska cenné suroviny. Horníky získaly doly zejména z řad zkušených mazáků z okolí Mostu, kde už těžba s většími či menšími úspěchy probíhala po desetiletí. Společnost se několikrát pokoušel odkoupit Pavel Tykač a začlenit do svého koncernu MUS, dosud se mu to však nepovedlo a majoritní podíl akcií drží hlavní město Praha v čele s předsedkyní správní rady Krndou (o ten zbytek se dělí Pája Bém a několik bezejmenných firem se sídlem na Britských Panenských ostrovech – Vědecký tým Necyklopedie a Chuck Norris ale jejich jména znají). Díky tomu je prodej uhlí jedním z hlavních zisků městské kasy; kam tyto peníze ale mizí, zůstává záhadou.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vzhledem k historicky cennému centru města (už tehdy se našli věčně buzerující památkáři a důchodci, kterým těžba na úkor ekonomického prospěchu maximálně vadila) byli těžaři nuceni zvolit cestu hlubinného dolování pod městem. I sám Franta Pepa Jednička se na tu slávu přijel z daleké Vídně podívat (i když tomu teda hovno rozuměl), když byl vyvezen první vozík uhlí na dole Karlín I. Už v tomto období prezident důlní společnosti Karel Čapek (nebo jeho otec, už je to holt dávno) prosazoval použití moderních robotů, kteří se ale neosvědčili a jeden z nich se v dole schovával až později (viz dále). Inspirováni svými kolegy ze severních Čech, i sem byli postupně zavlečeni měkoňové a používání k práci; postupně však v Praze, kde trpí hladem i běžní měšťané, chcípli na nedostatek žrádla a nezbylo než opět zaměstnat lidi a uprchlíky.
Za druhé světové hádky, kdy přišel do Prahy i sám Velký Adolf, bylo rozhodnuto o začlenění PRUDASu do německého těžebního průmyslu a doly získaly dočasný název Hermann Göring Braunkohlengesellschaft. Skopčáci sami však jako obvykle odmítli pracovat a v dole zůstali samí Češi, kteří svým obsaditelům pěkně zatápěli. Například ve spolupráci s parašutisty byla proražena vedlejší chodba až do sklepa kostela v Resslově ulici a právě sem utekl Anthropoid poté, co provedl atentát na Heydricha. Když však kostel obklíčilo gestapo, vychcaní horníci východ zatarasili (aby si holt zachránili vlastní krk, klasičtí Čecháčci) a Anthropoid byl rozmontován.
V novodobé historii se doly staly i terčem několika útoků – mezi nejznámější patří propad tunelu Blanka, kde stavbaři omylem narazili na jednu z opuštěných důlních slojí (na kterou jaksi zapomněli, protože stavbyvedoucí byl z Brna). I to se však podařilo vyřešit a tunel byl po mnohanásobných úpravách a překročení rozpočtu slavnostně otevřen roku 2015. Několikrát také těžební věže obsadili ekoteroristé v čele s jejich náčelníkem Bursíkem a požadovali okamžité ukončení těžby; většinou byli vyhnáni samotnými horníky lopaty a kladivy, přinejhorším byla zavolána policie nebo Chuck Norris a vetřelci násilím sundáni, případně naopak hozeni do temné díry.
Připravovaná linka metra D ohrožovala budoucí důlní operace než se celé věci chopili uhlobaroni, kteří metro plánují využít na těžbu a transport horníků klidně až do středu Země.
Přehled dolů[editovat | editovat zdroj]
Výhled[editovat | editovat zdroj]
V době zahájení těžby se počítalo s tím, že zásoby uhlí jsou nekonečné a než se horníci probijí ke dnu, vyroste mezitím uhlí tam, kde se začalo. Díky podrobnému vědeckému zkoumání (na němž se samozřejmě podílel i Vědecký tým Necyklopedie) se však přišlo na to, že to nebude tak docela pravda a objem těžby se začal snižovat, proti čemuž ale začali opět stávkovat důchodci (tentokrát proto, že neměli čím topit). Konečné řešení této otázky stále není jasné a až ho budeme znát, určitě se tu objeví (zatím teda nic).
Již několik desetiletí také lobbují těžaři (v čele s vrchními lobbisty Ivoškem Řittigem a Romanem Janouškem) za povolení k povrchové těžbě, kterou by bylo možno vydolovat i ty nejmenší zbytky uhlí, nacházející se těsně nad povrchem a leckde i těsně nad ním. Nejblíže ke štemplu byli za vlády Pavla Béma, než se však podařilo obstarat všechna potřebná povolení a podojit Evropskou unii o tučné dotace do vlastních kapes, Bém byl sesazen a projekt zastaven. Také Řittig s Janouškem se ocitli v ouzkých, protože těžba ohrožuje developerské projekty Luďka Sekyry, Číňanů, Dopravního podniku apod. V poslední době se přesto opět ozývají hlasy především z úřadů práce, že by měla být povrchová těžba přece jen zahájena a postupně srovnána se zemí alespoň část Prahy.
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
Přestože je většina Pražanů na své doly hrdá, samotné dolování způsobuje ve městě množství problémů – část dolů je stále v provozu přímo pod centrem města a znudění horníci svými údery do slojí naprázdno způsobují častá zemětřesení (japonští turisté by vám mohli povídat). Čas od času se také otevře země a vzniklá temná díra pohltí vše, co se v jejím nejbližším okolí nachází. I šaliny (v pražštině tramvaje) bojují s problémy především díky značně nerovným kolejím, které způsobují artrózu u důchodců sedících uvnitř a otřesy mozku u tramvajáků – jak známo, důchodci mozek nemají. Nejnovější typ Porschetra však spoustu těchto nedostatků napravuje tím, že nad kolejemi levituje, i když levitační systém také občas vykazuje poruchy (jak je možno vidět na přiloženém snímku vpravo). V neposlední řadě jsou častým nešvarem vznikající hrboly a nejrůznější překážky, z nichž plynou nutná omezení rychlosti a vznikající zpoždění šalin.