Eliška Pomořanská
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Silnice II.
To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit.
| |
|---|---|
| Eliška Pomořanská | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | žena |
| Diagnóza | hypertrofie svalstva |
| Vlasy | ano |
| Narozen | 13. listopadu 1347 |
| Úmrtí | 14. února 1393 |
| Děti | 6ks, z toho 4 muži |
| Náboženství | katolík |
| Tituly | česká královna, římská císařovna |
| Povolání | žena v domácnosti |
| Zajímavosti | |
| 1 | lámala meče a fakt betelné podkovy |
Eliška neboli Alžběta Pomořanská, anglicky Elisabeth Betty Aftersea, byla čtvrtá manželka Karla IV a fakt silná žena. Dodnes jsou ji připisovány nemalé zásluhy za fyzický stav a kondici českých obyvatel, neboť šla příkladem.
Dětství[editovat | editovat zdroj]
Eliška, dívčím jménem Elisabeth von Pommern, pocházela z francouzsko-německého pomezí a doma byla na hradě Pommes-Frites. Hrad proslul, zejména v západních zemích, výrobou kvádříků z erteplí a Eliščin papá na tom vydělal majlant a protože nemusel pracovat, mohl se věnovat feudálně-kapitalistickému lobbyngu. Svou dceru vedl přesně v souladu s tehdejšími zvyky - najal si guvernantku a do výchovy se nemotal. Jeho koníčkem byla politika a když se po smrti Anny Svídnické uvolnilo místo české královny a římské císařovny, neváhal a podplatil komisi, která vybírala Karlovi IV. novou manželku. Aby si to pojistil, sestavil protikarlovskou opozici. Moudrý Karel IV. si pak Elišku raději vzal, aby proti potravinářskému magnátovi nemusel vytáhnout s vojskem a měl v království klid a pořádek. Za Eliščino věno koupil sazenice vína na mělnické vinice, aby místní už nemuseli pít okenu a jiné umělé špiritusy a mohli provozovat zdravý alkoholismus bez éček a chemický náhražek.
Kariéra královny a císařovny[editovat | editovat zdroj]
Eliška se od svých předchůdkyň odlišovala v mnoha směrech. Byla popisována jako urostlá žena silné postavy a kypící zdravím, po svém otci Bogislavovi (Bogislav V. Pomořanský) byla rázná, sebevědomá a cílevědomá. Po otci zdědila nejen kladné povahové rysy, ale i rozsáhlé statky, polnosti, hrady, domy, cesty a patent na hranolky. Byla tedy finančně nezávislá, silná sebevědomá žena a tudíž prototyp sufražetek a feministek, což tehdejší slušní lidé nelibě nesli. V Kronice pražského kostela popisuje pražský kanovník Beneš Krabice z Papundeklu sílu císařovny takto: „Tato paní císařovna měla v rukou takovou sílu, že si někdy v té době v přítomnosti mnoha knížat, pánů a šlechticů dala přinést novou podkovu, ukovanou pro velkého valacha, a tuto podkovu ta paní vlastníma rukama zlomila. Řečenou podkovu nemohli jiní okolostojící nejsilnější muži s vynaložením všech svých sil ani ohnout“.
Ačkoli feministka, Eliška byla nejplodnější z Karlových manželek a během manželství mu porodila šest dětí, z toho čtyři syny. To bylo víc než jeho tři předchozí manželky dohromady. V roce 1366 se jí narodila dcera Anna, pozdější anglická královna. 14. února 1368 se jí během pobytu v Norimberku narodil císařův třetí syn Zikmund, který tímto dostal německé občanství. O dva roky později v červnu, se na Pražském hradě Alžbětě druhý syn Jan, pojmenovaný po Janu Lucemburském. Tamtéž se jí 13. března 1372 narodil další syn Karel. V roce 1373 Alžběta porodila dceru Markétu, proslulou vrhem srpu do žita, později provdanou za norimberského purkrabího Jana III. z Hohenzollernu. V srpnu 1377 se pak narodil poslední syn Jindřich, což bylo rok před smrtí Karla IV.
Karel a Alžběta měli harmonické manželství; ony ostatně nejsou jakékoli zprávy o tom, že by některé z Karlových manželství bylo problémové - takovému kronikáři by byla vysvětlena nevhodnost takových písmenek a byl by odeslán k rozjímání do šatlavy nebo na kobereček ke katovi. Zatímco si Karel císařoval na Karlštejně a jinde, ona dlela na svém hrádku Karlík, kde se věnovala vyšívání gobelínů a jiným ručním pracem.
Když v roce 1371 Karel vážně onemocněl, Alžběta vykonala pěší pouť z Prahy do Prčic a zpět, přičemž se modlila za jeho zdraví. Na podporu své žádosti taky na patřičná místa přinesla četné dary. Její vřelý vztah ke Karlovi se stal vděčným námětem uměleckých děl, jako např. Noc na Karlštejně a graffiti na druhém oblouku Karlova mostu. Asi to moc nezabralo, protože Karel IV. i tak za sedm let odešel do věčných lovišť.
Smrt[editovat | editovat zdroj]
Alžběta Pomořanská v plném zdraví dne 14. února 1393 ve věku 45 let zemřela v ústraní své soukromé tělocvičny, během pravidelného provádění jejího velmi oblíbeného cviku zvaného "hanging leg raises". Zemřela totálním vyčerpáním na svém sídle ve věnném městě českých královen Hradci Králové. Byla pochována v královské hrobce v katedrále svatého Víta, a to ve společné hrobce a spolu s dalšími manželkami svého milovaného Karla. Lepší dárek k narozeninám její syn Zikmund, liška ryšavá a nebožtík Karel k Valentýnu dostat nemohl.