Generační stereotypy
„Hledá se děda“
Generační stereotypy panují v naší společnosti i v době, kdy genderové stereotypy jsou zásluhou feministek, feministických lingvistek a také Evropské unie pomalu na ústupu. Ovšem generační stereotypy, jako produkt age-ismu jsou v plné síle. Již nejmenší děti jsou jim vystaveny v podobě pohádek, kde vystupuje například zlá stará čarodejnice či pohádkový dědeček. I babičky a dědečkové hlavních hrdinů[1] jsou poplatni těmto představám. Tak jsou děti vychovávány v představě, že staří lidé žijí na vesnici, zabývají se zemědělstvím, a jsou to lidé málo inteligentní.[2] Tím je nejmladší generaci vštěpována nesprávná představa o současných důchodcích, jakož i o seniorech předdůchodového věku.
Současné dítě již díky genderově korektním učebnicím ví, že ženy mohou být i bagristkami, jadernými inženýrkami, papežkami, popelářkami, fotbalistkami, hornicemi, zatímco muži mohou být učiteli v mateřských školkách, kadeřníky, zdravotními sestrami, uklízeči. Chybí však dosud generačně korektní učebnice, v nichž by vystupovali manažeři, sekretářky, kosmonauti, atleti či striptéři seniorského věku, zatímco přislušníci střední a mladší generace by v parku sypali ptáčkům, s kolečkovými taškami nakupovali v tržnicích apod.
Příklad[editovat | editovat zdroj]
| „ | Na zahrádce je vždycky veselo. Společně s maminkou a tatínkem objevuji celý svět, zjišťuji, proč je tráva zelená, kde se berou oblaka, kam utíkají mravenci… Babička s dědečkem zase na zahrádce pěstují tu nejlepší zeleninu a ovoce a chovají svá zvířátka. Z těch[3] vybírají to nejzdravější pro přípravu všech možných dobrot. —Nápis na děstké výživě Sunárek s banány |
“ |
Kritika[editovat | editovat zdroj]
Tento text, dal by se nazvat příkladem aplikované literatury, určený dětem od ukončeného čtvrtého měsíce je vysloveně škodlivý, navíc zcela neodpovídá realitě. Babička s dědečkem, pokud mají zahrádku, tam sotva pěstují banány pro dětské výživy, spíše tam mají anglický trávník. Mnohem pravděpodobnější je však to, že na zahrádku nemají čas, protože dědeček je generálním ředitelem pobočky mezinárodní firmy, zatímco babička provozuje čtyři kosmetické salóny a zahrádku si pořídili pouze pro spekulaci, že dojde ke změně územního plánu. Tím pádem zahrádku přenechali svým potomkům, tedy rodičům dítěte, pro něž je text určen.
To jsou staří hipíci, kteří na zahrádce pěstují marihuanu a pořádají bujaré večírky. Jedinými zvířaty, která chovají, je smečka psů neurčené rasy. Ježto rodiče jsou vegani, nepředpokládáme, že by z těchto psů dělali dětské výživy, leda že by byl opravdu velký hlad. Prozatím však se k jídlu hodilo vždy to, co nalezli v kontejneru za supermarketem, včetně plesnivých prošlých sunárků s citovaným generačně nekorektním blábolem. Tím, že z toho vybírají to nejnezdravější pro přípravu všech možných dobrot, se starají o imunitu svého potomka, který tak již získal odolnost proti žloutence, úplavici a TBC, aniž by se musel podrobit stresujícímu očkování.
Alespoň tvrzení „na zahrádce je vždy veselo“ a „zjišťuji, proč je tráva zelená“ jsou pravdivá, také zmínky o oblacích a mravencích bychom mohli tolerovat, pokud mají vyjadřovat halucinace, s nimiž prožívá čtyřměsíční človíček své první zkušenosti. To však nevyvažuje škodlivý vliv ostatních částí textu. Jinak se však o duševní rozvoj takového dítěte starají povedení kamarádi uvedeného rodičovského páru, takže dítě je naštěstí uchráněno neblahých generačních stereotypů, v jakých byli vychováni jeho prarodiče, takže z něj vyroste všestranně rozvinutá osobnost. Sklenička od výživy po zásluze skončí pohozena v příkopu, a človíček se může věnovat rozboru obrázku v Živé abecedě. Alespoň ztratí jakékoliv iluse o imanentní laskavosti světa, v němž nám jest žíti.
Nakonec i sama existence dětských výživ je projevem generačních stereotypů, tentokrát ze strany starších generací. Kvůli nim bývá dítě ochuzeno o mnoho chuťových vjemů a podnětů.
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Například v románech Honzíkova cesta či Jyříkova cesta.
- ↑ Viz pohádku Jak dědeček měnil až vyměnil.
- ↑ Rozuměj z těch zvířátek.
