Štandopéde
| |
|---|---|
| Stanislav Péde | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Diagnóza | podnikatel |
| Barva očí | ano |
| Narozen | cca 1819 |
| Přezdívka | kleine Štando |
| Povolání | kurýr, špeditér |
Štandopéde se obvykle používá ve významu "ihned". Činí se tak na počest Mlnického rodáka Pédeho.
O životě Stanislava Pédeho toho není moc známo. S jistotou se ví, že se narodil okolo roku 1819 v nedalekých Rousovicích, které tehdy ještě nebyly součástí velkého Mlníka, jako druhé dítě třetího vrhu belgických imigrantů. Žil v nuzných poměrech, rodina neměla ani barevnou televizi, telefonovat chodila do budky a po večerech musela louskat vlašské ořechy, protože podzemnici olejnou si nemohla dovolit.
Otec se profesionálně věnoval protahování komínů místním paničkám a podle kronikáře se nikdy nenaučil česky, takže nemluvil. To se změnilo při požáru rodinné můtě, která zahořela od špatně protažených spalinových cest. Starý Péde tím empiricky prokázal platnost tvrzení, že nejdříve vyhoří kominíkův barák [1]. Při požáru se hysterický otec rozmluvil prapodivnou řečí a sousedé tak naznali, že není hluchoněmý, jak si původně mysleli, ale je to úplně normální magor nebo cizinec, což bylo v té době synonymum [2].
Matka pracovala jako posluhovačka a příležitosná kolportérka Mlnické drbny, prvních tištěných novin na Mlnicku s obrazovou přílohou, křížovkou a černou kronikou. Zde je nutno připomenout, že černá kronika byla z úsporných důvodů jen světle šedivá a že Mlnická drbna vychází dodnes, pouze v období nedostatku toaletního papíru v důsledku Mechovské krize byla šířena toliko ústně. Informační příloha je ústně šířena dodnes a to včetně gest a posunků, čímž se toto periodikum snaží přiblížit sluchově či intelektuálně znevýhodněným spoluobčanům, kterých je na Mlnicku nespočet.
Mladý Stanislav vystudoval národku, s drobnou protekcí i měšťanku a záhy nastoupil do místního cukrovaru jako pomocný závozník. Svou obratností na kozlíku žebřiňáku si záhy vydobyl respekt mezi ostatními dopravci a svými sklony řezat zatáčky záznam rejstříku dopravních přestupků. Když tehdejší německý vlastník továrny na syntetickou drogu začal přijímat expresní objednávky na kulatý cukr[3] pro místní šlechtu, byl malý a podviživený Péde jasná volba.
Stanislav se svým speciálně upraveným terénním poníkem Ilčim [4], naspeedovaným ilegální substancí ze Sudet, měl takový úspěch, že o něm majitel továrny hovořil jako o "majne klajne Štando". Přezdívka se ujala (byť ji ostatní závozníci používali spíše pyjorativně) a zanedlouho se stala fenoménem i zavedenou značkou. Štando si záhy přibral k rozvozu cukru i distribuci tištěných časopisů, soudních obsílek, krevních konzerv, pizzy, alkoholu a šňupacího tabáku.
O několik let později se osamostatnil a se svými syny založil firmu "Štando Péde & synové, Pony Ekspresní Závoznictví a Špeditérství". Firma se postupně specializovala na rozvoz žen (firma Štandopéde rozvážela jen velmi lehké ženy, protože tehdejší poníci neměli tu nosnost) a poskytovala své služby až do nástupu komunistů k moci, kdy byla rozpuštěna, protože bordel a kurvy byly prakticky všude a o služby společnosti již nebyl zájem.
- ↑ Parafrázovaně: Kovářova kobyla nemá obutí
- ↑ Jakože to jsou úplně jiná slova, ale znamenají to samé. Škvára - Prachy. Prdel - Zadnice. Tchýně - Stará vražda. Rozumíme si.
- ↑ Krychlový cukr byl vyroben až 1843, do té doby se cukrem normálně kutálelo a cvrnkalo, domečky se z toho stavět opravdu nedaly.
- ↑ Zde si vzal Karel May inspiraci pro věrného oře náčelníka Vinnetoua.