Dějiny rodu Schwarzenbergů
|
Černý humor je specifický druh humoru a komiky založený na tom, že paradoxně vyvolává smích prostředky, které ve své podstatě vůbec k smíchu nejsou. |
Schwarzenberský rod pochází z Německa (Frankischer Kreis), nejstarší zmínky o jeho členech jsou z 12. století. Nejvýznamnějším představitelem rodu ve středověku byl Erkinger ze Seinsheimu (1362-1437), který koupil panství a hrad Schwarzenberg a začal se psát „ze Schwarzenbergu“, přesněji „von und zu Schwarzenberg“.
Husitobijec[editovat | editovat zdroj]
Prapředek Schwarzenbergů si své tituly vysloužil tím, že pobíjel české rodinné stříbro - husity. Od roku 1420 se účastnil krutých válečných výprav proti nim. Tím jakož i úžerníckými půjčkami získal od krále Zikmunda (lišky ryšavé), zástavu měst Žatce, Kadaně a Berouna. Roku 1429 byl povýšen do stavu svobodných pánů ze Schwarzenbergu.
O čtyři století později proslul Karel IV. ze Schwarzenbergu výrokem „Husité byli banda žhářů a lupičů“ pronesenmým roku na 1899 na českém zemském sněmu. V podstatě měl pravdu, ale rozzuřený národ se pak rozhodl postavit sochu Jana Husa na Staroměstském náměstí.
Hromadění majetku[editovat | editovat zdroj]
Erkingerovými syny se rod rozdělil na větev hohenlandsberskou a stefansberskou. Tito šlechtici se osvědčili jako vojenští velitelé i státníci. Jiří Ludvík projevil i v soukromém životě. Oženil se s Annou Neumannovou, pětinásobnou vdovou, majitelkou panství Murau ve Štýrsku. Tento majetek později zdědil Jan Adolf I.a Schwarzenbergové jej vlastní dodnes. Vojevůdce Adolf (je to jen shoda jmen?) zase r. 1598 dobyl Turky obsazenou pevnost Raab (dnešní Györ v Maďarsku). Císař Rudolf II. Adolfa povýšil na hraběte a rozmnožil mu erb o symbol krkavce vyklovávající oko na hlavě Turka.
Nákupem statků a dědictvími vytvořili rozsáhlou državu v jižních a severních Čechách (např. Český Krumlov, Hluboká pod Vltavou, Netolice, Prachatice, Volary, Vimperk, Orlík) a připojili ji k územím drženým v Bavorsku, Rakousích a ve Štýrsku. V roce 1723 získali titul krumlovského vévody. Před 1. světovou válkou vlastnily dvě větve rodu (hlubocko-krumlovská a orlická) jen v Čechách 176 146 ha půdy s významným lesním, polním a rybničním hospodářstvím, doly, pivovary, cukrovary, vápenkami a jinými podniky.
1732[editovat | editovat zdroj]
Adam František ze Schwarzenbergu byl zastřelen při honu samotným císařem Karlem VI. Manželka tohoto Adama Františka, jménem Eleonora Amálie se pak dala na upírskou kariéru.
1918[editovat | editovat zdroj]
Mladá republika nejevila pro majetky Rakušáků a spol. přílišné nadšení, ale uznávala právo vlastnit majetek. V pozemkové reformě (1922) tak Schwarzenbergové přišli jen o 61 000 hektarů půdy
1947[editovat | editovat zdroj]
Prezident Beneš to sice v Mnichově prosral, ale po válce se z Anglie vrátil jako vítěz. Hned začal konfiskovat. Vznikl zákon č. 143/1947 Sb., o převodu vlastnictví majetku hlubocké větve Schwarzenbergů na zemi Českou, takzvaný „Lex Schwarzenberg“
| „ | Důvodem této konfiskace se jeví být pouze velikost majetku, jeho vznik v době monarchie a německý původ Schwarzenbergů (v rámci parlamentního projednávání bylo dále zmíněno nevyjasněné postavení Adolfa Scharzenberga z hlediska tzv. Benešových dekretů, když byl v roce 1930 za své nepřítomnosti při sčítání lidu přihlášen k německé národnosti; jakož i potřeba odčinění křivdy, kterou páchali Schwarzenbergové na této jihočeské oblasti od toho okamžiku, kdy se spojili na pomoc s císařem Zikmundem proti jihočeským Husitům). |
“ |
| „ |
Převodu podrobený majetek jihočeských Schwarzenbergů představuje svojí rozlohou tak ohromný komplex nemovitostí, že se všeobecně pociťuje potřeba vyřešiti vlastnické poměry k této majetkové podstatě způsobem, který by odpovídal novému duchu hospodářské a sociální struktury Československé republiky. Nelze proto připustiti, aby vlastnictví tak nesmírného nemovitého majetku zůstalo i nadále soustředěno v rukách jednotlivce ... |
“ |
Rozhodnutí tehdy již prakticky komunistického zákonodárství se s odstupem času jeví nanejvýš neprozíravě, neboť, vzhledem k předvídaným výsledkům po necelých tisíci letech první přímé volby hlavy státu, bude vedle Lex Masaryk, Lex Beneš a Lex Havel teď nutno přijmout ještě Lex Zeman. Škoda, neboť takový předstih budování pomníku prezidentovi ovšem představuje světový unikát.
1948[editovat | editovat zdroj]
Oproti Klementu Gottwaldovi byli Tomáš Garrigue Masaryk i Edvard Beneš učinění břídilové. Kléma sebral všecko, jenže nejenom šlechtě, ale všem.
2001–2003[editovat | editovat zdroj]
V roce 2001 a 2003 se Karel odtrhl a šel do boje za Temelín proti Rakušanům, což ho vyneslo až na kandidáta na prezidenta Česka, ovšem proti českým prostým zemanům neměl šanci. V emigraci pozapomněl české nadávky a tím ho Zeman doslova převálcoval.