Časová pásma
Možná jste si všimli, že čas je velmi relativní pojem, že na různých místech světa je odlišný čas, že jsou různá časová pásma.
„Ty časové zóny, to je hrozná věc, volal jsem Indíře Gándhíové do Indie a oni tam měli zrovna dvě hodiny v noci, takže jsem se musel moc omlouvat.“
„To je pravda, to já zase jsem volal papežovi, jestli přežil atentát, a ono to bylo dvě hodiny před ním.“
Faktory, které ovlivňují rozložení časových zón, jsou zejména práce a chlast:
Pracovití Asiaté vstávají již někdy kolem půlnoci a spěchají do práce vyrábět zboží, kterým zahltí evropské trhy. Rovněž v Rusku je časový posun vpřed, protože všichni chtějí z práce co nejdřív, aby pak mohli co nejdřív začít chlastat. Takže na západní Sibiři končí pracovní doba už v 10 hodin dopoledne, zatímco na Čukotce či Kamčatce dokonce v 5 hodin ráno (to se jednomu ani nevyplatí jít do práce). Naopak workoholici v Americe pracují běžně hluboko do noci a chodí spát třeba v 9 ráno. Alkoholici na Aljašce paří běžně až do odpoledne následujícího dne.
Datová hranice[editovat | editovat zdroj]
Naivní čtenář by se mohl domnívat, že Aljaška je na tom stejně, jako Čukotka či Kamčatka, ovšem Beringovým průlivem prochází tzv. datová hranice, která stanovuje, že Sovětský svaz je zemí, kde zítra znamená již včera, přesněji, včera jsme vypili to, co jsme měli vypít zítra.
Datová hranice má i závažné náboženské důsledky. Vezměme si, že Židé považují sobotu za Bohem posvěcený den. Židé na každé straně této hranice však světí sobotu jindy, a proto dochází mezi nimi ke sporům a rozkolům. Podobně je tomu i s křesťanskou nedělí a muslimským pátkem. Nikde jinde na světě se muslim nestane tak snadno židem či naopak, jako na hladině Tichého oceánu.
Letní čas[editovat | editovat zdroj]
Vždy na konci března se celé Česko a s ním i celá střední Evropa virtuálně přesune někam na Ukrajinu – začne používat kyjevský čas. Spolu s ním si Češi osvojí i ukrajinské pracovní návyky. Ukrajinci však tuto solidaritu neopětují, sami naopak v té době podkuřují Moskvě a užívají její čas.
Tzv. letní čas má dávnou historii. Poprvé jej zavedlo Rakousko-Uhersko za první světové války v naději, že tím získá úspěch na východní frontě. Předtím byli totiž rakouští vojáci všude o hodinu později než nepřítel, což zrovna není strategická výhoda. Ze stejného důvodu zavedl letní čas i Adolf Hitler za druhé světové války. Bolševici jej zavedli v roce 1979, tentokrát proto, aby v celém Československu platil stejný čas, jako v Brežněvově rodišti Dněprodžeržinsku.
