Bezpečnost dětí

	Na této stránce se pracuje
	Rozděláno, prosím needitujte, dokončím všechny fáze, zkontroluji tento narychlo psaný text a doplním zdroje.

Název tohoto článku není z technických důvodů zcela správný. Správný název by měl být „Bezpečnost dětí“.

„Bezpečnost dětí“ neboli Digitální gulag je nástroj moderního dobroserského státu k naprostému zotročení společnosti, zisku absolutní státní moci a kontroly nad všemi aspekty lidského života a zrušení jakékoli svobody, soukromí a zdravého rozumu venku i na internetu ve jménu bezpečnosti a práv dětí. Jedná se o porušení práva rodičů vychovávat své děti, které místo individuálních názorů rodičů a individuálních vlastností dítěte jsou vychovávány podle jedné státní škatulky, a vede k apokalyptickému snížení plodnosti, jelikož drtivá většina lidí nemá čas a peníze na „bezpečnou“ výchovu dětí, takže děti raději ani nemají. Zpočátku stát nezavádí tuto tyranii přímo, ale nepřímo skrze možnost vysoudit si odškodnění nutí společnost k předběžné opatrnosti. Tato tyranie je mnohdy prosazována mimoparlamentní cestou bez mandátu ze strany populace (předběžná opatrnost poskytovatelů služeb ze strachu z odškodnění, tyranské regulace internetu nařízené nevolenými institucemi, jako je Evropská komise či Ofcom.) Západní svět se v součanosti nachází ve druhé a třetí fázi.

Současný stav je k březnu 2026.

Fáze zotročení společnosti

0. fáze:

• Offline: Svět je ještě v pořádku, rodiče rozhodují o výchově svých dětí, vychovávají je tak, jak vždy bylo normální, i malé děti mohou chodit samy do školy a případný náhodný úraz není právní otázkou a stát i společnost ho pokládá za přirozenou součást dětství. Stát zasahuje do rodičovství jen v krajních závažných případech, jako je úmyslné ublížení na zdraví či znásilnění. Lidé mají mnohdy i tři a více dětí, rodičovství je pohodové a není příliš časově ani finančně náročné. Děti mají šťastný život, kamarády a užívají si života, deprese takřka neexistují a naše krásná civilizace pokračuje a množí se.
• Online: Internet teprve začíná, je svobodný a stát trestá jen pachatele konkrétních zločinů, ale nesnaží se kontrolovat a špehovat slušné lidi.
• Dnešní stav: V celé Evropě (s výjimkou Švýcarska a nejchudších zemí) a anglicky mluvícím světě takové dětství žije již jen ve vzpomínkách na starej dobrej normální svět. V Česku toto období postupně skončilo mezi léty 2005 až 2014. Dodnes se v této fázi nachází Japonsko, kde sedmileté děti při hodině angličtiny chodí po městě a hledají turisty, aby s nimi udělaly rozhovor.

1. fáze:

• Offline: Stát začíná kecat rodičům do života a ve jménu práv dětí zakazuje normální výchovné metody (např. facka). Soudní praxe a novely či nové zákony (v Česku nový občanský zákoník z roku 2014) redefinují občanskoprávní a v menší míře i trestní odpovědnost za náhodné úrazy dětí. Toto velmi ovlivňuje možnost rodičů rozhodovat o výchově svých dětí a o tom, co jim dovolí. Nově je možné si vysoudit odškodnění za to, že dítě někde bez dozoru dospělých zakopne, což znemožňuje rodičům dovolit dospívajícím dospívání, jaké zažili oni. Ve strachu z možnosti si vysoudit odškodnění táborech již nejsou možné stopovačky a provozovatelé počestných míst (památky, sportoviště, muzea, kina, rozhledny), i když jsou placeni z daní rodičů, zakazují vstup mladším 15 let bez doprovodu osoby starší 18 let (v Česku 15, Německu 14, v Polsku 13, v anglicky mluvících zemích 16), přičemž na názoru rodičů vůbec nezáleží, ti tak přicházejí o možnost rozhodovat o volném čase svých dětí. Stát sice návštěvu takových míst dětem přímo nezakazuje, ale stanovuje takové podmínky, že dané provozovatele k tomu nutí v rámci principu předběžné opatrnosti. Mnozí lidé si toho vůbec nevšimnou, protože sami mladí lidé více sedí doma a na menších objektech v menších městech a na venkově se tato tyranie mnohdy v praxi nedodržuje. Rozšiřuje se i trestní odpovědnost za děti, učitelům hrozí vězení, pokud chvíli nehlídají čtrnáctiletého člověka a tomu se náhodou něco stane. Rodiče zatím stát za úrazy dětí starších 6 let netrestá.
• Online: Internet je stále svobodný, ale různí dobroserští lobbysté (např. Thorn, neziskovka Ashton Kutcher, či různí bojovníci za lepší svět) se snaží prosadit jeho totalitní kontrolu. EU a americká vláda stanovuje věkové hranice po zpracování osobních údajů, ale zatím není povinné ověřování věku, ale patnáctiletý student si nemůže zařídit ISIC kartu, aniž by s ním do té kanceláře šel rodič a podepsal to.
• Dnešní stav: Dnes jsme v Česku a obecně ve střední Evropě přesně v této fázi. Stát kecá rodičům do výchovy a možnost vysoudit si odškodnění znemožňuje rodičům pustit děti mladší 15 let na památky, sportoviště, muzea, kina či rozhledny. Tělesné tresty, včetně obyčejných facek, jsou v Česku zakázány formálně od ledna 2026, ale v praxi mnohdy již dříve, jelikož soudy jsou Bruselem nuceny se primárně řídit rozsudky Evropského soudu pro lidská práva a Soudního dvoru EU.

2. fáze:

• Offline: Stát přitvrzuje proti rodičům a dětem ve jménu práv a bezpečnosti dětí. Stát unáší děti do děcáku a k pěstounům kvůli normálním tělesným trestům, samostatnosti a úrazům dětí. Rodiče začínají žít v neustálém strachu a rodiče jsou jen povinní živitelé státního majetku, na jejichž názoru na výchovu dětí nezáleží.
• Offline: Kvůli možnosti vysoudit si odškodnění provozovatelé veřejné dopravy zakazují jízdu dětí mladších nějakého věku mezi 12 až 18 let, v důsledku čehož se stovky tisíc dětí nemohou dostat do školy a chudší rodiče mají na výběr mezi výpovědí v práci, aby mohli děti vodit ráno do školy a odpoledne ze školy, čímž riskují chudobu a bezdomovectví, a tím dále chodit do práce, ale děti se nedostanou do školy a rodiče skončí ve vězení za záškoláctví, přičemž v obou případech skončí dítě v děcáku. Mnohdy přímo dochází k tomu, že školy zakazují do určitého věku chodit do školy či ze školy sám. Některé dopravní společnosti to rodičům milostivě umožní, ale za takových podmínek, že to v praxi stejně není možné (nutnost rezervace předem ve speciálním dětském vozu s omezenou kapacitou, povinnost doprovodu na spoj a ze spoje, takže každodenní doprava vlakem do školy není možná). Plodnost se dále propadá pod 1 dítě na ženu, jelikož rodiče prostě nemají čas děti skoro do dospělosti každý den vozit do školy.
• Dnešní stav offline: Ve Skandinávii se děti ve jménu práv dětí unáší jako na běžícím pásu, v Norsku stačí jediná normální facka, v Česku zatím ne, ale přímý zákaz trvá teprve 2,5 měsíce. Co se týče veřejné dopravy, Česko ani okolní země se v tomto stavu zatím nenachází, ale v anglicky a románsky mluvících zemích je přeprava veřejnou dopravou většinou omezena někde mezi 12 až 18 lety věku, přičemž na názoru rodičů absolutně nezáleží. Bezpečnost dětí se tak mnohdy snižuje, jelikož se rodiče musí stěhovat z bezpečného venkova, jelikož průvodčí nesmí pustit čtrnáctiletého jet sám do školy, do islamizovaných míst jako je Londýn, Birmingham, Paříž, Barcelona, Milán atd., kde Pákistánci a další muslimové masově znásilňují nezletilé dívky, ale to bojovníkům za bezpečnost dětí nevadí. V Austrálii se stovky lidí museli vzdát svých tvrdě vybudovaných farem, jelikož neměli čas dovážet děti každý pátek a každou neděli sem a tam stovky kilometrů na střední školu.
• Online: Vytváření digitálního gulagu se dočasně zpomaluje, protože zatím neexistuje rychlá umělá inteligence, která by to umožnila.

3. fáze:

• Offline: Stát zakazuje rodičům nechat děti doma či venku samotné do určitého věku (12 v některých státech USA, Kanady a Austrálie, 14 v Itálii). Politika je často nejasná, bez změny zákonů s pouhou změnou soudní praxe, není doslova nelegální nechat třináctileté dítě doma půl hodiny samotné, ale v rámci předběžné opatrnosti hrozí rodičům trestní stíhání. V USA hrozí za porušení až 20 let vězení. V Itálii mají školy absolutní zákaz pustit děti samotné domů do čtrnáctých narozenin, i kdyby rodiče bydleli sto metrů blízko a na kolenou by prosili. Sousedi běžně volají policisty na rodiče za to, že musí pracovat, a tak musí nechat jedenáctileté děti doma samotné. Rodiče žijí v neustálém strachu, ale překvapivě to mnozí sami podporují a volají policajty na jiné rodiče, aby se sami utvrdili v moderním pocitu, že oni jsou ti dobří rodiče. Porodnost se dále a dále snižuje, většina lidí už ani nechce mít děti, protože je prostě nemůže pořád hlídat, a je jasné, že důchodový systém a zdravotnictví brzy zkolabuje, ale pro stát je „bezpečnost dětí“ důležitější než jakákoli špetka rozumu. V Kanadě je na jednu stranu 11letý nezpůsobilý si sám hrát venku a rodičům za to hrozí vězení, ale 14letý je způsobilý si bez souhlasu rodičů změnit pohlaví a nechat si uříznout pohlavní orgány (akorát není způsobilý k tomu lékaři sám odjet autobusem) a rodiče jsou zavíráni za to, že ho osloví v jeho biologickém rodě.
• Dnešní stav offline: V Česku to takto daleko ještě nezašlo, ale v anglicky a románsky mluvících zemích ano. Rodiče jsou běžně souzeni státní mocí za to, že nechají jedenáctileté (v Itálii i třináctileté) dítě doma samotné. Děti nemají žádné dětství, žádné zážitky, žádný pohyb a žádný život. Takové rodičovství je tak časově náročné, že národ již nevyhnutelně vymírá. Občas někomu dojde, že to už zašlo moc daleko (např. Republikáni v Utahu obnovili právo rodičů umožnit svým dětem volnost a samostatnost), ale to je spíše výjimečné, lidé se hádají o méně důležitých tématech a mnozí rodiče si v sobě tuto anti-rodičovskou válku sami internalizují.
• Zákaz anonymity: Vznik moderní, otevřené a rychlé umělé inteligence po roce 2022 dává státu možnost závést digitální gulag. Státy zavádí zákazy sociálních sítí a někdy i jakýchkoli registrací kamkoli do určitého věku 15/16/17/18 let ve jménu bezpečnosti dětí. Zavádí se ověřování věku, tedy zákaz anonymity. Jakákoli registrace kamkoli musí být spojena s fotografií obličeje (živou, aby nešlo obejít), fotografií dokladu a s aplikací digitální identity (v EU digitální peněženka EUDIW). V digitální identitě jsou evidovány všechny účty, které si člověk registruje kdekoli na internetu, čímž EU získává absolutní kontrolu nad tím, kdo má kde jaký účet a jaké píše veřejně názory. Mizí jakékoli právo na anonymitu.
• Dnešní stav online: Ověřování věku je napříč světem zaváděno od roku 2025, přičemž první zemí byla Austrálie. Bruselské instituce mají v současné době dva návrhy na ověřování věku a zákaz anonymity na internetu: Kompromisní verze chat control (ověřování věku a zákaz pod 16 všude, kde je možná komunikace s kýmkoli, včetně online her a emailů) a Radikálnější irský návrh (to samé, ale bez možnosti fotografie, povinná evidence všeho do digitální peněžkenky EUDIW). Europoslanci (z Česka např. Nerudová či Piráti, kteří údajně hájí zájmy mladých lidí) v listopadu 2025 odhlasovali výzvu k zákazu sociálních sítí pod 16 a ověřování věku. Zákaz anonymity prosazuje zejména nikým nevolená Evropská komise. Kromě Evropské unie právě zavádí nebo připravuje ověřování věku většina zemí EU (vč. Česka, vláda Andreje Babiše. Nejradikálněji Španělsko.), již zmíněná Austrálie, Kanada, některé státy USA (častěji ty, kde vládne Demokratická strana, ale dokonce i konzervativní Florida) a Brazílie. Baštami digitální svobody jsou v současné době Japonsko, Argentina a Švýcarsko a na straně svobody stojí nejbohatší muž světa Elon Musk.
• Další digitální gulag: Autoritáři snažící se získat absolutní moc nad svou populací se nesoustředí jen na ověřování věku. Zavádí také Digitální EURO, cenzuru (v EU Digitální akt, který dává právo Bruselem placeným neziskovkám nařizovat sociálním sítím mazat politicky nepohodlný obsah), omezení hotovosti (od 10. července 2027 v Evropské uhniji platí zákaz nákupu v hotovosti za více než 10 000 EUR (cca 270 000 korun) a povinná identifikace zákazníka nad 3 000 EURO (cca 75 000 korun) a zákaz anonymity Bitcoinu. Digitální peněženka (v Evropské uhniji EUDIW) shromažďuje na jedno místo lékařské zprávy, pracovní a obchodní smlouvy smlouvy a registrace na internetu. Evidence smluv do digitální peněženky je zatím dobrovolná, ale časem bude povinná. Evropská unie právě chystá povinné uchovávání informací u VPN sídlících v zemích EU.

4. fáze:

• Offline: Stát zatím neví, kam dál zajít v útlaku rodičů, takže příliš nemění zákony, ale stále přísněji je vymáhá. Dochází k novelám občanského a trestního zákoníku umožňují odebrání dětí rodičům za trestný čin rodičů spáchaný vůči jiné osobě, nejprve pouze u sexuálních zločinců, ale brzy u všech trestných činů, včetně kritiky systému, imigrace a islámu. Únosy dětí ze strany státu za samostatnost a tělesné jsou stále běžnější, zavádí se kamery, které odhadem kontrolují, jestli někde venku nejsou děti samy, policisté mají povinnost kontrolovat věk dětí, které potkají, jestli jim bylo 12/14/15/16, jinak je musí unést ve jménu jejích bezpečnosti. Stále častěji jsou rodiče uvězněni. Jakýkoli úraz dítěte znamená prakticky automatický soudní trest pro rodiče. Knihy jako Hoši od Bobří řeky, Patnáctiletý kapitán, Mikulášovy patálie, Bylo nás pět či film Ať žijí duchové jsou zakázány, nejdříve ve škole, pak i jejich šíření na internetu i offline.
• Dnešní stav: Tak daleko to zatím nikde nezašlo, ale je to otázka času. Británie právě zavádí odebírání dětí rodičům, kteří se někdy dopustili sexuálního trestného činu (klidně jen v dospívání s o rok mladší holkou) nesouvisejícího s vlastním dítětem. Je jen otázkou času, kdy to rozšíří na jakýkoli trestný čin, vč. projevů nenávisti (např. kritika islámu).
• Online: Státům prošel zákaz anonymity, tak proti lidu zpřísňují. Státy zjišťují, že zákaz anonymity lze obejít přes VPN, tak zavádí ověřování věku na VPN a následně zákaz VPN a TORu (poskytovalé internetové připojení jsou nuceni blokovat VPN a TOR, ale lze to obejít přes Tor bridge, tak mocní nařídí aplikaci shromažďující metadata, která identifikuje, kdo si nainstaloval TOR). Státy nařizují ověřování věku v operačním systému, které znemožní stažení aplikací sociálních sítí a většiny her bez ověření věku z oficiálního appstoru (na iPhone lze stahovat jen z oficiálního Appstoru, na Androidu to zpočátku půjde obejít stažením z neznámých zdrojů, tak státy nařídí Androidu aktualizaci kontrolující věk i u neznámých zdrojů. Na Windows to půjde obejít instalací operačního systému, kterému již vypršela podpora.) Státy dále omezují hotovost. Státy nařizují do všech nových mobilních telefonů a počítačů přidat neodinstalovatelnou aplikaci sbírající metadata, která je automaticky posílá úřadům. Státy zavádí povinné ukládání všech pracovních a obchodních smluv, lékařských zpráv, evidencí hostů, vyšších plateb a postupně i nákupů lístků na veřejnou dopravu do digitální peněženky, čímž získá kdokoli ze státu možnost získat jedním kliknutím všechny informace o komkoli. Fyzické doklady jsou zakázány, a tak je v digitální peněžence uložen každý nákup alkoholu, cigaret či nože. Brusel a řada zemí zavádí automatickou trestní odpovědnost majitelů webu za trestnou činnost na jejich webech a nařizují povinné skenování veškerého nešifrovaného obsahu pomocí umělé inteligence a jeho okamžité smazání, což vede k předběžné opatrnosti (majitelé radši smažou jakýkoli kritický názor, než aby riskovali, že ho soud označí za projevy nenávisti). Státy zakazují jakékoli vystupování na internetu pod anonymní přezdívkou či falešným jménem v rámci boje proti dezinformacím.
• Dnešní stav: Británie právě projednává ověřování věku na VPN a zákaz VPN pod 18 let (u TORu to zatím půjde obejít přes TOR Bridge). VPN jsou zakázány ve východních zemích (Rusko, Čína či islámské země, kde jdou jednotlivé fáze zasebou zcela jinak, než na západě). Ověřování věku v operačním systému právě zavádí Brazílie od 16. března 2026 a New York od 2027. Aplikace sbírající metadata je nově povinná v Rusku a v Indii. K automatické odpovědnosti za cokoli, co kdo napíše na nečím webu, má nakročeno Španělsko. K zákazu anonymních přezdívek v únoru 2026 vyzval německý kancléř Friedrich Merz a o několik měsíců dříve na Twitteru český europoslanec Tomáš Zdechovský.

5. fáze: