Kazimír hrabě Badeni
|
Tento článek nemá nic společného s článkem Kazimír Veliký. To je dobře, můžeš založit nejmíň další čtyři nepodobné a vzájemně je rozdělit. |
Hrabě Drakula Badeni se narodil (i zemřel) na území staré přemyslovské domény na půl cesty mezi druhým městem Čech (Krakovem) a prvním městem Rusi (Kyjovem). Z tohoto důvodu si na jeho národnostní příslušnost činili nárok mimojiné Češi, Ukrajinci, Rakušané, Poláci, Moravští Slováci i Bašmaci. Tedy hlavně zaprášení univerzitní profesoři historie těchto národů. On sám se cítil býti Čechem, jak dokládají jeho slova: "Ich bin ein Berliner!" pronesená při návtěvě rázovité české čtvrti Rixdorf v hlavním městě marky braniborské. Jedná se o nejvýznamějšího z právem zapomenutých géniů politiky vůbec. Stal se duchovním otcem eurokomisaře Špidly.
| |
|---|---|
| Kazimír Felix Badeni | |
| Biografické informace | |
| Pohlaví | muž |
| Narozen | 14. października 1846, w Surochowie |
| Úmrtí | 9. lipca 1909, koło Rzeszowa |
| Národnost | viz zajímavosti |
| Tituly | count (hrábě), strike (úderník) |
| Povolání | úředník j.m.c. |
| Zajímavosti | |
| 1 | viz národnost |
Dětství: Boj za práva mužů[editovat | editovat zdroj]
Již od dětství se v malém Felixu vonoj Badenim projevovali sklony k politice a bezohlednému boji za spravedlnost. Jeho matka v denících vzpomíná, jak kolikrát podstrčil za sebe do kočárku jiné mimino, když s ním měla jeho sestra Jadviga jíti na procházku, aby si pak mohl ve skříni sám hrát na palamentní interpelace. Když se mu někdy tenkrát ženy rodu pokoušely vysvětlit, že to není nic pro kloučka, jako byl on, uvedli ho tím na zbytek života a politické kariéry v omyl: „poslancem mohou být v tohto prohnilém státě pouze ženy,“ řekl si tenkrát.
Badeni se tvářil celý život jako loajální k Rakousku a k císaři. Jeho přetvářka byla tak dokonalá, že to dotáhl ve státních službách na stupeň ÖHV (opravdu hodně vysoko). Od roku 1888 byl místokrálem Haliče. Roku 1895 jej císař jmenoval předsedou vlády cislajtánské poloviny galaktického impéria a pověřil ústavními reformami. Badenimu se tak v pátek dopoledne, někdy kolem roku 1896 podařilo udělat velký krok stranou od všeobecného volebního práva. K dosavadním volebním třídám (velkostatkáři, velkoměšťáci, maloměšťáci, živnostníci) přidal (v domění, že jsou mužům upírána politická práva) pátou, do níž spadali všichni mužští občané nad 24 (není prvočíslo) let; to mělo za následek značnou nerovnováhu politického systému, neboť ti mužové, kteří směli volit již před reformou, s ní získali další hlas. Mnozí voliči tehdá páchali sebevraždu, neboť si prostě nedokázali vybrat, komu dát svůj druhý hlas. V populaci se zvýšil podíl chudých a jinak podezřelých živlů. Tím se složení rakouského parlamentu výrazně změnilo: na místo stavovského zastoupení byl stále víc ovládán „masovými“ politickými stranami, které své voliče mobilizovaly předvolebním gulášem a povolebním maglajzem. Reforma posílila zejména prasocany, křesťanské sociály a postupně i hluchoněmecké nacionální socany. Všeobecné volební právo mužů bylo pak zavedeno roku 1907.
Radioaktivní rozpad Rakouska-Uherska[editovat | editovat zdroj]
V rámci svého soukromého utajeného boje s prohnilým mocnářstvím přišel s převratnou politicko-fyzikální teorií Radioaktivního rozpadu státu. Převrat způsobila jak politický, tak - ještě daleko větší - ve fyzice. Na rozdíl od své krajanky Marie Skłodowské (zvané pro své papeženství též Curie) se k tomu nepotřeboval přehrabovat tunami hlušiny ze severozápadočeských hnědouhelných dolů; své objevy dokázal uskutečnit pouhou silou intelektu s dopomocí tužky a papíru.
Rozpadová řada je velice komplikovaná, nicméně její princip je ve stručnosti následující:
At (Austrium) ---> Ra (Rakousium) ---> Ra (Rakousium) ---> ...
+ U (hUngarium) + další prvky
I z tohoto zjednodušeného vzorce plyne několik zajímavých aplikací. Minimálně vysvětluje náklonost Rakušanů k jaderné energetice. Dále je jasné, že reakce jednou spuštěná by teoreticky mohla probíhat stále dokola, jako jakési perpetuum mobile, což by mohlo konečně vést ke snížení cen tepla a elektřiny. V praxi je ale zatím nepřekonatelným problémem prudký pokles koncentrace rakousia v důsledku masivní tvorby dalších prvků.
Právě zavedením dalších prvků, mnohé z nichž se dosud nenalézají v žádné tabulce, vyřešil Badeni problém s energetickou bezvýchodností reakce. Mezi tyto vesměs nestabilní entity patří: Cs (čechoslovakium), Y (jugoslavium), Po (polonium), Bh (bosnoihercegovium), Ru (podkarpatské ruthenium), Ce (čéer), Te (terst). Mezi tyto prvky ale překvapivě nepatří germanium, americium, galium, skandinavium ani indium a spory se vedou o einsteinium, jehož výskyt byl kdysi detekován v Praze.
Byl odejit?[editovat | editovat zdroj]
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Kazimír hrabě Badeni na české Wikipedii. |  |
Ze svého postu prezidenta NASA mohl Badeni škodit mocnářství účinně, ale stálo jej značné úsilí tvářit se, že se jedná toliko o neschopnost. Známá je historka, kterak s údajnou nešikovností při tradičním turnaji šlechty na život a na smrt při císařském pikniku na Moravském poli propíchl dřevcem hlavu vlastnímu koni. Mezi Vídeňáky se pak vyprávěla anektoda:
Následník: Strýčku, ten Badeni je nešika k pohledání, smíchy jsem se mohl...
Císař se moudře usměje a odpoví: Inu, mladý může, starý musí.
Badeniho deník ovšem cele odhaluje jeho chladný kalkul - na toho koně si počíhal a udeřil naň ze strany, kde to to zvíře nemohlo čekat (z týlu). Laxativní chvilky mohou mít na náladu člověka, který si už 68 let sedí na stolici, i pozitivní vliv a tak nešťastného hřebce získal Badeni do znaku (i zpětně pro své předky, neboť bylo každému „jasné“, že na biologické potomky se trouba nezmůže).
Za největší ránu samé existenci soustátí lze právem považovat Badeniho požadavek, aby se všichni obyvatelé Předlitavska (tedy té části monarchie, která nebyla Uhry) naučili česky. V Uhrách nic takového potřeba nebylo, neboť tam byla čeština (spolu s latinou) úřední řečí již od dob krále a známého deflorátora Matyáše Kurvína. Proti tomuto nařízení nejvíce protestovali Moravané a tzv. Němci, tedy potomci lidí, kteří v období tzv. Osvícenství na nátlak shora zapomněli mluvit, aby nemohli osvíceným despotům mluvit do vládnutí; což fungovalo až do vynalezení znakové řeči. Moravany Badeni nakonec uchlácholil tím, že do učebnic „češtiny“ narval vrchovatě jejich gramatiku, s Němci však nepořídil. Vypukly mohutné němé demonstrace, zprvu snažící se hraběti premiérovi naznačit, že opravdu není jednička, záhy se však přešlo od slov k činům.
Tehdy si vysloužil jméno odvozené z protokeltštiny: Kazimír. Osmadvacátého listopadu 1897 na „žádost“ (zhruba se nesla v duchu: „Nechceš si udělat výlet do Chebu?“) císaře Badeni odstoupil a jeho nástupce sporná jazyková nařízení zrušil, což ovšem rozhořčilo naopak Čechy, kteří se tvrdošijně odmítali zbavit představ o své nadřazenosti nad hendikepovanými menšinami. Konflikty výrazně zhoršily vztah mezi Čechy a Němci, což nakonec vedlo k radioaktivnímu rozpadu Rakouska-Uherska na konci První světové války.
Někteří autoři se přesto domnívají, že Badeni odešel z vrcholné funkce sám a dobrovolně. Mělo mu být trpkým zklamáním, že kultivovaný člověk jeho formátu najde snáz společnou řeč s negramotnými nevolníky z Haliče než s obyvateli jedné z nejrozvinutějších částí světa (Rakousko). Ještě další autoři posunky naznačují, že je to úplně jedno, neboť se hrabě Badeni prokazatelně zbláznil a o něco méně prokazatelně po mnoha letech na to a v důsledku toho i zemřel.