Společenství vlastníků jednotek

Pokud se nechcete dozvědět vůbec nic, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Společenství vlastníků jednotek na české Wikipedii.

Společenství vlastníků jednotek (zkratkou SVJ, nazýváno také Spolek vzteklých jedinců či Strana věcných jekotů, vzhledem k efektivitě Samospráva velmi jalová, Strašně vlečené jednání, v souvislosti s atmosférou na nejednom zasedání Soudruzi vlastníci jednotek, Super vtipné jeviště, Sporadické výbuchy jednání, Systém věčného jekotu, Sousedské války jednotlivců, Správná volba ječet, vzhledem k probíraných tématům Svaz vlezlých jedinců (komu sakra štěká pes o půlnoci?!) či Sakra výtah ještě a vzhledem k celkové obecné funkčnosti nejlépe jako Správa v troskách a jančení a Sousede, vyřešíme to jindy – na příští schůzi) je vznešeně znějící spolek lidí moderní gladiátorský cirkus, v němž se místo meči bojuje výhružnými emaily, vlastnoručně psanými cedulkami na nástěnce na chodbě a vzájemným obviňováním. Na schůzích, které se konají minimálně jednou ročně, občas vybuchne občanská válka.

Před začátkem občanské války může schůze vypadat třeba takto.

Toto společenství je charakteristické tím, že není charakteristické v podstatě ničím. Členem spolku je povinně každý, kdo v daném paneláku vlastní byt. Jinak členy nespojuje doslova nic, až na jednu věc, a to tu, že se všichni svým členstvím v SVJ (pod touto zkratkou si můžete představit cokoli z výše vyjmenovaných názvů, co se zrovna hodí) začínají považovat za experty na účetnictví, finance, design, právo, stavebnictví i psychologii mezilidských vztahů.

Důvod vzniku

Někteří mohou namítat, že SVJ v panelácích vzniká, protože dle zákona vzniknout musí. Je samozřejmě pravdou, že mnozí vlastníci by si na absenci společných schůzí nijak nestěžovali.

Jejich sousedé s řečnickým talentem, kteří rádi mluví a hádají se, by ale schůze postrádali.

Určitým existencím také vyhovuje pravidelné schůzování k prosazování svých názorů. Mezi ně patří nejenom flastenci, chcimíři a plochozemci.

Fungování

Předseda

Musí být zvolen předseda tohoto spolku, na jeho pozici se většinou nikdo nehlásí. Když už je někdo vybrán donucen, znamená to pro něj mnoho útrap, především povinnost řídit rozhádanou debatu žen o příliš hlasitém sledování Ligy mistrů jejich manželů.

Naštěstí zbytek obecenstva je vždy příčetný a chápe nelehkou roli svého předsedy. Vděk mu proto vyjadřují nekonečným obviňováním z nedemokratických postupů a rozkrádání fondu oprav. Předseda pak obvykle argumentuje tím, že účet je transparentní a/nebo předložením výpisu. Sousedé však říkají, že oni tomu internetovému bankovnictví nerozumí, popř. nechápou výpis (nebo ho předseda samozřejmě zfalšoval), ale i přesto všichni evidentně vědí a vidí, že je předseda svině. Sami však spolku předsedat nechtějí ani nedokáží nikoho lepšího navrhnout, ale ví a dokola opakují, že předseda je pouhopouhý zloděj a diktátor.

Schůze

Schůzovat se musí alespoň jednou ročně, což ale nikomu nevyhovuje. Výjimkou je snad jenom jedinec, který si chodí zanadávat na zvýšení příspěvku do fondu oprav o desetikorunu, ale nechce řešit nic jiného. Takový člověk však nejspíš ani neexistuje. Mnozí by nejradši neschůzovali vůbec a vše řešili maximálně skupinou na WhatsAppu, druhý tábor lidí by ale nejraději zasedal každý týden.

Rozdělení lidí na tyto dva typy se projevuje i na začátku samotných schůzí. Jedni přijdou maximálně s klíči a telefonem, aby si poznamenali, kolik mají tentokrát přispět do fondu. Druzí se naopak doma na schůzi poctivě připraví a přinesou si s sebou několik plánů, poznámek, připomínek, návrhů atd.

Na začátku schůze si obvykle předseda musí vyslechnout stížnosti od neposekaného trávníku před domem (který patří městu) až po údajně podezřelé vibrace topení. Ostatní (klidně najednou se stížnostmi) se střídají ve dvou rolích – jedni, kteří by nejraději na schůze ani nechodili, čekají, až to skončí a doufají, že se o ničem nerozhodne, druzí vášnivě debatují o výměně plastových oken, kterou však prosazují jen v případě, že to bude stát nejvýše dvě stovky na byt.

Zápis

Ze schůze musí být pořízen zápis o tom, co se na ní projednávalo, aby si sousedé mohli stěžovat, že jejich příspěvek k debatě o zalévání květin ve společných prostorách nebyl do zápisu zanesen.

Zapisování

Zapisovatel (což je buď předseda, nebo někdo pověřený, častěji donucený) tak nemá lehkou roli. Buď zapíše jen "to podstatné" (tedy seznam členů, datum, jméno předsedy a hlasování, pokud tedy proběhne), ale pak někdo, kdo mluvil půlku schůze, nebude zmíněn (neboť jen žvanil o tom, že ostatní neuklízí) a bude si stěžovat; nebo zapíše všechno, ale pak mu z toho v půlce spadne Word (nebo jeho ruka).

Oříškem je také, zda zapisovat události schůze chronologicky či je řadit do kategorií. Kategorie se totiž často vymýšlí těžko, když každý mluví o něčem jiném. Psát zápis od začátku do konce je možná snazší, ale kdo to má pak číst?

Chronologický zápis totiž vypadá zhruba takto: "Paní Nováková přednesla svou kritiku k plnění úklidových povinností. Paní Bílá navrhuje hlasovat o výtahu. Pan Veselý říká, že své povinnosti uklízet plní. Paní Nová uvedla, že by se společné prostory měly vytápět na vyšší teplotu. Paní Stará říká, že jí někdo ukradl papuče z rohožky. Pan Smutný argumentuje, že už teď je účet za energie drahý. Pan Dvořák se ptá, kolik by výtah stál. Pan Právník přidává svůj příspěvek o tom, že ve společných prostorách žádné rohožky či papuče být nemají."

Z tohoto zápisu čtenář nezjistí nic podstatného a vůbec se v něm nevyzná. Ve skutečnosti se navíc tato diskuse (jestli to tak lze nazvat) odehrála během pěti (všimněte si, že se jedná o prvočíslo) sekund a proběhly tak tři (všimněte si, že se jedná o prvočíslo) debatní linie najednou.

Tipy

Pokud si přejete, aby vaše schůze proběhly v přátelštější atmosféře (třeba aby proběhla mírnější forma občanské války), zkuste použít některé z následujících triků.

• Přineste občerstvení. Možná to na pár minut zklidní pár debatujících, ale tu paní nad vámi s padesáti dietami a třiceti alergiemi, která mermomocí už desátou schůzi po sobě prosazuje výstavbu výtahu, nějaké chlebíčky jen tak nerozhodí.

• Zkraťte to. Zkuste se dohodnout s předsedou, ať o návrzích dává hlasovat pokud možno ihned po jejich přečtení. Také se hodí co nejvíce krátit případnou debatu. Pravděpodobně si mezi svými sousedy najdete pár příznivců, protože tak třetina až půlka z nich stejně povídat nechce a ty báby se mezi sebou také nerady poslouchají.

• Nechoďte tam. Vždyť tam stejně nechcete, o ničem se hlasovat nebude a váš hlas stejně nic neovlivní. Ale problém je, když si sousedé ve vaší nepřítomnosti kývnou na nějakou investici a vy pak musíte platit výtah, přestože žijete v přízemí.