Školní jídelna
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Škola. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
|
|
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Jídlo ze školní jídelny. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
|
Tento článek nemá skoro nic společného s článkem Školní zkoušení. To je dobře, kdyby byly stejné, nebyl by důvod, aby se jmenovaly jinak. |
Ve světě se rozmohl komplexní řetězec čehosi. Je rozšířen (jak ustálený výraz používaný jako název napovídá) především ve školách a dal by se definovat jako výdejny čehosi. Opravdu čehosi, důvod tohoto označení se již brzy dozvíte.
Cosi o školních jídelnách[editovat | editovat zdroj]
Jak jste již jistě pochopili, zažili, či zažíváte (i když problémy se zažíváním to způsobuje velice často), školní jídelna, to jest místnost, kam po určité vyučovácí hodině převážně pravidelně vtrhne (vtrhnutí – opak vytrhnutí) horda žáků základních škol, gymnázií, univerzit, základnových škol, středních škol, pracovních táborů, vysokých škol, vysutých škol a také samozřejmě škol zvláštních (neboli prapodivných). Každá škola má většinou[zdroj?] svou vlastní jídelnu (až na výjimky, kdy se o jednu dělí vícero škol, nebo si díkybohu žádnou školní jídelnu pořídit nemohou). No a při tomto vtrhnutí hordy harantů do školní jídelny se stávají úrazy jen zřídka – tedy přibližně devětkrát za minutu, což záleží na druhu harantů – viz další kapitola.
Haranti[editovat | editovat zdroj]
Haranti jest odborné označení pro žáky škol vtrhajících (nemůžu to vědět jistě, ale za slovo „Vtrhajících“ by mě češtinářka pravděpodobně vyznamenala) do jídelny. Podle různých vlastností je můžeme rozdělit na několik skupin:
- Malí haranti
- Mláďata převážně člověka, jejichž způsob vtrhnutí do školní jídelny je jeden z nejbezbečnějších (nebo alespoň pro ně), neboť je ještě možné mezi nimi najít jedince, kteří poslouchají učitele a podobné věci na slovo a umravňují a nadávají všem okolo, kteří to tak nedělají. Jedinou nevýhodou malých harantů (která nevadí jim, nýbrž jejich okolí) jest zvuk jimi vydávaný. Když si takový malý harant začne „povídat“ s kamarády, lidem nehluchým staršího věku než oni to může v nejlepším případě vehnat slzy do očí (za předpokladu, že mají slzné kanálky) a aspoň na nějakých pár hodin zaslouženě připravit o sluch. Dosud se nikdo neodvážil změřit jejich hlasitost(pokusy skončily likvidací měřiče), ale dospělí (aspoň fyzicky) zástupci člověka se jejich hluk snaží alespoň částečně regulovat.
- Haranti
- Cosi jako malí haranti, jen o něco větší. Jejich hlas je o trochu hlubší a hlasitost zredukovanější, a tak je teoreticky možné je poslouchat. To s sebou také nese své nevýhody, neboť když porozumíte jejich slovům, často slyšíte cosi, jako „vole“ více než 3x za 10 sekund, což zdaleka není to nejhorší. Rychlost, se kterou se chytnou na ničivé výplody moderní doby – jako např. cigarety, počítače, iPhony, či nedejbože Gangnam style – je přímo zdrcující. Inteligentní bytost, která je musí poslouchat často poprvé v životě pochopí, že svět se řítí do řiti(v lepším případě).
- Puberťáci neboli Velicí haranti
- Nevím, zda k tomu mám dodávat něco, krom toho co vidíte na stránce v odkazu, ale jen bych rád řekl že při vtrhnutí do jídelny dochází přibližně ke všem aktivitám, ke kterým u puberťáků dochází téměř vždy. Pravděpodobnost úrazu při vtržení do školní jídelny je zde největší.
- Student
- Pravděpodobně smyšlené cosi, čehož horda do školní jídelny vtrhne zcela poklidně a postaví se do fronty. Nebyl zaznamenán výskyt, mluví se o jisté souvislosti s druhem "šprt školní"
Výdej čehosi[editovat | editovat zdroj]
Cosi, neboli „oběd“, jak tomu kdosi s oblibou říká může být mnoho věcí. Je několik způsobů, jak toto cosi sehnat a rozdávat v jídelně:
- Nejčastěji je tím čímsi skutečně cosi, co tzv. školní kuchařky našly cestou do školy. Otázkou jak je možné, že studenti znají jídelníček týden či dva dopředu, jsme se zabývali téměř 9 sekund. Odpověď jest, že ono cosi bylo nalezeno již přibližně ty dva týdny před dnem „uvaření“ a vedení školy mělo již tehdy přehled o vývoji rozkladu dané hmoty. Proto dovedli určit, jak to bude vypadat v den uvaření a rozhodnout, za jaký druh potravy to budou vydávat. Pro zklidnění vašich našich zvědavostních myšlenek by bylo záhodno dodat, že nechcete vědět, co jsou která jídla ve skutečnosti.
- Další možností je tzv. oškvaření oběda školního – bytost podobající se čemusi, co obvykle bývá na talířích ve školní jídelně. Často jsou oba způsoby propojeny, protože kuchařka může cestou do školy narazit na náhodný oběd školní.
- Třetím způsobem je získávání drahocenného čehosi do školních jídelen, což se používá pouze v případě, že první dvě cesty selžou, neboť je z nich nejnákladnější, nejdražší a nejpřepychovější. (Technická poznámka: Tento způsob je používán téměř vždy, neboť první dva se zdaří jen ve výjimečných případech.) A tímto způsobem není nic jiného, než dovoz hmoty z potraviniových dolů – viz další kapitola.
Potravinium[editovat | editovat zdroj]
Potravinium jest cosi, zneužíváno především k vykrmování studentů ve školních jídelnách. Má bílou barvu a přibližnou tvrdost svalové hmoty pod elektrickým proudem. Ve školních jídelnách je upravována konsistence kyselinou chlorovodíkovou, která s potraviniem reaguje velice překvapivě – vznikne potraviniová kaše, kterou v kuchyni musí ještě přebarvit, aby ji mohli vydávat za skutečné cosi. Proto na některých školách na výtvarné výchově vybírají peníze za tempery. Naštěstí je jim potravinium přizpůsobivé, takže stačí malé množství na přebarvení potravinia. Pokud ho nemění na kaši, je pouze tvarováno do přibližného tvaru potravin. Tvorba kaše probíhá především v zimě, za formule "Hepčík!" vyřčené některou z kuchařek v blízkosti hrnce.
Potraviniový důl[editovat | editovat zdroj]
Potraviniové doly jsou místa s výskytem potravinia (jak nečekané), kde se potravinium ve velké míře těží (jak nečekané). První ložisko potravinia bylo nalezeno ve Francii, kde se ho pokoušeli konzumovat, ale po poznání oč jde se rozhodli prodávat ho do školních jídelen. Teď raději pojídají dary své země, jako náhodné žáby, hidžáby, hýždě či hlemýždě. Dnes jsou mimo jiné významné potraviniové doly v Rusku, Anglii (tam se tím nadšeně živí každodenně v nezpracované podobě jako Marmite, či vánočního pudinku), Indii a samozřejmě USA. Mnozí lidé si potravinový důl pletou se školní žumpou, rozdíl je však tak minimální, že se žumpa začala zařazovat mezi potravinové doly (jak nečekané).
Objednávání obědů[editovat | editovat zdroj]
Bohatší školy si mohou dovolit dát žákům na výběr mezi dvěma či více druhy čehosi denně. Některé z nich to tak dokonce dělají. V takových jídelnách bývá přístroj fungující na čip (jak nečekané) a díky němu si žáci mají objednávat cosi každým týdnem. Ve výjimečných případech, ale jen v situaci když jsou všechny dostupné varianty čehosi naprosté svinstvo, může tento obědnávací stroj skutečně obědy objednat. Většinou se ale stává, že konzument dostane na talíři cosi zcela jiného, než chtěl (nebo lépe řečeno cosi, co se mu nejvíc hnusilo a tak si objednal cosi jiného).
Konzumace[editovat | editovat zdroj]
Konzumace čehosi se většinou skládá z několika jednoduchých kroků:
- Odnést svoje cosi ke stolu dle vlastního výběru
- Uchopit příbor
- Ochutnat cosi a navěky to zatratit
- Zapít cosi jakýmsi hnědočerveným svinstvem
- Porýpat se v čemsi vidličkou, případně vzít nůž a hrát si na popravu setnutím
- Rozmístit cosi na talíři tak, aby vznikla iluze, že jste část snědli
- Strávit půl hodiny tlacháním
- Stoupnout si do fronty u vratného okénka
- Vrátit cosi
- Strávit další čas tlacháním cestou pryč odsud
- Strávit – nebo se pokusit strávit – okoštovanou část čehosi, žaludkem obyčejně není toto zaznamenáno
Podobné[editovat | editovat zdroj]
Autoři článku jsou zaměstnanci nejmenované školy a/nebo školní jídelny. Jsou věřící.