Malý dějepisný slovníček pro budoucí studenty uměleckých škol
Vývoj člověka aneb jak to začalo - Pravěk[editovat | editovat zdroj]
3-1 mil. p.n.l – Homo habilis – člověk schopný; tento název dostal díky své houževnatosti vstát brzo ráno po velké pařbě v Nádoru, která se konala u příležitosti oslav vynálezu ohně a grilovacího koření na mamuty, a jít zamést louku, kde se akce konala.
1mil.–300tis. p.n.l – Homo erektus – člověk ztopořený; vylepšená verze Homo habilis, která dokázala stát vzpřímeně, zametat a nadávat na to, že tu je takovej čurbes. Ve volném čase, tedy po velkém úklidu se někteří jedinci věnovali umění. Nejčastěji byly dělány sošky žen, ovšem pouze v kapesních rozměrech. Na všech soškách žen byl zdůrazněn tkz. štěrbinový motiv. Jak vidíte u Věstonické Venuše, všechny sošky se nápadně podobaly Halině Pawlowské. Sošky můžu nebyly nalezeny... Z této doby pochází také sklaní malby, jež náhodou objevila dcera archeologa, která i přes tatínkovo poučování, že tam se chodit nesmí zahučela do jeskyně. Vzhledem k faktu, že dcera pád z 30ti metrů nepřežila začalo se malbám říkat Makaronské s polevou.
300 – 40tis. p.n.l – Homo sapiens neandrtalis – člověk neandertálský; Jeho oblíbenou stravou bylo maso z prasopsa. Jenže na Velkou Moravu se odněkud zavlek JáTy, který zase rád žral člověka neandertálského díky jeho šťavnatému masu bohatého na bílkoviny a proteiny, člověk neandertálský se těžko dokázal bránit 3 metrové obludě, jenž byla podobna šedivějícímu King Kongovi. Aby člověk neandertálský přežil, musel vyhynout.
40-9tis. př.n.l – Homo sapiens sapiens – člověk moudrý; Chybně překládán jako člověk moderní, tento typ člověka nedokázal plnit složitější úkony jakožto surfování, indexování a prozkoumávání obsahu lednice. Leč již dokázal plnit jednoduší úkoly jakožto organizované přesouvání se z místa na místo, za hlasitého hudebního doprovodu (druhá světová válka).
11.11.2001 – současnost – Homo sapiens internetus - člověk moderní; vzhledem k faktu, že člověk moudrý dostal několikrát od života přes držku, bylo potřeba určitého vývoje. Tento vývoj byl zahájen šokovou terapií velkého islamistického vědce.
Starověk[editovat | editovat zdroj]
Starověký Egypt[editovat | editovat zdroj]
Starodávní egypťané se díky Praotci Egyptovi usalašili na velké hroudě písku poblíž řeky Nil. Toto místo nabízelo úrodu 2x ročně, ale lenost egypťanů neznala meze. A proto měli co dělat, aby dokázali jednou do roka zasít. Kolem roku 3tis. př.n.l. faraon Menu se sídlem v Menuferu založil Starou říši. Po více jak 1881 let, kdy celý Egypt spojovala právě Stará říše, se ukázalo, že to byla největší chyba založit něco takového. A tak se tato říše rozpadla a nastal time-out ve kterém se egypťané navzájem zabíjeli. Ve chvíli, kdy nastal nedostatek lidí, byla založena Střední říše, ale ani ta se nejevila jako ideální. Takže znova následovalo období nepokojů, do kterého zasáhli i kočovní cikáni, jenž si honosně říkali Hygsosové. Vzhledem k tomu, že se těmto kočovným kmenům v Egyptě nelíbilo především kvůli teplotám a výši sociálních dávek, jeli štěstí zkusit do středu Evropy. Egypťané měli pořádné mindráky, že jim Hygsosové zplundrovali zemi, a tak se celý Egypt sjednotil a založil Novou říši. Nová říše si léčila své komplexy tím, že si podmanila Palestinu, Sírii a Krétu. Jenže kolem roku 666 zanikla Nová říše.
Náboženství Egypta[editovat | editovat zdroj]
Egypťané měli vždy dost času, na to aby mohli vymýšlet nějaká nesmyslná božstva a kulty. Mnohdy se stávalo, že ani sami panovníci neznali vše 666 bohů. Podle náboženství měl každý člověk své duchovní dvojče zvané Stínový soudruh zkráceně SS.
Big Boss - Bůh slunce - Amon, Re, Aton - jméno měněno dle nálady panovníka Oserys - Bůh země a hlíny Syn Oseryse - bůh Hor a kopečků hlíny Anul - Bůh mrtvých a vyřezených Web-wowet - otevíral link do záhrobí
Lékařství Egypta[editovat | editovat zdroj]
Egypťané byli první plastickými chirurgy na světě, poněvač jako první balzamovali. Nikomu v té době nevadilo že jenom mrtvé. Dále používali různé pryskyřice, éterové oleje a výfukové plyny pro lepší vzhled pokožky.
Věda Egypta[editovat | editovat zdroj]
Egypťané uměli kreslit a psát. Původně jejich písmo čítalo pře 3 000 znaků, bohužel málokterý písař se je dokázal naučit všechny. Vzhledem k faktu, že egypťané byli výbornými matematiky došlo k zjednodušení písma a přidání další 3 000 znaků k původním 3 000 znakům. Toto písmo dostalo název Démotické.
Astronomie - používána k vykládání osudů a určování doby mytí národa (období záplav). Jejich kalendář měl 10 měsíců a 333dní, tj. každý den byli uznáváni 2 bohové.
Geometrie - k natahování provázku a vyměřování parcel na stavbu paláců a pyramid v písku.
Dějepis - Egypťané viděli do budoucna a tak všechno, co se stalo zaznamenali, aby se měli lidi v budoucnu co učit. Každý panovník měl písaře, který zaznamenával každý prd z jeho života.
Literatura - v oblibě byly knihy Receptář Kozlíka Šikuly, Jak na to?, Kluci v akci. Dále pověsti, pohádky a báje o Faraonech.
Architektura[editovat | editovat zdroj]
Megalitická architektura[editovat | editovat zdroj]
Šutr: Základní stavební jednotka většiny civilizací. Již v pravěku lidé stavěli šutry do řad za sebou (menhir), nejznámější útvary tohoto typu se nacházejí v Carnaku. Podle ryze českého profesora Jäschkeho se jednalo o úkryty před nárazovým větrem. Vylepšenou verzí menhiru je dolmen, ten sloužil i jako ochrana před deštěm, pokud nebyl ovšem využíván jako hrobka. Pravěcí lidé přišli na to, že když uloží mrtvolu do dolmenu, začne po čase zapáchat. Tak nějakého pravěkého člověka (asi ženu – ty nerady zápach a nepořádek) napadlo navršit na dolmen hlínu. A tak nám vznikl tumulus, předchůdce dnešních podzemních parkovišť. Největším útvarem, který se podařilo pravěkým civilizacím postavit je kromlech, toto seskupení kamenů má být podle všeho lunární kalendář, leč profesor Jäschke se domnívá, že nejslavnější kromlech – Stonehange byl jenom terminál MHD. Přičemž krajní kameny měly v sobě technikou kliptiky vryty texty o odjezdech drožek ČSADu.
Egyptská architektura[editovat | editovat zdroj]
Mastaba: předchůdkyně pyramidy. Tento útvar může připomínat hangár v jehož útrobách nalezneme cirka 32 místností, které jsou bez oken, klimatizace a elektřiny. Proto tyto stavby sloužily jako hrobky. Navršením několika mastab na sebe vzniká hranatá (pixelizovaná) pyramida. Stavění několika mastab na sebe zavedl král Džosér Aštar (H)IV. Poněvač se mů jednopatrová hrobka nelíbila.
Keramika[editovat | editovat zdroj]
Keramické nádoby slouží k uchovávání jídla, nápojů a ostatků.
Keramika v období neolitu[editovat | editovat zdroj]
Hliněné nádoby, zdobeny různými technikami. Charakteristickým prvkem je bobovité dno. Tento název pochází z dob 2 světové války.
1. základní - tkz. volutová - do polovytvrdlých nádob byli vmačkávány šnečí ulity, které měli symbolizovat mořské vlny.
2. Vypichovaná - různé obraz byly vypichovány dlouhými, krátkými, ostrými, měkkými a tupými předměty.
3. Malováná - silné nánosy vsrtev toxických barev. Tato keramika dala základ společnosti Kuch-i-nor.
4. Šnůrková - nejčastěji provazový motiv se smyčkou. Zdobený obráceným Lukem.
Dalšími častými motivy, byly obřadní nádoby ve tvaru zapařené nohy, dvou bezhlavých kůzlátek. Muži si uvědomili, že tlusté ženy nejsou pěkné a tak byly sošky Venuší nahrazeny hubenějšími, křehčími a bloňďatějšími soškami větších rozměrů s velmi výrazným štěrbinovým motivem.
Starověký Řím[editovat | editovat zdroj]
Starověký Řím byla civilizace, existující v letech 753 př.n.l - 476 n.l. Úředním jazykem byla latina. Hlavní město Řím vzniklo tak, že 7 vesnic bylo tak rozlezlých, že splynuly v jedno město.
Podle povídaček založili město dvě děti - Romulus a Remus, které odkojila vlčice. Původně to bylo království, pak republika, a nakonec císařství.
V roce 146 n.l. zhltla Římská říše Řecko.
Roku 395 n.l. se říše rozpadla na 2 části.
Roku 476 n.l. Římské císařství zaniká v důsledku rozsáhlé imigrace.
A člověk by měl znát pár pojmů: Gaius Iulius Caesar (13. července 100 př.n.l. - 15. března 44 př.n.l.) byl vojevůdce a 1.císař římský. Známý je jeho výrok "Kostky jsou vrženy" vyřčený, když překročením hraniční řeky Rubikon vyvolal občanskou válku.
Smrt Caesarova byla násilná. Byl ubodán dýkami. Nalezeno bylo 27 bodných ran, z nichž ale pouze jediná byla smrtelná. Mezi svými vrahy uviděl i syna Bruta, na což řekl "I ty, můj synu?"
Koloseum - římský amfiteátr, postavený v letech 70-80 n.l., s kapacitou 50 000 diváků. Ti mohli sledovat jak gladiátorské zápasy, divadlo, i námořní bitvy.
Forum Romanum - pupek Římské říše. Náměstí o rozměrech 130x60m, na kterém v římských dobách probíhala výuka.
Středověk a novověk[editovat | editovat zdroj]
svatý Václav[editovat | editovat zdroj]
Svatý Václav (907-935) byl český kníže. Byl znám svou zbožností - založil rotundu sv.Víta, hlavní svatostánek knížectví. Osobně pečoval o chudé, vyráběl mešní víno, stavěl kostely, ničil pohanské svatyně. Je hlavním patronem ČR.
svatý Vojtěch[editovat | editovat zdroj]
Sv. Vojtěch (956 - 997) byl 2. biskup pražský. Vystupoval proti pohanství obracením na správnou víru. Je pravděpodobně autorem pradávné mešní písně "Hospodine, pomiluj ny". Zasloužil se rovněž o vzdělanost, např. založením kláštera v Břevnově.
svatý Prokop[editovat | editovat zdroj]
Svatý Prokop, 1.opat sázavský (†1053) byl poustevník, řeholník. Byl to rázný muž, který čerta (rušícího při modlitbách) zapřáhl do pluhu, a vyoral s ním brázdu. Je spolupatronem ČR.
Přemysl Otakar II.[editovat | editovat zdroj]
Přemysl Otakar II., král český, markrabě moravský a kraňský, vévoda korutanský a štýrský (1233-1278) je pro nás důležitý panovník - založil České Budějovice, Písek, Kolín, Kouřim, Čáslav, Chrudim, Vysoké Mýto, Polička Chrudim, Mělník, Litovel, Uherské Hradiště, Přerov a Uherský Brod, klášter Zlatá Koruna, nebo hrad Špilberk.
Zemřel v bitvě na Moravském poli u obce Suché Kruty v dolním Rakousku. Antropologicky byla stanovena příčina smrti - proražení lebky mečem.
Karel IV.[editovat | editovat zdroj]
Karel IV. (květen 1316 v Praze - 30. listopadu 1378 v Praze, 62 let) byl císař římský, král český, lombardský a arelatský, markrabě moravský, hrabě lucemburský. Památný není ničím. Založil most (stavěn v letech 1357-1402), hrad Karlštejn, a univerzitu - vše, co by stejně později vzniklo. Založil jediné město - Karlovy Vary.
svatý Jan Nepomucký[editovat | editovat zdroj]
Svatý Jan Nepomucký, původně Johánek z Pomuku, byl generální vikář arcidiecéze pražské, umučený roku 1393. Je patronem nejen českým, ale i zpovědního tajemství. Buďto potvrdil, maje k tomu právo, velmi rychle nového opata kláštera v Kladrubech, čímž králi překazil jeho záměr vybudovat v Plzni biskupství (a tím oslabit pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna, se kterým měl spory). Nebo byl zpovědníkem královny Žofie, a odmítl králi vyzradit obsah zpovědi.
Byl svatořečen r. 1729. Od té doby se v Praze konají "Navalis" k jeho oslavě.
Jan Hus[editovat | editovat zdroj]
Mgr. Jan Hus (1378-6. července 1415) byl český kacíř a jedlík. Od roku 1402 kázal v Betlémské kapli bludy. Kostnický koncil, který měl vyřešit papežské schizma, vyřešil (právně správně) jeho hereze upálením.
Byl tak tlustý, že ho do schodů museli tlačit...
sv. Jan Sarkander[editovat | editovat zdroj]
Svatý Jan Sarkander byl farář v Holešově, který ono město zachránil před vypleněním. Byl nevinně zatažen do jakési vlastizrádné aféry, a v Olomouci umučen, aniž by vyzradil zpověď Ladislava Popela z Lobkovic. Představuje důležitou postavu, vybízející k disciplíně - modlil se i v mučírně. Protože však nemohl hýbat rukami, obracel si stránky v modlitební knížce jazykem.
Ferdinand II.[editovat | editovat zdroj]
Ferdinand II., z Boží milosti císař římský, král český, německý a uherský, arcivévoda rakouský, vévoda burgundský, štýrský, korutanský, kraňský a wüttenberský, kníže slezský a lucemburský, markrabě moravský a lužický, hrabě habsburský, flanderský a tyrolský (9. července 1578 ve Štýrském Hradci - 15. února 1637 ve Vídni) byl podstatný panovník, neboť upevnil ve svých zemích vládu. V roce 1621 nechal popravit 27 rebelantů. Za jeho vlády vzniklo mnoho kulturního dědictví, včetně "Obnoveného zřízení zemského", které udělalo v Českém království pořádek.
František Josef I.[editovat | editovat zdroj]
Jeho císařské a královské Apoštolské veličenstvo, František Josef I., z Boží vůle císař rakouský, král český, uherský, lombardský, benátský, dalmatský, chorvatský, slavonský, haličský, vladimiřský, illyrský a jeruzalémský, arcivévoda rakouský, velkovévoda toskánský, krakovský a srbský, vévoda lotrinský, salzburský, štýrský, korutanský, kraňský, bukovinský, horno- a dolnoslezský, modenský, parmský, piacenzský, guastalský, osvětimský, zátorský, těšínský, furlanský, dubrovnický a zadarský, velkokníže sedmihradský, okněžněný hrabě habsburský, tyrolský, kyburský, goricijský a gradištský, kníže tridentský a brixenský, markrabě moravský, horno- a dolnolužický a istrijský, hrabě hohenembský, feldkirchský, břežnický a sonnenberský, pán terstský a kotorský (18. srpna 1830 - 21. listopadu 1916) byl zajímavým panovníkem už tím, že za jeho vlády byla vymýcena negramotnost, rozšířena pražská univerzita. Přispěl obrovskou částkou na vybudování Národního divadla. Za jeho vlády vznikla většina silnic a železnic (a mnoho dalšího)