Vánočková architektura

Vánočková architektura je styl programování, vynikající svou komplikovaností a nesmyslnou, ad-hoc vytvořenou strukturou. Rozšiřuje se především v posledním desetiletí díky tomu, že se k programování dostaly spousty lidí, kteří si jinak nedovedou ani uvázat tkaničku u boty. První pokusy s vánočkovou architekturou jsou zaznamenány ve starém Babylóně, kde byl vytvořen takzvaný Gordický uzel. Uzel byl natolik komplikovaný, že způsobil přetížení systému a pád Babylónské veže. Kdyby jej Alexandr Veliký zavčasu nepřesekl, zřejmě by způsobil i pád celého světa. Dnes již nic takového nehrozí, neboť se výrobcům hardwaru daří držet se o krok napřed před vývojáři software. Obdoby vánočkového programování se dají najít ve všech odvětvích lidské činnosti, například státní správa nebo londýnské metro.

Zde je ještě situace poměrně jednoduchá.

I Android už to postihlo.

Metodika vánočkového programování

Monolitické programy

Veškerý kód projektu je potřeba naházet do jednoho souboru, ideálně do jedné funkce. Kód v jednom souboru musí vykonávat nejméně 4 různé činnosti, přičemž vykonávání těchto činností se musí dít promíchaně a napřeskáčku, musí mít propojené vstupy a výstupy, ačkoliv především proto, že k tomu není žádný logický důvod. (Ne)funkční bloky musí navzájem sdílet své proměnné.

Diverzní funkce a proměnné

Funkce, které zdánlivě nemají žádný výstup nebo smysl existence. Většinou jsou to zapomenuté relikty, ale to neznamená, že není potřeba je vytvářet cíleně. Kdekoliv existuje nějaká proměnná, klíčová pro běh programu, je potřeba vytvořit deset dalších proměnných s podobným názvem a zaplést je do všech částí programu.

Bloatware

Bloatware je program, který je zbytečně obsáhlý a zabírá asi desetkrát více systémových zdrojů, než je potřeba. Vánočkovitost se zde vytvoří nepromyšleným přidáváním zbytečných funkcí, tedy sama od sebe.

Vlastnosti vánočkového programu

Při důkladném dodržení všech zmíněných pravidel a za využití nejmodernějších technologií je možné napsat "Hello world" program na pět řádků tak, že se v tom absolutně nikdo nevyzná. Pokud se vám (záměrně psáno s malým "v") podaří dosáhnout takového stupně dokonalosti, můžete zvažovat svou kariéru v Microsoftu. Při překročení takzvané Chardrasekhovy meze se program vymkne jakékoliv kontrole a začne projevovat známky umělé debility (AD). Někdy se chová předvídaně, někdy nepředvídaně, avšak vždy špatně. V takovém programu se pak vyskytují tyto jevy:

Kvantové provázání

Když do takového programu přidáte byť tu nejjednodušší funkci, naprosto izolovanou od zbytku programu, začne vytvářet naprosto nesmyslné výsledky.

Paranormální jevy

Pokusy na československém počítači IQ151 prokázaly, že pomocí programu vánočkové architektury je možno detekovat nadpřirozené síly a bytosti, konkrétně vřazením smyčky počítající součet 3+4, který když nevyšel 7 (všimněte si, že jde o prvočíslo) znamenal výskyt nadpřirozených sil.

Poločas rozpadu

Program takzvaně "hnije" a je potřeba vynakládat pořád větší úsilí na to, aby vykonával pořád stejnou funkci.