Nesmysl
|
Tento článek se tematicky překrývá s články Dadaismus, Chaos
To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
„Je smažno.
Lepě švihlí tlové
se batoumají v dálnici.
Chrudošiví jsou borolové
na mamné krsy žárnící.“
- A. Lenka v řiti D'ivuu
„Mouka teče do lednice jedně v Plzni. A netopýři těžko přeperou líný šváby.“
- Ozzák
Nesmysl česnekových představ bručí dle ornitologického pocitu nad protlakem národních bačkor.
Nosné prodlevy a jalový faktor[editovat | editovat zdroj]
Jako by nosné prodlevy, jež hovězímu nádechu vyřadil jalový faktor, svalový traktor přinesl. Přínos i podnos pak žertuje podél holdu dřevěnému přípitku. Totéž padati neručil, a jelikož pralinkový názor od závažných tkaniček vždy i možná umyl, čili jednou i patrně mermomocí absolutní struk. Mšenuše plaše neratovala zdířku, když tu ovšem neodvolal telegrafem. vládu zboku kutálel televizní obrazovkou, anžto středa celou přehršel vanul. Duj. Naštěstí oběma stožál čněl, kapesní prezident podal Kolumbovo vejce, podepřel balkonové dveře hořícím stohem trub a svit. Vlak smykem zul si i kvet, na Václaváku hafo. Policie zostudila fichtl středem, lid pňal i spánek. Kujný vztah natáhl pilu před měsícem a zůstalo tam a tady.
Cvalík štandopéde oplotil s sebou rádlo čůčem napřed, ale azurové včely klínem zvuk. Krvavý nočník vlít přední náhon, šedivé pondělí hrc. Konec strašidel, zblo vláhy kůň vzlyk silnice. Míč nekvetl, cihly zurčely výstavou. Ministr portfejí mlask stejnosměrnou tchyni a novinář vzlyk fonograf den předtím. Okna chladila mezinárodní malostí, úřad tkvěl cestovní drát, ale neslyšel vůbec alobal. Zavazadlo svěřil kulatosti na nádraží, svěřepě Švejk pervitin vespolek, byť válenkou prorazil můť. A tak stojí jezero kanálem vtok i Ústí nad Labem Novinky.cz dodnes. Leností vřesu udal tábor kvítí kytiti mititi cvrnk i analýza střed. Pardubičtí opřeli letadlo tulipánem, neřku-li lodi bok vzhůru.
Prádelní nudle[editovat | editovat zdroj]
Zvenčí máš prádelní nudle: „Slunce fialově recituje velikonoční koledy mínus tři celé čtrnáctkrát nočně, v 25:73 hodin severoantarktického bezčasí.“
Aniž nervový sad stručně podojil špetku lanýže, třebaže jasnosti už povýšil smrk, kdepak. Takový opičák a nuže? Předpřipopokakanice? Polednice? Nevěděli. Luzná kakabus proběhla lesem, aniž srpek zbystřil unaveného svistu. Zvučný černobýl voněl výfuk pískem vlevo zjara dolů a minimalismus. Ukutý potok dých' na teplometr slivovicí, anžto sňal lví mrz. Úděl či pogo mobilizoval vidle, visící volant i atomovou dřeň. Zavinul napřesrok a dort Pánem svařil kluzký rys. Alobalová čepice na bíledni oloumoucká Marihuana stejně víc jak přála rohožku stonkem lehkou hltnost pneumatiky. Na obou fretných Zlínech uvedl kosmír tmou, zezadu láska a sestupný vřes a jeden visutý most zdarma. Lucerna housti blik, mluno hvízdalo dutým parkovištěm, když špitální dispečerka vyslepičila kuličkové ložisko obrubníku. Vodík naplat, artilerie vysypala tříčárkované D3. QWERTY rámoval mikrovlnku podocasním mozkem, cifršpión zbrkle lál, slepota zvráceně nachově soudila i sešívačku. Tuřín hormonoval Boží hod vodním kamenem. Hlupák sonátě hajzlem.
Lakovat až čtyři[editovat | editovat zdroj]
Lakovat až čtyři zavedly od mechanického palubního nektaru k vodoteči. Toto, je-li náhle dědovka s grácií prosil, že kdysi opičku nezpívá ani lanýž o pičku - neví kam.
Kdovíkde, jemuž záletník vylil opičku přes protikladný závit, tak nedbale solil.
Vlastička občas[editovat | editovat zdroj]
Nad hlavou čuchtýř věje až do hlubin nebeských, kde trn, rožeň růže do svinibrodské zeleně modravou kaňku až nadoraz implementuje vůkol. Před houstnoucím jasem tůň kýblu Vlastičku objala chapadlem neskonalé něhy sviň. Skonala. Rov rovný tyčí se tyčí Vlastičkou ovinutou, na drhovli u tvarohového rambajzu bzdící do zabubředladla. Při uchu rozvinutém do rovin mimoběžných kamenný rosol srdce vyšlehl do bědné syrovátky, kde gumoví námořníci marně šroubovali bleďatou Lunu do mlhy truchlivé pasáže. Hoj pípo upípavá, čtyřtaktem zadubená orgasmus! Nadraz díry zaobalené přes rotaci divergence vzrůstající nade vší mez žlutých lánů, tam kde ledopád syčí v pucláku kafeplném, spral kat. Shrbené kříže magnetických polí, rozoraných hlučným tichem nedomrlosti, kde Vlastička s hovězím nádechem obouruč lakovala až čtyři absolutní struky. Je smažno... vem chlup na dlani kořenící! Chlad mrknutí konečníku způsobí, že chmel, réva, rostlina zemřou v plném rozpuku pukavce svého. Však budiž! Ať si, plzná konev zrána duje, vrť se vrť, v celou i v pražská čtvrť zlom.
„Sic transit gloria kundy!“