Računik-R
Jakékoliv heslo na téma Računik-R byste na české Wikipedii hledali marně. |
Počítač Računik-R může sloužit jako názorný příklad technické svrchovanosti soudruhů ze Sovětského Svazu. Na počítači se začalo dělat v lednu 1972, ale díky pracovnímu nasazení soudruha Radzivona Leontijeviče Čunika (podle něhož byl počítač také nakonec pojmenován; příbuzenský vztah R. L. Čunika k Jiřímu Čunkovi dosud nebyl prokázán.) byl hrubý návrh počítače navržen už v polovině února téhož roku. Horší to už ale bylo s výrobou specifických součástek a jejich následná montáž - jelikož se jednalo o 8bytový počítač, tak montáž byla docela náročná...
Jak je z obrázku patrné počítač měl být původně 10bytový, ale zedníci se při stavbě dvou místností nebetyčně ožrali vodkou a omylem k těmto bytům neudělali šachty pro chlazení. Računik-R se chladil tím způsobem, že k důmyslnému systému šachet byl na jeho konci zapnut magnetofon, který přehrával autentické zvukové záznamy amerických imperialistů - když správný socialista takový záznam slyšel, pořádně ho zamrazilo - toto byl jeden z nejúčinnějších systému chlazení, který byl u sovětského počítače použit.
Výroba[editovat | editovat zdroj]
Výroba specifických součástek se však velice zpožďovala. I přes to, že na výrobu součástek byli nasazeni ti nejlepší obráběči kovů z celého Sovětského Svazu trvala výroba součástek necelé 2 roky.
První fungující počítač Ručunik-R byl dokončen v roce 1981. Ve své době to bylo ve východní Evropě pořádné "dělo", které ukázalo západním imperialistům, že SSSR je země neomezených možností a že se s ním musí počítat do budoucna...
Zajímavost[editovat | editovat zdroj]
Celkově byly vyrobeny 3 kusy. Jeden byl zničen při požáru domu ve kterém byl sestaven, druhý byl zničen při pokusu o přemístění do Petrohradského muzea pokroku a třetí byl v roce 1991 rozkraden do poslední cihly.
Takový smutný osud potkal tento skvělý skvost sovětské techniky...
Další vývoj[editovat | editovat zdroj]
Po špatných zkušenostech s tímto megalomanským strojem, bylo rozhodnuto o odlehčené verzi "Intelskij četverjadryk", která využívala pouze 4 bytová jádra, tím se ušetřilo spousta místa a obsluha měla vysoký komfort v podobě chlazené vodky, samozřejmě se vodka používala na chlazení pomocí vodkovodu, ovšem vynalézavá obsluha si udělala malou odbočku, dále byl instalován samovar na Gruzínský čaj.
Extenzivním vývojem se podařilo systém dále zmenšil na pouhá 2 bytová jádra "Intelskij dvojjardrik", výkon sice klesl prakticky na nulu, ovšem za úsporu nákladů dostalo několik vědců vyznamenání, ostatní tím pádem přebyteční byli odesláni na Sibiř. Kolik se těchto počítačů vyrobilo, se nepodařilo zjistit. Proslýchá se že několik kusů bylo vyrobeno na export v rámci bratrské pomoci a to do Venezuely pro řízení hospodářství, což je pravděpodobné, vzhledem k dnešnímu stavu její ekonomiky.
Sovětské počítače (chronologicky) |
Ural 1 | Ural 2 | Ural 3 | Ural 4 | Naděžda 1000 | Ivan 11 | Računik-R | Elektronika 500 | Elektronika 666 | Saljut-T100 | Torvaldskij-T1 | Torvaldskij-T3 | Intelskij Putinovac | Intelskij dvojjardrik | Intelskij četverjadryk |
Počítače: Abakus • Acer • Apple • Barbie PC • CMEU • Dell • Detektor lži • Elektronika 666 • HP • Intel • Klapkobřinkostroj • Lenovo • Nový Jeruzalém • Računik-R • Turingův stroj • Ural 2 |