Centrální mozek EU

Centrální Mozek Evropské Unie je informační entita tzv. modelo-řídící (pro neznalé: funguje na stejném principu jako populární cargo kult nebo v našich domácnostech rozšířená vúdů panenka), kdy funguje vzájemná dvojitě zpětnovazební jednota simulace a simulovaného jsoucna. Podoba CMEU se zásadně mění v čase, např. v letech 2007 až 2013 měla podobu Rubikovy kostky o 2x27 polích (dvě na každý stát Unie), takže se shodou náhod dala uchopit a regulovat ve třech rozměrech přibližně deseti prsty. V roce 2013 došlo s rozšířením o Chorvatsko k transfiguraci na přibližně desetirozměrný objekt, který se nedaří uspokojivě znázornit ani zbrzdit.

Takto CMEU po většinu své existence nevypadá. Na obrázku jej drží nějaký pán pro ilustraci faktu, že na absolutní velikosti absolutně nezáleží.

Princip

CMEU expanduje spolu s Unií, ale nikoli velikostí (nejedná se o aritmetický, geometrický, logaritmický ani byrokratický růst) nýbrž ve stupních složitosti (konkrétně počtem rozměrů vyjádřeným komplexním číslem). Z toho je tedy jasné, že se nejedná o produkt evropského sociálního inženýrství. Evropské sdružení uhlí a oceli, předchůdce dnešní Unie, si tento sofistikovaný artefakt nechalo vyrobit pravděpodobně v jiné galaxii či snad méně pravděpodobně v Japonsku. K zařízení nebyl dodán ani manuál v podobě papíru se symboly rozsypaného čaje, ovšem pro japonský původ mírně nasvědčuje fakt, že se dosud nepodařilo vůbec objasnit princip, na kterém zařízení funguje, byť zjevně funguje, aspoň částečně. Některé konspirační teorie se zabývají tím, proč z centrální jednotky vypadává tolik nesmyslů, žárovkami a máslem počínaje, WC splachováním konče, čímž to vše jde do hajzlu. Hlavní teoretici VTN se shodují, že je nějak nahnuta hlavní součást CMEU a jak staré zkušenosti dokazují, mohlo by stačit pouhé uvedení do správné pozice, pomocí pajsru a podložit bazmekem. Nikdo ale neví, jaká je ona správná podoba a už vůbec nikdo si takovou opravu netroufá provést. Při každé expanzi tedy údržbáři CMEU vždy jen odlákají stranou na kýbl šlichty a zatímco se přikrmuje, nenápadně přilepí páskou nový modul.

Velice hrubý náčrt teoretického modelu geometrie 1,2-rozměrného CMEU z dob, kdy měla EU pouze 1,2 členů. Výsledek okamžité inspirace, kdy byla po ruce pouze žlutá tužka na textil.

Schopnosti

CMEU samozřejmě průběžně řídí sopky na Islandu a ve světle nedávných událostí to již ani nepřekvapí, neboť otáčením CMEU lze zjevně ovládat i Jiřího Paroubka, zvrátit výsledky voleb v ČR, nechat prohrát všechny obyčejné lidi, aniž by si toho kdokoliv z nich všimnul a zbavit koryt většinu lidí neobyčejných. CMEU má dále vliv na dojivost krav, kurz yenu a zimbabwského dolaru, bulvární tisk a pohyb litosférických desek. Václav Klaus oprávněně viní CMEU z globálního ochlazení, červích děr v ozonosféře a poslední dobou nedostatečných erekcí na slunci.

Takové mohou být následky neodborného pootočení.

Budoucnost

Velice záhy se dá očekávat další transformace CMEU s tím, jak se bude nadále rozšiřovat EU, přičemž je velice těžké i pro kované matematiky vytvořit si nějakou představu o budoucí geometrii systému. Tak řečení eurooptimisté doufají, že se systém s ještě vyšším počtem rozměrů stane neživotaschopným a zhroutí se do sebe, rozpadne se nebo přímo exploduje (přičemž první a poslední možnost budou pro nás, nezúčastněné pozorovatele, v důsledku počtu dimenzí vypadat stejně) a tím pádem se touto složitou problematikou nebude dále třeba obtěžovat.

Euroskeptici naopak vyslovují obavu, že systém sice zmizí s tím, jak se vymaní z našeho usmoleného desetirozměrného světa, leč bude nadále svým způsobem existovat a ovlivňovat nás nepředvídatelným způsobem bez toho, že bychom mu to mohli jakkoliv vrátit.