Josev Šejk
Tento článek pojednává o zasažení Josefa Švejka do světové války a jeho vojenské kariéře, zejména pak o jeho úspěchu u Gallipoli v Turecku. Pokud si chcete přečíst o Josefu Švejkovi jako takovém, navštivte stránku:
Josev Šejk (12/1915) bylo označení budoucího polního maršála Josefa Švejka při jeho misi počátkem prosince roku 1915 do průlivu Dardanely, na níž byl doprovázen polním kurátem Katzem. Operace vykonaná Švejkem, tehdy jako už generálplukovníkem, oficiálně nazvaná: Mise generálplukovníka Josefa Švejka na podporu osmanských vojáků v bitvě o Gallipoli a mise polního kuráta Katze na podporu mohamedánských polních hodžích v Gallipoli, je souhrně přezdívaná jako mise Josev Šejk. Byla vykonána v rámci první světové války.
Mise Josev Šejk[editovat | editovat zdroj]
Na Gallipoli, soustavu pevností v turecké úžině Dardanely zaútočili spojené jednotky Anglického impéria, Frankreichu a Carského Ruska v dubnu 1915. Josef Švejk, v té době ještě obyčejný infanterista, jel právě na východní frontu a nemohl zasáhnout. Turci společně s vojáky Německého císařství však skvěle vzdorovali a nepřítele drželi pouze v zákopech na pobřeží.
Východní fronta[editovat | editovat zdroj]
Zatímco obléhání Gallipoli pokračovalo, Josef Švejk dorazil na východní frontu. Zúčastnil se závěrečné fáze německo-rakouské ofenzivy. Na jejím konci v září drželi ústřední mocnosti celou Litvu i Polsko. Největší hrdina Rakousko-Uherska v bojích dosáhl hodnosti polního podmaršálka, a kdyby nebyl převelen do Srbska, bůh ví, jestli by se s armádou nezastavil na Kamčatce.
Švejk v Srbsku[editovat | editovat zdroj]
9. října 1915 dorazil polní podmaršálek na Srbskou frontu a hned ten den dobyl Bělehrad. Z dálky sledoval tento velikán na invalidním vozejčku kapitulaci hlavního města, vlastenecky volaje:,, „Na Bělehrad, na Bělehrad!“ "[1]
Bohužel se nemohl zúčastnit obsazení samotného města, neboť trpěl záchvatem silného revmatismu.
Byl to také Švejk, který přesvědčil Bulhary, aby vstoupili do boje po boku ústředních mocnosti, posílaje 11. října carovi srdečný pozdrav z lázní Niška Banja. Švejk pronikl na toto tehdy ještě Srbskem kontrolované území hluboko na jihu, přestrojen za lázeňského hosta, aby v malém městečku prozkoumal tamější radonové prameny a vyléčil si revmatismus. V místě pak pobýval celé tři dny. Obhospodařovala jej z Rakouska přispěchavší domovnice.
,,Třetího dne hlásila mu paní Müllerová, že je to se Švejkem ještě horší.
„Odpůldne, pane doktore, si poslal pro mapu bojiště a v noci ho chytal fantas, že to Rakousko vyhraje.“ "[1]
Po skončení pobytu v lázních odřízl Švejk Srbskému vojsku 16. října 1915 zásobování a včele Bulharské armády dobyl 22. října Skopje. Do konce listopadu obklíčil Josef Švejk Srbskou armádu v Albánii, načež obdržel hodnost generála pěchoty a pozvánku do Gallipoli. Hrdina odcestoval rychlým vlakem do Istanbulu.
Feldkurát Katz[editovat | editovat zdroj]
Za Švejkem, povýšeným v Istanbulu na generálplukovníka, přijel jeho dávný pán feldkurát Katz. Obdobně jako k profesorovi Dubovi na východní frontě k němu v Cařihradě choval dobroučký vojevůdce bratrskou náklonost.
„Copak je to za pána?“ otázal se někdo z diváků na ulici.
„To je můj bratr,“ odpověděl Švejk, „dostal dovolenou, tak mne přijel navštívit a z radosti se opil, poněvadž myslel, že jsem mrtvej.“[2]
Feldkurát Katz naopak svého ,, bratra " nemohl poznat. Jak by taky jo, když jej zamlada prohrál v kartách.
,, „Já žádného pucfleka nemám,“ řekl namáhavě polní kurát, dělaje nový pokus skácet se na Švejka, „já nejsem žádný feldkurát.
Já jsem prase,“ dodal s upřímností pijáka, „puste mne, pane, já vás neznám.“
Najednou však vstal, zasalutoval: „Ich melde gehorsam, Herr Oberst, ich bin besoffen.
Jsem čuně,“ opakoval desetkrát po sobě se zoufalou, upřímnou beznadějností.
„Opravdu, už jsem tě někde viděl,“ zvolal, pokoušeje se obejmout Švejka a políbit uslintanými rty, „My jsme spolu chodili do školy. “ "[2]
Nakonec si přece jenom vzpomenul, takže dobrému generálplukovníkovi stačilo jenom přesvědčit svého bývalého nadřízeného, že není prase. Oslovení plukovníku mu blahosklonně prominul, načež si Oto Katz nadosmrti myslel, že jeho pucflek to dotáhl na pouhé oslovení Oberst a nikoli Generaloberst.
Šejk v Istanbulu[editovat | editovat zdroj]
Protože cařihradské důstojnické kruhy nemohly velikost jména Švejk dobře pochopit, spokojili se s pouhým oslovováním Šejk. Kolem generálplukovníka se vyrojila fáma, že je velitelem povstaleckých beduínů v Jordánsku, z nichž později vznikla slavná Arabská legie krále Transjordánska. Josev Šejk istanbulské aféře věnoval malou pozornost: ,, „Vy myslíte, že to císař pán takhle nechá bejt? To ho málo znáte. Vojna s Turky musí být... “ "[3]
Po zabránění rozšiřování nesmyslu o své osobě těmito slovy odjel 18. prosince 1915 Šejk na koni do Gallipoli, kde měl vést dlouhý proslov k vojákům Osmanské říše a Německého císařství. Bohužel však feldkurát Katz zmotal cestu a Josev Šejk omylem nakráčel přímo do náruče anglickým vojákům. Naštěstí s sebou pro tyto případy vozil kostým lorda admirality Winstona Churchila a náhradní proslov založený v holínce rajtek.
,, „Válka jest jistá. Srbsko a Rusko nám pomůže v té válce. Bude se to řezat!“[3]
„Může být,“ pokračoval v líčení budoucnosti (...), „že nás v případě války s Tureckem Němci napadnou, poněvadž Němci a Turci drží dohromady. Jsou to takový potvory, že jim není v světě rovno. Můžeme se však spojit s Francií, která má od 71. roku spadeno na Německo. A už to půjde. Válka bude, víc vám neřeknu.“ "[3]
Potom, co Šejk dokázal svým proslovem vzburcovat nadšení anglického mužstva a málem tak nedopatřením zvrátil výsledek bitvy, přišel druhý den 19. prosince z Londýna rozkaz o evakuaci britsko-francouzských armád.
Šejkův proslov[editovat | editovat zdroj]
Šejk se s feldkurátem Katzem nepozorovaně večer 18. prosince odplížili z britských pozic a hned vedl posilňující řeč k vojákům, vyčerpaným abnormálním britským útokem. Turci svého Šejka přivítali hrobovým tichem.
„Tady to vypadá jinak než u Prahy,“ řekl Švejk, aby přerušil mlčení.[4]
„Dobrý večer přeju, pánové, všem vespolek.“[5]
„Tady bude po válce moc dobrá ouroda,“ řekl po chvilce Švejk. „Nebudou si tu muset kupovat kostní moučku, to je moc výhodný pro rolníky, když jim na poli zpráchniví celej regiment; je to zkrátka vobživa. Jenom vo jedno mám starost, aby ti rolníci nedali se vod nikoho nabulíkovat a neprodávali ty kosti vojáků zbytečně na špodium do cukrovarů. ... “[4]
Celý proslov k Turkům trval do půlnoci. Závěrem řeči vzbudil Šejk dokonce pobouření: ,, „Chovejte se důstojně,“[6]
„Ta moje cesta,“ řekl Švejk, „je pohodlnější nežli ta vaše. “[4]"
Dav uražených vojáků se na to vrhl na ,,Jordánského šejka", někdo se ptal: ,, „Věříte v konec světa?“
„Napřed bych ten konec světa musel vidět,“ ledabyle odpověděl Švejk, „rozhodně se ho ale zejtra ještě nedočkám.“ "[7]
A opravdu, než stačili Šejka pověsit, britský tlak na bojišti s úderem dvanácté ochabl. Lodě plné nepřátelských vojáků opouštěli pláže a stěhovali se domů. Inteligentní Josev Šejk měl opět pravdu, nadšení Turci sundali ze stromu předvídavého generálplukovníka a za slavného volání: „Císaři Františkovi Josefovi nazdar! Tuhle vojnu vyhrajem.“[8] byl generálplukovník Josev Šejk donesen na rukách až před sultánský palác v Istanbulu. Poslední britští vojáci pak opustili pláže Gallipoli do 6. ledna 1916.
Přestože málem Šejk vyvolal válku uvnitř Trojspolku a skoro zvrhnul vítězství v Dardanely na stranu Dohody, byl za svou misi v Istanbulu povýšen na polního maršálka a převelen do Albánie, kde donutil zbytky Srbské armády ustoupit na ostrov Korfu.
Další vítězství Josefa Švejka[editovat | editovat zdroj]
V pozdějších měsících svedl Švejk několik vítězných bitev proti Dohodě v Řecku, nebo se podílel na zastavení ruské Brusilovy ofenzívy. Též po porážce Rusů obsadil Rumunsko na konci roku 1916. Známý je mimo jiné jeho vpád do Benátska (11/1917), kde také svedl druhou bitvu u Custozzy. Byl to on, jenž po VŘSR v Rusku dovedl na jaře 1918 armády ústředních mocností až k Charkovu. Bohužel však intelekt polního maršála nemohl spravit nedostatek potravin pro vojáky Rakousko-Uherska, zapříčněným jinými vojenskými pány a hladem Balounovým.
Švejk v posledních dnech mocnářství ještě zastal post ministra obrany, načež se odebral do zaslouženého vojenského důchodu. Se složením jeho funkce se složil i celý Rakousko-Uherský stát.
„Nač to pořád přežvykovat,“ řekl Švejk, „vyhrát se to musí, a basta, teď ale už musím jít domů.“ [9]
- Ministr obrany Josef Švejk ráno 28. října 1918
Osvobození Československa[editovat | editovat zdroj]
Jakmile dorazil Josef Švejk na Nádraží císaře Františka Josefa, v tu ránu se z něj stalo nádraží Wilsonovo. Velmi rád přivítal davy civilistů, které jej přišli přivítat mávaje českými vlasteneckými praporky. Uličkou vytvořenou shromážděním se prodral oslavit to přivítání ke Kalichu, kde již opět čepoval z vězení čerstvě propuštěný Palivec.
,, „Tak už jsem se vrátil,“ řekl Švejk vesele, „dejte mně sklenici piva... “ [9]" - Výnos polního maršála Josefa Švejka z dne 28. října 1918 při příležitosti jeho osvobození Prahy z područí rakouského orla
Po oslavách, které pro vlasteneckého hrdinu připravili muži 28. října se konečně téměř po čtyřech letech ocitl dobrý polní maršálek ve svém bytě, obklopen milující domovnicí a milovanými psíčky mazlíčky, jimž ještě před válkou Josef Švejk tak rád padělával rodokmeny. O této dojemné události píše Jaroslav Hašek:
,, Švejk zaplatil útratu a vrátil se ku své staré posluhovačce paní Müllerové, která se velice lekla, když viděla, že muž, který si otvírá klíčem dvéře od bytu, je Švejk.
„Já myslela, milostpane, že se vrátějí až za kolik roků,“ "[9]
Do konce svých dnů pak čerpal Josef Švejk vojenský důchod a přivydělával si jako štamgasta u Kalicha.
Mise Feldkurát Katz[editovat | editovat zdroj]
Při misi Josef Šejk v Gallipoli se vyznamenal i polní kurát Oto Katz. Krom toho, že zblbnul mapu a nedopatřením vydal Švejka britům ( podobně byl i Josef Švejk prohrán v kartách ), vedl feldkurát též řeč k islámským kněžím:
„Vy jste se o-opili,“ řekl polní kurát, „opili jste se ve službě a za to vás dám za-zavřít. Švejku, vy jim vezmete ručnice a odvedete je do kuchyně a budete je hlídat, dokud nepřijde patrola, aby je odvedla. Já hned zatelefonu-nu-nu-ju do kasáren.“
„Já, já se nijak nemohu do těch kasáren dozvonit, tak jděte domů a pa-pamatujte si, že ve službě se chlastat ne-nesmí. Marš!“[10]
Feldkurát Katz opuštěl istanbulské polní hodži se slovy: ,, „Vy se mně opravdu líbíte, na vás se musím přeptat u pana auditora a dál se s vámi bavit nebudu... “ "[11]
Nato dokončil svou misi v Istanbulu misionář feldkurát Katz odjev orient expresem domů, kde na něj čekal zatykač.
| Osudoví lidé Josefa Švejka |
|---|
| Josev Šejk ● Josef Švejk ● Baloun ● Brettschneider ● Chodounský ● Nadporučík Lukáš ● Palivec ● Pepek Vyskoč ● Profesor Dub ● Trautenbach |
Reference:
- ↑ 1,0 1,1 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_07.htm
- ↑ 2,0 2,1 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_10_2.htm
- ↑ 3,0 3,1 3,2 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/I_01.htm
- ↑ 4,0 4,1 4,2 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/III_04.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/I_02.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/III_03.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_03.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/I_05.htm
- ↑ 9,0 9,1 9,2 HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_06.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z: https://www.svejkmuseum.cz/I_10_1.htm
- ↑ HAŠEK, Jaroslav. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války [online]. Virtuální muzeum Jaroslava Haška & Josefa Švejka, Zdeněk Mahler, Klub novinářů Pražského jara 1968, členský zpravodaj 4/2007 [cit. 2024-1-17]. Dostupné z:https://www.svejkmuseum.cz/I_09.htm
Němec, V. Tomek, B. První světová válka – První a druhá etapa války (1914–1916) [online]. dějepis.com, © 1997 - 2024 [cit. 2024-02- 02]. Dostupné z: https://www.dejepis.com/ucebnice/prvni-svetova-valka-prvni-a-druha-etapa-valky-1914-1916/
Krejčí, J. 9.1.1916 - Konec bitvy o Gallipoli [online]. lovecpokladu.cz, 9. ledna 2020 [cit. 2024-02- 02]. Dostupné z: https://www.lovecpokladu.cz/home/9-1-1916-konec-bitvy-o-gallipoli-7808