Trautenbach

Trautenbach bylo označení vojenské pátrací akce československého přírodovědného komanda vedená při odsunu sudetských Němců, při které se pátraralo po posledním příslušníkovi pánů z Trautenberka. V komandu byli příslušníci bývalého Rakousko-Uherska. Pokud hledáte též bitvu o Trautenbach, přečtěte si tento článek.

Poslední pán z Trautenberka v Čechách

Místo, kde naposledy zahlédli pána z Trautenberka

Přírodovědci, včele s Josefem Švejkem, jakmile se roku 1945 profláklo, že Němci v Sudetách budou zlikvidováni, případně přesazení do zahraničí, se rozhodli nejvýznamnější exempláře před vyhubením odchytit, zachránit a případně rozmnožit. Mnohé, jako třeba ministra Franka, už nestihli (Frank stanul před soudem a byl popraven). Josef Švejk, jehož to byla poslední vojenská akce, se se svou skupinou soustředil na hledání legendárního pána z Trautenberku, jenž pravděpodobně obýval stále Krkonoše.

Při hledání polohy přesného naleziště Trautenberků pomohla rodinná iniciativa Švejkovy domovnice. Pradědeček paní Müllerové byl totiž slavný barokní kartograf a autor Müllerovy mapy Čech, kterou si Švejk od domovnice vypůjčil.

Jakmile paní Müllerová ukázala Krkonoše německy negramotnému Čechovi (Müllerova mapa byla v Němčině), který se ztratil i v Haliči na cestě do Felštýna, zaradoval se voják a začal hledat Trutnov, odkud patrně Trautenberkové pocházeli. Zrak mu padl na nedalekou vesnici Trautenbach. Ale poněvadž mu německy dobře rozumící stařenka prozradila, že Bach je v potoce a hledaná osoba končí na berg, kopec, vrazil dobrý voják prst na stráň nad vsí a už telefonoval komandu.

Škoda, že dobrotivá matička nevěděla, že berk znamená v angličtině člověk na inteligentní úrovni srovnatelné s dobrým vojákem.

Členové komanda

Velitel: Polní maršálek ve výslužbě Josef Švejk

Jednatel s domorodým obyvatelstvem a překladatel, správce mapy: Paní Müllerová

Odborník na Německou kulturu: Saltzburčan, tajný agent c. k. mocnářství Brettschneider (ve skutečnosti nebyl sežrán psy)

Informátor nasazený mezi domorodci: Josef Vyskočil (Pepek Vyskoč ještě nebyl v té době sežrán v Karlovarské Jihozápadní Africe.)

Pátrání

Jakmile přijel Švejk se svým komandem do Trutnova, rychle se po hospodách rozneslo, že mezi prvními hledanými Němci je pán z Trautenberka. Ihned tedy vyhledala Gruppenkommandanta (vrchního skupiny, Josefa Švejka) důchodkyně o dost starší než paní Müllerová, takže její staroněmčině sotva rozuměli. Nakonec z ní dostali, že se jmenuje Anna, je vdovou po jistém čeledínovy Jakobovi, a že jako Trautenberkova bývalá děvečka ví, kde ten:„...Bastard, Idiot, der Schweinehund...“ (Müllerová přeložila ostatním třem německojazyčným analfabetům Čechům a Rakušákovi jako „ten nejjasnější milostpán“) pobývá.

Vypravili se tedy s doporučením: „Schieße auf die Kammer!“ (podle překladatelky: „Zamiřte do kamrlíku.“, ačkoli Kammer znamená komora a používá se v myslivecké hantýrce) do Trautenbachu. Hned u potoka na kraje obce, která podle mapy měla být ta pravá, objevili ceduli s krví vypsaný zbrusu nový nápis Babí. Vyslali tam teda informátora, ten se však zalekl a tvrdil, že ostatně nehledají potok, ale Trautenberg, kopec Trautenův, a tedy by měli raději do stráně nad vesnicí. Vtom začal velitel stávkovat.

„...Ta moje cesta,“ řekl Švejk, „je pohodlnější nežli ta vaše. Já půjdu podél potůčka, kde rostou pomněnky, a vy se budete flákat někde suchopárem...“

Odborník na Německou kulturu Brettschneider sice německy neuměl (byl Rakušan), zato však moudře poučil Švejka, že v německy mluvících obcích nemá teď penzionovaný polní maršálek Švejk, jakožto člověk odpovědný za prohru Rakouska v první světové, šanci přežít ani minutu. Švejk se s ním začal přít:„ ...Poslušně hlásím, pane (...), mám na tohle odpovědít?...“ a už byli v sobě.

Pepek Vyskoč navrhoval, aby tam poslali starou paní Müllerovou, jestli je to Babí, tak jí tam budou rozumět.

Müllerová to brala jako rozkaz, tak šlá šlá do vesnice. Vzápětí přestal Švejk vyrážet zuby Brettschneiderovi, uslyšev štěkání kulometu.

Setkání s Trautenberkem

Švejk okamžitě zjistil stav mužstva - všehovšudy jen invalida Brettschneider, informátor se někam vytratil, jak ostatně placení informátoři v dobách rebelií dělají. Vypravil se tedy Švejk suchopárem, podpíraje Brettschneidera, na Trautenberg, shánět vojsko. Našel všeho všudy jen prázdné hospodářství chalupy s věžičkou, na stole ještě teplá polívka a u ní kulatý staroušek s lincousy. Na Švejkovu otázku, zda nemá nějaké reservní vojáky odpověděl:„...za rekruta jsou vždycky jistý, jak bych tak řekl...(...)Vode mě je vždycky dobrý zboží.(...) Ženatej nebo svobodnej, vždycky z něj bude dobrej voják! Tak co, plácneme si?“

„Čet jsem jednou v jedný knížce, že za švédských válek, když byl rozkaz nakvartýrovat se v takovej a v takovej vesnici a starosta se nějak vymlouval a nechtěl jim být na ruku, že ho pověsili na nejbližším stromě.“

Při rozhovoru s obchodníkem s vojáky musel Švejk použít donucovacích prostředků

Bitva o Trautenbach

Když dostal od toho milostpána divizi, kterou ten velký šlechtic skladoval ve sklepě na horší časy, vzal polní maršálek vesnici Babí útokem. Zajal tam jeden tucet darebáků, zrekvíroval sklenku láku, čtyři polní pušky, lehký kulomet, čtyři polní flašky, flašek vína pět, praky a vzduchovky, láhev vodky, kýbl lihu - asi ňákou výbušninu, dále vyzvedl na stopadesát mysliveckých i pytláckých pušek od původních obyvatel, které darebáci už stihli vysídlit. Nakonec vyzvedl z vesnického vězení paní Müllerovou a podpíraje chromého Brettschneidera, vydal se se svým komandem domů. Trautenberk už ho nezajímal. Pepek Vyskoč, který už mezitím opět vycítil novou dobu přející placeným informátorům, odněkud vyskočil a přidal se k nim na cestu do Trutnova na nádraží.

Případ Babí

Co se dělo v Babím dále s zajatci a vojáky, je zapsáno podrobně v Případu Babice, který vyřešil kapitán Miloš Zeman. Pravděpodobně se z vojáku stali příslušníci MNV, které pak vystříleli darebáci, stejní jako ti zodpovědní za divoký odsun v Trautenbachu. Ačkoli se všechno pak svedlo na kněze a soukromé rolníky, Švejka to netrápilo. Navždy si stěžoval, že kvůli Vyskočilovým pitomým nápadům nenašel a nemohl zachránit vzácného Trautenberka obecného, možná tehdy posledního žijícího jedince na světě.

„Poslušně hlásím, pane obrarzt, že mě to strašně mrzí.“ - Josef Švejk přednášející na přírodovědecké fakultě UK.

---

Reference: