Víčko
Víčko, anglicky "the vichko", staročesky "das Wütschko" nebo dolnoněmecky "der Schpunt", je jedním z největších výdobytků lidstva. Stojí prakticky naroveň s krájeným chlebem a gumovým vrtákem do skla, hned za kurvítkem a koprovou omáčkou.
Vynález víčka je možné vysledovat až do starověké Babylonské říše. Tam moudrý vládce Chammurabi nařídil svým poddaným, aby zašpuntovávali všechny láhve, protože se celým palácem nesl smrad pálenky z datlí. Chammurabi pach datlovice bytostně nesnášel, protože se na maturáku tak zcákal, že o sobě tři dny nevěděl a když vylezl z brlohu, byl prostým lidem vítán jako spasitel[1]. A každý závan mu připomněl, jak málem umřel na otravu alkoholem a co ten večer vlastně tropil[2]. Nařízení vyšlo ve slavném Chammurabiho zákoníku a každý, kdo neuposlechl, dostal třicet ran rákoskou přes obnažené hýždě[3] a veřejně prospěšné práce.
Víčka prošla za ta staletí notnou evolucí. Od prvních víček, které se daly vytáhnout zubama, až po ty, které je nutno otvírat otvírákem. Jinak se technologie nikam neposunula. Určitou invenci prokázali ruští kozáci, kteří namísto podřadného otvíráku nebo okraje stolu začli používat sečné zbraně. Takto odšpuntovaná láhev někdy obsahovala střepy, takže pití mělo pořádný říz. Sem tam se stávalo, že vyseknutý špunt z obyčejného důstojníka rázem udělal slavného vojevůdce a musel pak od armády dostávat větší žold. Velmi zřídka, ovšem i takové případy byly, se společně se špuntem uvolnila i šavle a tekutiny na stole bylo posléze příliš.
Aby se podobným incidentům předešlo, při úkonu sabráže bylo nutné vytvořit volný koridor v souladu s předpisy o bezpečnosti práce a šavli přivázat provázkem k ruce. Tato omezení vedla k postupnému úpadku tohoto umění a vymknutým zápěstím. Sabráž tedy přešla do undergroundu a provádějí ji jen opilí chataři, chalupáři, zahrádkáři, myslivci a jiní lidé, kteří si obecně nedělají z bezpečnosti těžkou hlavu a obyčejně se zraní tak jako tak.
Výrazného zlepšení dosáhly víčka implementací vnitřního závitu, což umožnilo kroucení, které je vhodné i pro leváky, děti, důchodce a ženy a je obecně velmi oblíbenou činností[4]. Drobného zdokonalení bylo dosaženo pozdější aplikací vnějšího závitu na láhev, ale to už byla jen taková technologická kosmetická parádička.
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
Stejně jako mnoho jiných svobod i svobodná víčka jsou již minulostí. V současnosti, na věčné časy a nikdy jinak musí být víčka pevně připevněna k láhvi. Občanům Evropské Unie bylo vysvětleno, že se takto víčka nemohou ztratit, aby byly následně zahozeny do potoka, řeky nebo moře, případně do lesa, aby byly posléze sežrány želvami. Želvy jsou na víčka alergická stejně tak, jako obyčejný Pražák na čerstvé povětří a jiní lidé na buráky, proto po požití víčka hynou. Jak by mělo předcházení smrti želev kompenzovat poškrábané tváře, to nevíme. Soukromý detektiv Herlock Sholmes, kterého VTN najala, ovšem zjistil pravdu - za připoutáním víček k láhvím stojí recyklační lobby. Jako každá korporace i recyklátoři si nemohli nechat ujít tučné zisky, které jim z víček plynou. Jinak by totiž slušní lidé dál víčka odtrhávali a posléze je sbírali na nemocné děti, které si je nezaslouží, protože zatím do státního rozpočtu nepřinesli ani jednu korunu a toliko tyjí z eráru.
Víčko a Český jazyk[editovat | editovat zdroj]
Víčko je středního rodu, tedy "to víčko". Skloňujeme jej tedy podle vzoru štatl. Víčko je též jedno z mála slov, které je možno stupňovat:
- víčko - 1. stupeň, základní tvar
- víko - 2. stupeň víčkovitosti
- dekl - 3. stupeň víčkovitosti
- megadekl - hyperlativ, nic většího už nemáme. Je teoreticky možno použít ještě tvaru hyperdekl, ale to je již zbytečně velké přehánění.
V některých částech zemí Koruny České, Moravské a konec konců i té zatrolené Slezské se používá pro víčko označení "vršek". Co byste chtěli od lidí, kteří namísto elektrikou jezdí šalinou a o svátcích se scházejí namísto pod ocasem okolo dilda, že?[5]. Ovšem jsou i tací, kteří víčku říkají "korunka" a to je mnohem horší.
- ↑ Zde je jasný důkaz, jak je obyčejný lid neschopný odhadovat čas. První Spasitel přišel až o nějakých 1800 let později a ten zatím poslední dokonce o 3800 let později.
- ↑ Dobře, tady mu trošku pomohly rytiny na hliněných destičkách, které stihli vyrobit jeho povedení kamarádi z mokré čtvrti a zavěsit je na zeď paláce, kam si chodili místní ulevovat.
- ↑ Tehdy ještě nebyly znuděné paničky, které čtou 50 odstínů šedi a tak to byl vážně trest.
- ↑ Toto potvrzuje unisono jak slavný Bostonský škrtič, tak jeho kolega Anakonda.
- ↑ Toto je samozřejmě řečnická otázka a samozřejmě nebyla nutná. Ale odkazů na řečnickou otázku je málo a tak jsme to museli nějak narafičit. Chápete?