Dihydrogenmonoxid
Tento článek se tematicky překrývá s článkem Voda. To je dobře, můžeš založit další čtyři podobné a vzájemně je propojit. |
Dihydrogenmonoxid (dále jen DHMO) je látka nedávno objevená vědeckým týmem Necyklopedie. Bylo zjištěno, že látka je bezbarvá, bez chuti a bez zápachu, ale přesto velmi nebezpěčná! Každým rokem zabíjí tisíce lidí. Většina smrtelných případů je způsobena nechtěným vdechnutím DHMO, ale tím její nebezpečnost nekončí. Déletrvající styk s jeho pevnou nebo plynnou formou způsobuje závažné poškození tkání. Jeho požití se může projevit zvýšeným pocením a močením, případně i pocitem nadmutí, nevolností, zvracením a iontovou nerovnováhou organizmu. Pro ty, kdo jsou na něm závislí, znamená odejmutí DHMO jistou smrt.
Nebezpečné vlastnosti[editovat | editovat zdroj]
- Skládá se z výbušného vodíku a z kyslíku, který podporuje hoření,
- je znám též jako kyselina hydroxylová a je hlavní součástí kyselých dešťů,
- plynné skupenství DHMO je hlavním viníkem skleníkového efektu a tím globálního oteplování,
- významně se podílí na erozi přirozené krajiny,
- urychluje korozi (rezivění) mnoha kovů,
- může zavinit selhání nebo zkrat elektrických zařízení a snižuje účinek automobilových brzd,
- byl nalezen v nádorech pacientů zemřelých na rakovinu,
- už ve 75% kapalného skupenství je extrémně žíravý, dokonce dokáže rozpustit i sám sebe.
- Velmi škodlivý lidskému organismu. Toxické účinky se projeví až po delší době, ale jsou smrtelné. Byl proveden pokus, kdy sto osobám byl podán pouhý jeden mikrogram dihydrogenmonoxidu a během několika dní všechny subjekty zemřely na dehydrataci. Na druhou stranu by ale tedy možná dihydrogenmonoxid mohl být využit jako pomalé, leč účinné vysoušedlo.
- Nedostatečná bezpečnostní opatření v souvislosti s DHMO měla za následek ztroskotání zaoceánského parníku Titanic a všechny tři závažné jaderné havárie v historii.
Toxicita je zřejmě dána strukturní podobností dihydrogenmonoxidu s dihydrogenmonosulfidem (sirovodíkem), který je toxičtější než kyanovodík, který je toxičtější než cyankáli (tak trochu).
DHMO je taktéž brilantní rozpouštědlo kdesjakého předmětu. Velmi spolehlivě rozpouští například sůl. A jelikož sůl je nad zlato, lze předpokládat, že je schopen rozpouštět i zlato, takže je žíravý víc nežli prase, neboť prase zlato nežere. Takže je žíravý jako blázen, který je schopen sežrat zlato i prase (vzácně i pozlacené prase). DHMO zředěné ethanolem na koncentraci 60% je pod názvem "Vodka" prodáván kvůli svým psychoaktivním účinkům. DHMO proto je logicky taktéž psychotropikum.
Hydroniový iont, vzniklý naprasením protonu na molekulu DHMO je teoreticky podstatou žíravého účinku kyselin. Proto lze i u DHMO předpokládat žíravé účinky (protože proton sem proton tam, však je to jen blbá elementární částice, že?)
Shrnuto, DHMO je látka jen velmi těžko slučitelná se životem.
Rozšíření[editovat | editovat zdroj]
Znečištění životního prostředí DHMO se šíří jako epidemie! Nachází se ve vysokých koncentracích v téměř všech potocích, řekách, jezerech a nádržích po celém světě a byl objeven dokonce i v antarktických ledovcích. I v České republice pravidelně způsobuje škody v rozsahu miliard Kč. Přestože je známa jeho nebezpečnost, dihydrogenmonoxid se stále používá:
- jako průmyslové rozpouštědlo a chladivo,
- v jaderných elektrárnách,
- při výrobě pěnového polystyrenu,
- v protipožárních zařízeních, lze jím hasit dokonce i dikarbonmonoxid
- v mnoha formách krutých pokusů na zvířatech včetně zvířat sloužících jako zdroj lidské potravy,
- při distribuci pesticidů; stopy znečištění se neodstraní ani důkladným umytím,
- jako přísada v mnoha nápojích (citronová Mattonka) a jiných potravinářských produktech,
- je užíván Satanem k dochucování potravy.
Průmyslové i zemědělské podniky vypouštějí DHMO do řek a nikdo proti tomu nic nedělá, protože tato praxe je na celém světě dosud legální.
Vláda ČR i orgány Evropské unie odmítají zakázat produkci, distribuci a používání tého škodlivé chemikálie s odvoláním na její "význam pro národní ekonomiku". Naopak vojenské organizace všech států (zejména válečné námořnictvo) experimentují s DHMO a budují mnohamiliardové investice pro jeho využívání v mírových i válečných podmínkách. Stovky vojenských výzkumných ústavů dostávají tuny této substance složitými podzemními distribučními kanály (v mafiánské hantýrce zvané myší díry) a skladují látku pro pozdější použití.
Jen pro připomenenutí, látkou schopnou zabít člověka pouze v jednom mikrogramu je například čisté plutonium, DHMO je tedy přinejmenším tak nebezpečnou látkou jako radioaktivní odpad. Vzhledem k tomu by měl být skladovám pouze ve speciálních kontejnerech, například v takzvaných "PET flaškách".
Ještě není pozdě. Tuto hrůzu je třeba zastavit!
Pomozte světu a Chucku Norrisovi a zasaďte se o to, aby znečišťování DHMO bylo zastaveno. Získávejte a rozšiřujte vědomosti o této nebezpečné chemikálii. Neznalost může ublížit vám i jiným.
Příloha A: Další názvy[editovat | editovat zdroj]
Pašeráci dihydrogenmonoxidu často používají krycí názvy jako:
- demethylenmethanol
- deoxyperoxid vodíku
- dihydrylether
- hydrylalkohol
- normethanol
- oxamethan
- oxidan
- oxydihydrogen
- kysličník vodný (krycí název ještě z dob Jana Svatopluka Presla a Karla Slavoje Amerlinga)
- protonovaný hydroxid
- dinilniluniummononilniloctiumid (progresivní název oblíbený zejména mezi jadernými chemiky a fyziky; vz. Nnu2Nno, také 1X2 8X)
Dihydrogenmonoxid je možno též skrytě pašovat v tuhé formě bezvodého kysličníku vodného, který je běžně stabilní při teplotách nižších než 273,15°K.
- Podrobnější údaje naleznete v článku Paroubkium.
- Podrobnější údaje naleznete v článku Voda.
Tento článek může obsahovat výsledky vlastního výzkumu!
To je ale moc dobře, protože vlastní výzkum zaručuje faktickou správnost, kterou často nespolehlivé nebo lživé zdroje neposkytují.