Modřany

Modřany, staročesky "Blaumännersdorf", je čtvrť v Praze. Kdysi to byla samostatná obec, ale protože místní byli vůči vrchonosti servilní, byli asimilováni.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Modřany na české Wikipedii.

Etymologie

Existuje pověra, že ves získala místo podle modrého kvítí, které v místním močále rostlo. Toto bylo mnohokrát popřeno, dementováno, vyvráceno jako smrk při orkánu Kiril, skartováno jako svazky STB a vyškubnuto z místních turistických příruček, ale "je to marný, je to marný... je to marný". Pravdou je, že Modřany získaly své jméno podle německého označení "blau" pro notoriky. V Modřanech se totiž odnepaměti lilo jako z konve a nebylo chalupy, kde by se nevyráběla samohonka, nedestiloval špiritus nebo alespoň neskladovalo čůčo.

Potvrzením tohoto faktu je ulice Čs. exilu, která se vznikla na místě stezky v rumišti původně vyšlapané místními obyvateli, když si chodili ulevit do Vltavy ze svých chatrčí. Nebo se šli ráno s kocovinou napít.

Typický obyvatel Modřan. Hodně tmavě modrý Modřan. Autentická fotografie, cca 1420, kolorováno.

Historie

První zmínku o Modřanech najdeme v zápiscích Soběslava II, který alkoholickou osadu daroval Vyšehradské kapitule v naději, že místní chásku napraví. Modřaňští však kladli srdnatý odpor a tak zakrátko začli chlastat i na Vyšehradě, což jim vydrželo dodnes. V glejtu se výslově píše, že je obec darována i s vinicí, což byla osudová chyba. Levné čůčo vzápětí zaplavilo všechny vietnamské večerky a spořiví Pražané přestali pít kvalitní mělnické víno. Když si Vyšehradští stěžovali otci vlasti, že je to v háji, nahluchlý panovník jim k tomu připsal ještě blízký les a zvoníky. Zvoníci tedy nově museli mlátit do zvonu pro Vyšehradské a odvádět z toho desátky.

Významnou roli sehrály Modřany v období husitských válek, kdy se na místě usadili táborité a sirotci a čekali, až se jim Praha vzdá. Protože čekání bylo dlouhé jako Lovosice či týden před výplatou, obléhatelé sežrali místním zásoby, vypili všechny dostupné alkoholy na rok dopředu, z nudy rabovali (zbytečně) chýše domorodců a znásilňovali místní ženy (úspěšně). Modřany tak zažily za rok populační explozi, krizi školství a zdravotnictví, protože místní kněz ani lapiduch nebyli na příliv nových pacientů připraveni. Situace se ještě zhoršila, když táborité odtáhli a do obce přitáhla cholera. To už se ti dva teprve nezastavili.

Poloha, hospodářství, kultura

Z vrozené servility se Modřany postupně přesunovaly blíže ku Praze. Ještě na počátku 19. století byly od hlavního města vzdáleny cca 10 km a věnovaly se zejména zemědělství. Místní se chovali jako dobytek a pěstovali obilí a traviny. A protože obchod bujel, zmohli se na dvě motorové pily, cihelnu, cukrovar, strojírny, mikrotechnu a gramotechnu. Mototechnu neměli, neboť přilehlé obyvatelstvo upřednostňovalo žebřiňáky tažené koňmi a kanoe, protože v Modřanech mají zdymadlo a na něm plavební komoru pro vory a obchodní lodě a šlajsnu pro plebs civilní obyvatelstvo. Při svých toulkách krajem právě zde Karel May našel inspiraci na slavnou scénu z Vinnetoua, kdy "Kanoe Old Shatterhanda byla děravá jako ústa staré ženy.", když sledoval místní posluhovačku, jak se vrací z nákupu v Lidlu.

Z hospodářského hlediska měli koně historicky velký význam. Ti nejrychlejší byli prodáni do otroctví do nedaleké Chuchle, ti silní dělali dopravní obslužnost a ten zbytek byl exportován do masokombinátu v Libuši. Ke koním prodávaným do Chuchle byli zdarma přibalováni i místní trpaslíci coby žokejové. Tento marketingový trik fungoval skvěle do té doby, než militantní sufražetky prosadili zákaz dětské práce a proto ve 30. letech 20. století přišla do Modřan hospodářská krize. Ta naštěstí netrvala dlouho, protože pak vypukla Druhá světová válka a místní měli jiné starosti. Navíc v roce 1968 do Prahy přitáhly ruské tanky a Praha se přesunula až do Modřan. Modřanští za pomocí domácích destilátů přežili válku, znárodňování, totální likvidaci soukromého podnikání v roce 1959 a proto si celé události všimlo jen pár zapřísáhlých abstinentů a učitel zeměpisu.

Modřany jsou zajímavé z urbanistického hlediska. Původní osady Tylák, Tyršák a Čecháč doplňovaly osady Bába I, Bába II, Bába III, protože došli obrozenci a místní kápo národního výboru přečetl jen jedinou knížku a to tu od Boženy Němcové. Zatímco ostatní obce prošly vývojem chatrč - činžák - panelák, v Modřanech zcela přeskočili činžáky. Lidé jednoho dne vyšli z můtě a bác - na místě je panelák. Na jejich obranu je nutno dodat, že deset let je fakt krátká doba na vystřízlivění.

K místním kulturním zajímavostem patří kostel, který byl několikrát vypálen, aby byl znovu postaven, vysvěcen a opatřen knězem a pak ještě místní kulturní centrum Dvanáctka, kde se točí Kofola a desítka.