Škoda 305
Škoda 305, je jedním z nejzajímavějších vozidel českého národního podniku Škoda; toho času propůjčenému německému koncernu Volkswagen, kterého vlastní Porsche a hromada dalších nenažraných akcionářů.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Již v roce 1911 měla Škodovka jasno v tom, že je třeba používat modulární platformy, aby se snížily náklady na vývoj. Proto byla Škoda 305 rozložitelná na tři části, které táhl traktor. Protože byl stroj vyvíjen přednostně pro export, vžilo se pro něj poetické označení Hubená Emma (něm,. Schlanke Emma), ačkoli oficiální technický název zněl "Škoda 305mm". Narozdíl od Tlusté Berty a Těžkého Gustava byla totiž na vozících mrštná jako zajíc na kofeinu a bez problémů šplhala až do Alp. Svou spolehlivostí proslula podobně, jako o pár desetiletí později slavná Škoda 706 RTO.
Podobně jako se Fordův model T vyráběl pouze v černé barvě, i zde Škodověnka neváhala a model 305 prodávala zájemcům jen v šik tmavě zelené. Samozřejmě, byl-li kupec zámožný a mohl si dovolit příplatkovou barvu, byla mu dodána - proto například císařpán František Josef I. disponoval velmi šik černobílou metalickou variantou a to i s obrázkem císařského erbu a na přání dokonce s výrobním číslem vyvedeným v bílé barvě, aby se to v noci lépe počítalo. Navíc ke každému dodanému kusu bylo zcela zdarma dodáno apartní paraple pro případ vedra a šňůra na prádlo pro případ deště. Škoda 305 byla čistě technicky kabriolet, byť se tehdy toto označení ještě nepoužívalo. Tyto výstavní kusy byly určeny k ozdravným zájezdům císařské armády, typicky za teplem do slunné Itálie.
| Chcete-li se pobavit, a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Škoda 305 na české Wikipedii. |  |
Souprava se skládala z traktoru a dvou přívěsných vozíků, které dodnes patří ke klenotům českého důvtipu. Vozíky měly přední kolečka menší, aby byly více aerodynamické a šetřila se nafta a železná kola nebyla pokryta pryží. Pryž by zbytečně kladla valivý odpor a jen těžko by se dosáhlo emisních limitů stanovených Evropskou Unií. Naopak, kola vozíků byla poseta železnými nýty, aby měla v kopci lepší záběr. Vozíky byly též osazeny madly a dřevěnými štorklaty, aby se cestující mohli za jízdy držet a nepadali na vozovku.
Tah obstarával traktor M12, přezdívaný stovka, protože v něm bylo zavřeno 100 koní. Motor měl obsah 20l, dvojici karburátorů a dvojité zapalování. Vážil okolo 8 tun a utáhl 30 až 36 tun z kopce, do kopce o něco méně. Bez připojených vozíků dokázal skvěle driftovat kvůli absenci gumy na kolech. I zde byla přední kola menší kvůli aerodynamice a kdyby tehdy znali účinky předního lízátka, stroj by s přehledem vyhrál Mezinárodní závod ve smyku v japonském Tokiu.
K soupravě byla (za příplatek) výrobcem dodávána ještě kára s mulou a mulovodičem, který zajišťoval catering, tedy občerstvení. V rámci první třídy se podávala káva, čaj a sušenky a v době oběda obložené bagety. V business třídě pak i tolik oblíbené utopence, pivo a párátka. Mulovodič ovládal všechny jazyky mocnářství alespoň na úrovni B1, tedy jednoduché věty a gestikulace a měl na sobě fajnovou livrej s pozlacenými knoflíky.
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Ráže: 305 mm
- Délka: 3030 mm
- Hmotnost: 20,830 kg
- Náměr: +40° - 70°
- Odměr: 120°
- Dostřel: 11300 m (tříštivá střela), 9600 (protibetonová střela)
- Úsťová rychlost: 340 m/s
- Obsluha: 12 osob
- Kadence: 10 ran za hodinu (v případě dostatečného přísunu ústeckého perníku i 12)