Párátko

„Když použijete párátko, máte po hlavním jídle i dezert.“

- lidová moudrost

Párátko je špičatý předmět zpravidla ze dřeva lipového dřeva nebo bambusu, což je ekologické. Párátko, které je vyrobeno z kovu, se nazývá špendlík nebo jehla a o nich tento článek není.

Exotická příloha k sushi z dalekého Japonska – párátka s wasabi.

Gastronomie

Dnešního člověka už nepřekvapí, že v lepších restauracích nalezne na stole Svatou trojici ochucovadel – sůl, pepř a párátka, ale není tomu tak od nepaměti. První se na stůl dostala sůl v nadrobené formě, protože někdy kolem počátku 14. století čeládku přestalo bavit při kousání chleba nastřídačku olizovat solný kámen. Krátce nato pepř na naše území zavlekly kočovné kmeny CDRomů z Dolních Uher a používaly jej nejprve jako platidlo zejména v méně rozvinutých oblastech, než našinec přišel na to, že se tím dá vylepšit jídlo nezkušené kuchařky. Ovšem párátka v současné podobě se objevují až na konci století devatenáctého.

Párátka byla přidána v období tzv. sirkové krize, která nastala po neplánovaném požáru sirkárny Solo Sušice na sklonku roku 1844. Akutní nedostatek nových sirek, které do té doby návštěvníci hostinců, zájezdních hostinců a výjezdních restaurací konzumovali ve velkém a odporná chuť sirek použitých vedla k negativnímu nárůstu zisků v pohostinství. Než však mohla EU zasáhnout se svými dotacemi, přispěchala na pomoc lidová tvořivost a pověstné zlaté české ručičky.

Strouháním vysloužilého nábytku se podařilo rychle obstarat potřebné množství a dodat jej do stravovacích zařízení, takže výpadek příjmů do C.K. státní kasy nebyl ani zpoloviny takový, jako v případě pandemie Covid 19. Díky tomu se též prokázalo, že akátové dřevo není vhodné, dub je příliš tvrdý a z nábytku je vhodné nejprve odstranit nátěr. Národní strom – lípa – se ukázal jako to pravé ořechové, neboť nepřebíjela chuť vepřové pečeně, grilovaného kuřete, párků z Kosteleckých uzenin, maggi ba ani univerzální hnědé omáčky. Nepřidělávání kuliček fosforu byl též dobrý nápad, protože rapidně ubylo nenadálých úmrtí a knihy přání a stížností nebylo třeba tak často měnit. Jak tomu však bývá – ne každému byly novoty po srsti. Například Sdružení podnikatelů v pohřebnictví bylo výrazně proti a sepsalo nejednu stížnost.

Zajímavou historickou referencí je příběh očité svědectví generálplukovníka Eduarda Arkaďjeviče Vorobjova, který opustil tehdejší Československo 27. června 1991 jako poslední ruský voják a hned následující den ukázal udiveným Rusům párátko jako vzorek slavné české gastronomie. Bohužel, nedokázal odpovědět dotazy, jak se párátko jí, protože si Češi při konzumaci vždy dávali ruku před ústa. I tak se dá generálplukovník označit za pionýra a propagátora západoslovanského kulinářského umění v Rusku a přilehlých bažinách, podobně jako Lev Nikolajevič Čechov a jeho překlad knihy "100 a jeden recept pro mikrovlnnou troubu" od Magdaleny Dobromily Rettigové.

Showbyznys

Nepřekvapivě si párátka našla své uplatnění i v zábavním průmyslu. Průkopníkem byl principál Vlčnovjanky, který zjistil, že penetrací hýždě mužského člena sboru párátkem dosáhne ženského falzetu a tím i výraznějšího výskání. Řešení se ujalo, protože ne každý člen sboru chtěl absolovovat kastraci, která do té doby hrála prim v oblasti modulace mužského hlasu. Výrazný krok kupředu bylo poté přidělání párátek na patní část škorní, kdy účinkující nejenže výskal o oktávu výše, ale též z dřepu vyskočil o půl metru navíc a to zcela zdarma. Kdyby o této metodě věděl Jánošík, býval by dokázal přeskočit i vyšší ohně a žandárom by snáze unikl. Což by byla škoda, protože Horní Uhry by měly o hrdinu méně. Tedy přesně nula hrdinů.

Ostatní využití

Samo sebou, že i před tím, než se lid rozhodl sežrat i párátka, měly špičaté klacíky své využití a to zejména v oboru práva a trestu. Například slavný pražský patriot, kat Mydlář, párátka (v tehdejší jednobodové konfiguraci) s oblibou používal. Při cestě za zkušenou, coby chudý tovaryš, zabrousil do dalekého Orientu a tam si osvojil starobylé umění Akupunktury. S pomocí párátek pak zpátky v Čechách pomáhal svým klientům od různých bolestí, zejména od černého svědomí a špíny za nehty. Společně se skřipcem, nástrojem na rovnání bolavých zad, byla sada párátek nejčastěji používaným náčiním.

Párátka jsou též oblíbeným stavebním materiálem podivínů, kteří nechtějí chodit do hasičárny ani na ryby a radši sedí doma a něco lepí. Chováme v sobě naději, že nekdo z těchto pošuků dokáže jednou udělat rozumný model nejslavnější české lodi - CSS Kardinála Miloslava Vlka a my se jím budeme moci chlubit i zde.

Zajímavosti

• Podstatná část exportu párátek putuje do Karibiku. Tedy do oblastí, kde se tradičně daří Voodoo, umění zapichování předmětů do figurek.
• Existují párátka jednohrotá a dvouhrotá. Dvouhroté párátko má o 100 % vyšší využitelnost, ale též o 100 % vyšší úrazovost.
• Tříhroté párátko existuje pouze jako prototyp. Rozšíření brání nepraktický tvar obalu.
• Pro svou nebezpečnost jsou párátka během transportu uzavírána do plastových schránek. Schránky bývají průhledné, protože pouhý pohled nebezpečný není.
• Okolo roku 2026 budou párátka pravděpodobně posledním výrobkem, na které nebude dávat smysl lepit štítek "Nyní s AI".

Potraviny