Absolutní rovnost občanů

Tento článek může obsahovat výsledky vlastního výzkumu!

To je ale moc dobře, protože vlastní výzkum zaručuje faktickou správnost, kterou často nespolehlivé nebo lživé zdroje neposkytují.

Absolutní rovnost občanů je kontroverzní model společnosti, o kterém se diskutuje od 19. století. Teorie, podle kterých by si lidé měli být rovni, existovaly už předtím, ale až v moderní době se sluníčkáři usnesli na tom, že je nutno prosazovat absolutní rovnost úplně ve všem, hlavně co se týče majetku a příjmů. Podle modelu absolutní rovnosti by si měli být všichni lidé naprosto rovni, měli by mít úplně stejná práva, úplně stejnou moc, stejné množství peněz (s přesností na koruny) a prostě všechno úplně stejné, takže by nemělo být možné nijak rozlišit dva lidi od sebe, protože by se měli i stejně jmenovat a mít stejné rodné číslo.

Teoretický model

Nejdříve si na několika scénářích ukážeme, jak by měla absolutní rovnost fungovat.

Scénář 1: Potkali se tři pánové: A, B a C. Všichni tři pánové jsou si rovni, takže když se dohodnou pánové A a B, tak jsou více než pan C. Jestliže se dohodnou pan A s panem B, že chtějí peníze od pana C, tak jim musí pan C navalit libovolné množství peněz, třeba i proti svojí vůli.

Scénář 2: I lidé z vládnoucí vrstvy jsou si rovni všem občanům, ale ostatních občanů je mnohem více, takže nastává opravdová demokracie. Jenomže nikdo se s nikým nedohodne, takže nastává bezvládí.

Scénář 3: Pan X nedokáže uzvednout lopatu, a tak musí brát stejný plat jako normální dělník, protože jsou si všichni rovni.

Scénář 4: Zaměstnavatelé jsou rovni svým zaměstnancům, ale zaměstnanců je více, takže si můžou vynutit od zaměstnavatele neomezenou dobu placené dovolené. Jinými slovy není možné platit někomu za smysluplnou činnost.

Scénář 5: Nelze obchodovat, protože jeden by peníze získal a druhý utratil. Každý přece musí mít úplně stejně peněz, ne?

Scénář 6: Pan X hodlá strávit romantický večer se svojí ženou. Jenomže všichni lidé si jsou rovni, a tak se musí pan X vyspat se vším, s čím se dá vyspat.

Scénář 7: V zemi Z je tuze krásně, proto se tam mohou nastěhovat všichni obyvatelé zemí A, B, C, ... a získat ihned stejná práva jako občané země Z, protože cizinci přeci nemohou být občané 2. kategorie.

Scénář 8: Je úplné bezvládí, nikdo nemá žádnou moc, takže nikdo nemá důvod se řídit tímto zvráceným principem absolutní rovnosti.

Možný scénář uvedení do praxe

Pokud jste se ještě nezalekli, podívejme se nyní na jednu z možností, jak je možné takový systém zavést:

• Nejdříve se sloučí střední a spodní vrstva společnosti. Aby nikdo nebyl bohatší, tak musejí být všichni stejně chudí.
• Z horní vrstvy se vytvoří třída lidí, kteří dozírají na to, aby byla absolutní rovnost uvedena do praxe správným způsobem.
• Zakážou se všechny aktivity, které by mohly vytvořit sebemenší společenské rozdíly.
• Bylo zjištěno, že ne všichni lidi jsou schopni dosáhnout nejvyšší úrovně vzdělanosti, a proto je nutné snižovat nároky na faktické vzdělání tak dlouho, dokud nebudou mít všichni hromadu titulů. Bude až trapně jednoduché nejvyšší úrovně formální vzdělanosti dosáhnout, ale bude to trvat strašně dlouho a člověk se vůbec nic nenaučí.
• Budou se krutě trestat všichni lidé, kteří si odmítají být rovni ostatním lidem, nebo mají výraznou odchylku, kvůli které si jim nemohou být rovni.
• Rovna si mají být i všechna zvířata, i zvířata s lidmi, takže se zakáže chov zvířat a všechna zvířata se musí vypustit z farem. Nikdo zvířatům nesmí bránit v cestě, protože si mají být rovni.
• Rovni si mají být lidé i z hlediska vzhledu, takže se černoši musejí natírat na bílo. Jenomže běloši by se natírat nemuseli, takže by si stejně nebyli rovni. Musely by se všechny rasy kromě jedné zcela vyhladit, aby si zbylí lidé byli rovni svým vzhledem.
• Lidé si musejí být rovni i z hlediska pracovní hodnosti. Jelikož je pouze málo prací, kterou mohou vykonávat všichni lidé, tak by jediným možným zaměstnáním byla práce v dolech. Kdo by je zaměstnával, to je otázka. Mohl by to být pouze někdo ze třídy dozorců, pro které by tato rovnost „dočasně“ neplatila.
• Rovnost by musela platit i v soukromém životě, takže by bylo nutné všude nainstalovat kamery, které by sledovaly lidi na každém kroku a kontrolovaly, zda-li jsou si opravdu rovni.
• Třída dozorců by nikdy nezanikla, protože nikdy by si lidé nebyli dostatečně rovni na to, aby se mohlo říct, že úkol byl splněn. Vítejte v antiutopii!

Absolutní rovnost v pravěku

Někteří myslitelé se odvolávají na to, že v pravěku byla absolutní rovnost lidí, v tom smyslu, jako nám sluníčkáři vnucují. Na následujícím příběhu si ukážeme, že ani v pravěku nebyla rovnost v tomto smyslu.

Vezměme si nějakou oblast, kde žijí pravěcí lidé. Některé tlupy byly silnější a početnější, jiné byly slabší. Silnější tlupy si dokázaly nalovit více potravy, zatímco slabší tlupy ulovily méně potravy a případné nedostatky vyrovnávaly tím, že si potravu koupily od jiných tlup výměnou za jiné statky.

Potom přišla parta sluníčkářů, která řekla, že si musí být všichni rovni. Nejdříve stanovili maximální počet lidí v tlupě, aby byly všechny tlupy stejně početné. Ti, kteří přebývali, byli násilně přestěhováni do jiné tlupy. Potom přišli na to, že některé tlupy jsou stále silnější a uloví více mamutů než jiné tlupy. Proto sluníčkáři rozhodli, že každá tlupa smí ulovit maximálně dva mamuty za týden. Že prý se tím také ušetří životní prostředí. Zjistilo se ale, že některé tlupy neuloví ani dva mamuty týdně, a tak se to vyřešilo následujícím způsobem. Každá slabá tlupa si mohla zažádat o potvrzení, že není schopna ulovit dva mamuty za týden. Když bylo mamutovi předloženo toto potvrzení, tak byl povinen se ulovit sám.

Závěr

Je zásadní rozdíl mezi rovností lidí před zákonem a tím, co se snaží prosadit sluníčkáři. Důvodem, proč sluníčkáři tak prosazují absolutní rovnost ve všem je prostý: komplex méněcennosti. Prostě se nedokážou vyrovnat se skutečností, že někdo má víc než oni, a tak vymýšlejí důvody, proč by se měli rozdělit (samozřejmě pouze s nimi, protože jinak by dostali tak málo, že by se akce nevyplatila).