Breathariánství

Breathariánství (z inglyšského breath - dýchat; vyslov [bres]) je myšlenkový a filosofický směr (nikoliv náboženství) založený na myšlence, že člověk může žít jen z toho, že bude dýchat. Vzniklo v Indii v době, kdy to ještě sedm let nebyl samostatný stát; podle českopedistických lží v Skopčácku o 17 let dřív.

Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Breathariánství na české Wikipedii.

Historie

Breathariánství založil roku 1940 ve svých 11 letech indický duchovní Prahlad Jani, a to jako nábožensko-filosofický směr založený na příjmání potravy od bohů a bohyň, případně z vesmíru. Tímto počinem založil tím zatím nejstarší odnož breathariánství - Božské breathariánství. Od té doby vzniklo mnoho dalších odnoží - to podle toho, jak postupovala věda a umírali bohové.

Odnože, větve a ramena

Za více než třičtvrtě století samozřejmě vzniklo několik různých odnoží breathariánství, zde jsou uvedeny ty nejvýznamnější:

• Božské - Podle vyznavačů tohoto směru člověk přijímá energii a potravu od boha, bohyně nebo skupiny božstev. Jedná se o nejstarší směr, založil jej roku 1940 Prahlad Jani.
• Židovsko—romské - vzniklo za druhé světové války v koncentračních táborech; zdrojem potravy má být židovsko-křesťanský Bůh nebo plynová komora. Zaniklo roku 1945.
• Vesmírné - energie má proudit z vesmíru. Jeho zakladatelem je Aštar Šeran, vznik se datuje do roku 1995. Nyní jde o směr s nejrychleji rostoucím počtem uznavačů.
• Přírodní - Energie má proudit ze všeho živého. Rok založení není znám, stejně jako jméno zakladatele; existuje podezření, že je tento směr starší než všechny ostatní.

Automatizované sklízení prány při žních. Povšimněte si soustředěného pohledu obsluhy a pečlivého míření na nejúrodnější oblasti.

Strava

Breathariánova strava se správně zove Prána. Prána je výživná a všudypřítomná a je možno ji sklízet prakticky celoročně ve všech podnebných pásech. Samozřejmě - v subtropických pásmech, kde je obloha obzvláště úrodná, je možné sklízet pránu i několikrát za den, což například na Antarktidě není možné, protože tam nedozrává kvůli sklonu osy Zeměplochy tak rychle. Na druhou stranu je zajímavé, že na Antarktidě, Arktidě, Atlantidě a Sibiři prána mnohem déle vydrží, než se začně kazit a přeměňovat na Éter. Kazící se prána způsobuje plynatost a pro lidský organismus zátěž. Své o tom vědí v Súdánu a přilehlých zemích, kde se prána umí kazit opravdu fofrem.

Proto v Africe, kde je prány nadbytek, se tato neskladuje ani nezavařuje, ale rovnou vyhazuje na kompost, kde se jí krmí hmyz, luční sloni a podobná havěť. Hmyzí zažívací trakt nemá s pránou v přechodu žádný problém a proto se mu daří a vesele se množí.

Zralá prána obsahuje nulové množství tuků, cukrů, naprosté minimum soli a všechny vitamíny jsou hluboko pod mezí pro předávkování a proto je vhodná i pro vrcholové sportovce, kojící ženy i muže a seniory. Z dietologického pohledu se jedná o téměř dokonalou potravinu - nevýhodou je snad jen chybějící vláknina, jejíž absence způsobuje v ojedinělých případech zácpu. Prána je předepisována lékaři při odvykacích kůrách - zejména u alkoholiků.

V souvislosti se změnou klimatu na počátku 19. století v Evropě se museli breathariáni uskromnit a nestačilo již jen sedět a čekat s otevřenou pusou. Zlí jazykové tvrdí ^[zdroj?]­, že to souviselo s úbytkem pečených holubů, ale nepodařilo se získat žádné věrohodné písemné prameny a ani očité svědectví a to ani od Heleny Vondráčkové a Keitha Richardse.

Protože nedostatek je hnacím motorem invence, prána se začala průmyslově pěstovat a sklízet za pomocí kombajnů. S příchodem elektrifikace do zemědělství se pránodělství vyrovnalo po svém - kompletně se jí vyhlo a spoléhá na starou dobrou gravitaci a manuální práci. Koneckonců po občanské válce v USA je na trhu stále ještě spousta nezaměstnaných česáčů bavlny a na světě je spousta lidí, kteří nic jiného pořádně dělat neumí.

Pránu je možné konzumovat ihned po sklizení, není třeba ji loupat nebo škrábat jako erteple a proto se jedná o ekologické a trvale udržitelné odvětví potravinářského průmyslu. Na trhu je velké množství kuchařek specializovaných na tuto potravinu - jmenujme například "Prána 30x jinak" Gordona Ramseye a "Zdravá výživa ve školních jídelnách" od Jamieho Olivera.

Nejznámější český breatharián Jaroslav Dušek si zachovává svěží intelekt, čtyři zuby a váhu nad 50kg.

Výhody breathariánství

Bez rozdílu odnože této filosofie se jedná o veskrze zdraví prospěšný myšlenkový směr. Po více než dvou měsících jeho přísného dodržování už člověk nemá hlad ani žízeň, netrpí nemocemi, nic ho nebolí a šetří výdaje státu na důchodovém zabezpečení. Již v průběhu iniciální fáze breathariánství nastupuje redukce hmotnosti a zbystření smyslů. Úbytek tuků v potravě společně s absencí toxických látek bystří intelekt a vyznavač začíná šířit svá moudra v renomovaných časopisech a televizních pořadech. Případně, protože jsme již v jednadvacátém století - zakládá podcast, webinář nebo alespoň stránku na Facebooku.

Společně s rozjitřenými smysly přichází též šik rozcuch, který je společným poznávacím znamením opravdových vědců. Koneckonců mnoho opravdových intelektuálních gigantů dávalo na odiv své hřívy - jmenujme např. Alberta Einsteina, Karla Marxe a Jaroslava Duška. V pozdějších fázích nastává nárůst ochlupení na bradě a tvářích společně s nárůstem výskytu ve specializovaných internetových denících a televizním pořadu Policie radí, pátrá, informuje.

Dejchněte taky sem

• Aštar Šeran
• Dechovka