Bušinečtina
Bušinečtina (bušinecky Bušineščina, v běžné mluvě bušiňáků Po našomi) je západoslovanská řeč lesních lidí z Bušinecka velmi podobná staročeštině, staroslověnštině a jiným západoslovanským jazykům. Je úředním jazykem Malého Hradiště, avšak není jazykem v pravém slova smyslu, neboť její spisovná forma dosud nebyla kodifikována a jedná se tak v podstatě jen o nářečí. Vláda Malého Hradiště slibuje, že spisovná Bušinečtina bude kodifikována do 21. června 2025.
 |
Jazyky |
|
angličtina • arabština • arumunština • C++ • cvikovština • čeština • Čeština 2.0 • čínština • dadština • dolnoněmčina • Einsteinův jazyk • esperanto • finština • gympláčtina • hantec • holešovština • inglyš • japonština • jódlování • katalánština • klingonština • kopíjská čeština • kopřanština • krilština • křivočeština • květomluva • latina • lisp • maďarština • mamynkovština • mongolština • moravština • moreobčanština • němčina • papájština • plzeňština • po našymu • polština • pražština • rumunština • sadština • sestřikovština • slovenčina • staroangličtina • staroněmčina • šarišština • španělština • učitelština • vietnamština • vědečtina • zjednodušená čeština • ženština |
Písmeno y se v Bušinečtině vyskytuje pouze v koncovkách přídavných jmen, v předponách (wy) a v některých slovech jako například bytji (česky být) a vyslovuje se tvrději než i (podobně jako např. v polštině). Písmena d, t, n, se tedy před i vyslovují vždy tvrdě a nikoli měkce, jako je tomu v češtině. Když však před písmena d, t, n, m, l napíšete j (dj, tj,nj, mj, lj), budou se číst [ď, ť, ň, mň, ľ].
Další rozdíl oproti češtině je absence písmena ů, které je vždy nahrazeno ú. Oproti tomu obsahuje písmena â [ua], ê [ue], î [ui], ô [uo], û [uu] a ł.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Bušinečtina vznikla někde mezi veletoky Bušince a Šembery přibližně velmi dávno. Vedle Bušinečtiny vznikla i Šemberština (dnes mrtvá) a Pasečtina (0 rodilých mluvčích), která se však obvykle považuje za nářečí Bušinečtiny. Bušiňáci (bušinecky Bušinjaci) tehdy k zápisu používali Hlaholici nebo už dosluhující Merské písmo. Nejstarší dochovaná písemná zpráva v Bušinečtině pochází z roku 1301 (všimněte si, že jde o prvočíslo). Pak postupně téměř vymřela, ale na(ne)štěstí ji na poslední chvíli zachránili Hraničáři (bušinecky Granjičjari) v čele s králem Michalem (Jelimánem) I. a začali ji užívat (bušinecky Glagolatji). Jednoho dne se však ožrali (bušinecky wožrali) černičkou (bušinecky černjičkú), bušineckým / malohradištským národním nápojem, tak moc, že málem vymřeli spolu s Bušinečtinou. Na poslední chvíli byli zachráněni díky pohotovému zásahu o trochu méně ožralých myslivců, kteří se zrovna potulovali lesem. Bušinečtina i Hraničáři jsou tak dodnes (prý) naživu. Počet žijících rodilých mluvčích se odhaduje na 3 (opět prvočíslo) nebo 3,5 lesního člověka (bušinecky čovjeka lesneho/lesnojho)
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Zdravo - Zdravím
Âla - Ahoj
Agno/Ne - Ano/Ne
Ago sa maš? - Jak se máš?
Mam sa dobro. - Mám se dobře.
Ščo to kurva jest? - Co to je?
Moj vjetročlun jest plny ugorow - Moje vznášedlo je plné úhořů
Ago to zos mnú glagolaš ti prde? - Jak to se mnou mluvíš ty prde?
Kadzo tu jest prd čovjeku? - Kdo je tady prd čoveče?
Ščo ti guvne? - Co ty hovne?
Mi dones pivo alji richlo abo tu zduchnem! - Mně dones pivo ale rychle nebo tady zdechnu!
Kadze sa tu možem wyscatji? - Kde se tady nachází toaleta?
Hojdji do ritji! - Nech mě prosím na pokoji.
Nářečí Bušinečtiny[editovat | editovat zdroj]
Kromě obecné Bušinečtiny (někdy označované jako Malobušinečtina) existují i dvě další známá nářečí - Východňanština (nazývána též Velkobušinečtina), užívaná především ve východní části Hranicka a Východního Merska a jižní části Danělska, a Pasečtina (někdy považována za samostatný jazyk), kterou se hovoří (no spíš kdysi dááááávno hovořilo) nečekaně kde jinde než v Pasece, ve městech/vsích/osadách Pasecká Lhota (někdy pouze Lhota nebo Lhota nad Bušincem, dnes zaniklá) a Nová Pasecká Lhota (dnes Filipojód).