Bušinečtina

Z Necyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Bušinečtina (bušinecky Bušineščina) je západoslovanská řeč lesních lidí z Bušinecka veľmi podobná staročeštině, staroslověnštině a jiným západoslovanským jazykům. Je úředním jazykem Malého Hradiště, avšak není jazykem v pravém slova smyslu, neboť její spisovná forma dosud nebyla kodifikována a jedná se tak v podstatě jen o nářečí. Vláda Malého Hradiště slibuje, že Bušinečtina bude kodifikována jakožto spisovný jazyk do 21. června 2025.


Lengua2.jpg Jazyky

angličtinaarabštinaarumunštinaC++cvikovštinačeštinaČeština 2.0čínštinadadštinaEinsteinův jazykesperantofinštinagympláčtinahantecholešovštinainglyšjaponštinajódlováníkatalánštinaklingonštinakopíjská češtinakopřanštinakrilštinakřivočeštinakvětomluvalatinalispmaďarštinamamynkovštinamongolštinamoravštinaněmčinapapájštinaplzeňštinapo našymupolštinapražštinarumunštinasadštinaslovenčinastaroangličtinastaroněmčinašarišštinašpanělštinaučitelštinavietnamštinavědečtinazjednodušená češtinaženština

Jez map mg.png

Původ[editovat | editovat zdroj]

Bušinečtina vznikla někde mezi veletoky Bušince a Šembery přibližně velmi dávno. Bušiňáci (bušinecky Bušinjaci) tehdy k zápisu používali Hlaholici nebo už dosluhující Merské písmo. Pak se stalo, že vymřela, ale na(ne)štěstí ji zachránili Hraničáři (bušinecky Granjičjari) v čele s králem Michalem Jelimánem I. a začali ji užívat (bušinecky Glagolitji). Jednoho dne se jí však předávkovali (bušinecky Spredawkovali) a málem vymřeli spolu s ní, což se ale znovu nestalo. Bušinečtina i Hraničáři jsou tak dodnes (prý) naživu.

Příklady[editovat | editovat zdroj]

Zdravo - Zdravím

Ála - Ahoj

Agno/Ne - Ano/Ne

Ago sa maš? - Jak se máš?

Mam sa dobro. - Mám se dobře.

Ščo to jest? - Co to je?