Horník

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,
sto roků kopal jsem uhlí,
za sto let v rameni bezmasém
svaly mi v železo ztuhly.

Uhelný prach sedl do očí,
rubíny ze rtů mi uhly,
se vlasů, s vousů a s obočí
visí mi rampouchy uhlí.

Horníkův příběh

Prastarý příběh pana Bakaly počal vyhraným konkursem na místo horníka na šachtě Karolínka v Ostravě. Nastoupil ještě před první válkou a za jeho výkony mu byla propůjčena řada vyznamenání. Všechny pocty však odbyl s konstatováním, že by raději obdržel větší lopatu.

Sto roků

Každých 10 let poučené vedení šachty vyhovělo přání pana Bakaly a doručilo novou – větší lopatu. Ani další válka nezabránila horníkovi kopat uhlí. Po nástupu Klementa Gottwalda konečně pravidelně (každoročně) dostával větší lopatu. Následkem toho mu v rameni bezmasém, svaly v železo ztuhly.

Po listopadu 1989 mu uhelný prach sedl do očí. Zničeho nic mu z vlasů, vousů a obočí počaly vyrůstat rampouchy uhlí. Dělo se tak neuvěřitelnou rychlostí. Horníkův syn založil společnost s ručením omezeným a uhlí prodával. Nakonec koupil celé OKD a stal se z něho uhlobaron. Jeho otec zemřel a odpočívá v pokoji. Byl pohřben v šachtě 2084 metrů hluboko pod rodnou Ostravou. Stále z něj vyrůstají rampouchy uhlí, takže vytěžený ostravsko-karvinský revír má naději na obnovu.