Godzilla
| |
|---|---|
| Daikaiju Gojira | |
| Biografické informace | |
| Vlasy | ne |
| Národnost | japonská |
| Přezdívka | Godzilla |
Dobré skutky |
zásluhy o urbanistické řešení Tokia |
Godzilla, občanským jménem Daikaiju Gojira, je polozapomenutá japonská hvězda filmů padesátých let 20. století.
| Chcete-li se pobavit a ne se jen dozvídat nové užitečné věci, podívejte se na heslo Godzilla na české Wikipedii. |  |
Život[editovat | editovat zdroj]
Daikaiju se vylíhl milujícím rodičům na malém ostrově v jihočínském moři a tam strávil své dětství. Otec, místní vrcholový predátor byl velmi zaměstnán přeměnou místních živočichů na mrtvočichy a matka kladením vajec, ale sám Daikaiju vzpomíná na své dětství jako na idylické. Jak uvádí ve svých memoárech - vlastně si již ani nevybavuje, který den vyšlo nad ostrovem Slunce už ve dvě hodiny ráno a začal překotně růst. Jeho sourozenci to štěstí neměli, nerostli a společně s matkou a otcem zesinali a rozpadli se v prach. Mladého Daikaiju tato událost tehdy velmi zklamala.
„Mortal, spawn on the altar
Caught in the heart of the blaze
The primal fear of disappearing
Becoming a ghost in the void
Death“
- z autobiografie Gojira: Z plaza Bůh, kapitola Born For One Thing
Přestože se jeho matka angažovala v boji proti drogám a šla svému synkovi celý život příkladem, Daikaiju si krátce po oné nešťastné události vypěstoval závislost na radiaci. Jeho nesmělé pokusy s inhalováním radonu za místními garážemi společně s partou výrostků byly jen počátek; brzo začal přepadávat místní trafiky a samoobsluhy, aby měl na nerafinovaný uran. A jak všichni víme, od uranu je již jen drobný krůček k těžké závislosti na šňupání plutonia a ostatních tvrdých drog.
Dle zápisků vydaných krátce před oficiální smrtí jej na šikmou plochu svedl kamarád Rodan. Rodan nařčení až do své smrti popíral a naopak tvrdil, že Gojira se s ním přátelil jen proto, aby mohl tvrdit, že má opravdu velkého ptáka a že to byl práve Daikaiju, komu šel z huby modrý plamen, když měl dojezd.
Pomyslné záchranné lano mu a jeho příteli Rodanovi hodil Ishirō Honda, který měl zrovna pauzu od navrhování popelníčků tehdejšího modelu Civic. Režisér nabídl oběma výtečníkům dobře placenou roli pod podmínkou, že přestanou se zneužíváním omamných látek, ale byl podveden. Oba závisláci se v přestávkách mezi natáčením sjížděli jako galusky a při natáčení bořili drahé kulisy. Vzhledem k tehdejším nekřesťanským cenám filmového materiálu, apanáže štábu, šatnářky a cateringu tak slavnému filmovému tvůrci nezbylo nic jiného, než původní gay road movie sestříhat na horor. Vyplatilo se - z obou smažek v roce 1954 se staly hvězdy filmu Godzilla.
Když Honda zjistil, že si s popelníčkem stále neví rady, natočil s Gojirou o rok později ještě sequel Godzila znovu útočí a tím zaplatil hypotéku na 2kk v okrajové čtvrti Tokia, šmajchlkabinet pro konkubínu v Nagasaki a poplatky za psa na rok dopředu. Gojira se podrobil léčbě a psychoterapii a jak tvrdí ve svých memoárech, byl čistý jako svědomí okresního politika. Rodan zavrhl filmovou kariéru a vrhl se na kariéru skladníka v Los Alamos.
Oba filmy nastartovaly vlnu filmů kaiju srovnatelnou s dnešní posedlostí K-popem. Japonci bez rozdílu pohlaví hromadně odvrhávali své závislosti na použitém dívčím prádélku a nakupovali Gojirovy figurky po celých náklaďácích, což Gojiru (po odečtení podílu producentům, samozřejmě) finančně zabezpečilo natolik, že si mohl pořídit vlastního řidiče, komornou, kuchaře a daňového poradce. Když poradce zpronevěřil jeho veškeré úspory, přijal nabídku hereckého kolegy King-Konga a utkal se s ním v předem domluveném wrestlingovém souboji ve filmu King-Kong vs Godzilla[1].
Již v průběhu natáčení ovšem znovu podlehl své vášni pro radiaci a protože ceny radioaktivních materiálů byly v té době neskutečně vysoko, postupně si to rozdal ještě s Mothrou, Hedorahem a dalšími. Jak se závislost prohlubovala, Gojira odhodil zábrany a do krutého světa showbizu přivedl v roce 1967 i svého syna, který kráčel v otcově šlépějích i pokud šlo o inhalaci ilegálních substancí. Navzdory podlomenému zdraví, prakticky neustále rozšířeným zorničkám a spálenému jícnu se Gojira dokázal udržet na vrcholu téměř čtyřicet let[2].
Ještě v osmdesátých letech 20. století byl Gojira zván na premiéry filmů o monstrech, které zdvořile, leč vytrvale odmítal. Přijal pouze pozvánku na premiéru amatérského malorozpočtového snímku Pizdec, jehož promítání se konalo 27. dubna 1986 v Pripjati na Ukrajině, kde byl uvítán s věškerými možnými poctami a ohňostrojem. Sám Gojira na tuto akci ve své autobiografii vzpomíná jako na "pořádnou jízdu" a vyjadřuje lítost, že se nemohl zdržet déle a blíže si prohlédnout okolí.
Konkurence[editovat | editovat zdroj]
Daikaijova sláva začala pohasínat po roce 1995, kdy na plátně natáhl šupiny. Smrt byla fingovaná, protože tantiémy a příjmy z merchandizingu měly podle propočtů rodinného účetního vystačit po celý důchod a Daikaiju tak mohl následovat Elvise a v klidu dožít na ranči v Argentině s německými soused, kteří tam emigrovali v druhé polovině čtyřicátých let. Jakkoli byl ale účetní Mei Si Ushi svědomitý a při práci se z jeho abakusu jen kouřilo, nikdo nepočítal s nástupem nové generace mutantů - Ninja želv. Ninja želvy s přechytralým Třískou za mediální podpory šťabajzny April kompletně vytlačili Gojiru z televizních zpráv a jemu zbyly oči pro pláč.
Gojira se stáhnul do sebe, tiše anektoval opuštěný atol Bikini, na kterém americká armáda kdysi zkoušela pěstovat houby a čeká na vlnu retro filmů, které by mohly přinést nějaký ten konvertibilní morgoš nebo alespoň kačku. Podle neověřených[zdroj?] informací tráví soumrak života rybařením a čtením pohádek vnoučatům. V roce 2011 byl prý spatřen u elektrárny Fukušima, ale i přes existenci mobilů s fotoaparáty pro tvrzení chybí hodnověrné důkazy.
Patálie s dysgrafiky[editovat | editovat zdroj]
Godzilla nemá jednoduchý život. Jako by nestačila hromada vojáků, která se jej neustále snaží zverbovat do armády, starosti mu v současné, pacifistické době přidělává celosvětové podzemní hnutí Dysgrafici za světlejší zítřek. Častují jej hanlivými nálepkami Dogzilla, Mozilla Firefox, Filezilla až po Bugzilla, kde na něm neustále hledají nějaké chyby.