Ugandalf

Tento článek na téma "Ugandalf"

pojednává o opačném tématu než článek Gandalf.

Ugandalf
Biografické informace
Pohlaví	muž
Diagnóza	temný mág
Barva očí	tmavě hnědé
Vlasy	hodně světle černé
Národnost	ugandské
Přezdívka	Ugandalfíno, Lil' Mažik
Povolání	divotvůrce, nekromancer
Dobré skutky	exhumace lidí a orků

Ugandalf je významná postava dějin Ugandy. Podle pověsti jeho příchod započal zlatý věk místních obyvatel. Jeho znovupříchod bude znamenat platinový věk Uganďanů a zjednodušení formuláře daňového přiznání.

Zdrojem informací je Epos o Ugandalfovi, vetkaný do starobylého goblénu uzlíkovým písmem. Podobně jako u ostatních severských ság, i zde je osoba Ugandalfa téměř zbozštěna a tudíž není radno věřit naprosto všemu, co člověk nahmatá. Moderní adaptace vytesané do hliněných tabulek v 19. století jsou v tomto směru ještě méně hodnověrné, protože místní rytci si přidávali různé detaily, aby učinili epos atraktivnější pro nedospělé čtenáře. Těžko se tak dá věřit například větě: "Smotnul brčko, lupnul do sebe dva velký Redbully a skočil na skejt", protože po dvou rebullech by měl hypertenzi a mžitky před očima.

Život

Odhaduje se, že se Ugandalf narodil okolo roku 900 Třetího věku v rodné můti své matce a otci a měl i nějaké sourozence. O vybavení domácnosti není mnoho známo, ale logickou dedukcí můžeme odvodit, že barevnou televizi rozhodně neměli, louskáček na vlašské ořechy v domácnosti nebyl, telefonovat chodili do budky a pravděpodobně nepoužívali přezůvky, protože podlahy v oblasti jsou dodnes hliněné a zbytečnost přezouvání je tak zcela na bíledni. Ugandalf též neměl hračky z Činy, ale poctivě vyřezávaného jeřába z cedrového dřeva, který je dodnes ugandským národním ptákem a ikonou v umění Kung-Fu. Nedá se vyloučit též vyřezávaný jaguár, neboť místní ženy dodnes nezřídka oblékají ke zvláštím příležitostem jaguáří kožky s monstrózním výstřihem, aby přitáhly pozornost.

Po absolovování iniciačních rituálů rodného kmene, tedy ulovení jaguára, prvního polibku od nepříbuzné ženy, proplachu žaludku ohnivou vodou a tradičního umístění stehení kosti uloveného jaguára do předkožky, se Ugandalf začal učit šamanem, jak se tehdy slušelo a patřilo. Podle všeho byl svědomitým a poctivým žákem a tak z oboru maturoval již za patnáct let a šestnáct zim a to s červeným diplomem. Jako postgraduál si vybral Nekromancii, protože mu krátce před maturitou zemřela prababička na horečku omladnic a byla jediná, kdo věděl, kde jsou schované nůžky. Nekromancie, jakkoli nebezpečná, se ukázala jako výrazně levnější přístup, protože za nové nůžky chtěli místní kováři zcela nekřesťanské peníze.

Když dostáhl v Nekromancii mistrovství a nalezl zmiňované nůžky, nemohl si před ním být žádný hřbitov jistý počtem obyvatel. Kudy chodil, tudy jen tak z plezíru erektoval dávno mrvé reky a používal je jako nosiče všech křivulí, chladičů, ohřívačů, hejblat, čarodějných udělátek, grimoárů a svačiny. S filosofií, že čaroděj nechodí nikdy pozdě, ale právě tehdy, kdy chce přijít, se šouravým odnosem vydal na Sever, aby pomohl v boji s DonSzajnem, pánem oslnivé záře. DonSzajn (v moderním přepisu DonŠajn) terorizoval severní domorodé kmeny a protože místní ještě nevynalezli sluneční brýle ani svářečské kukly, byli proti němu zcela bezmocní. Když se tyran blížil ve svém alobalovém brnění za poledního slunce, nebylo proti němu obrany a on dobýval jednu vesnici za druhou. Jak vidno, o globálním oteplování, Covid 19 ani energetické krizi neměli tehdy ani potuchy a tak řešili zástupné problémy.

Protože ani mocný nekromancer nemůže přemoci ztělesněné dobro, spřáhl se s trpaslíky, křováky a somálskými maratonci. DonŠajnova síla spočívala nejen v jeho lesklém brnění, ale hlavně v mocném Pohlcovači tmy, díky němuž byl nepřemožitelný. V boji sedmi armád se ovšem domorodcům podařilo mu baterku vyrazit z ruky a tím jej na krátko porazit. Když DonŠajn znovu nabyl moci a zaútočil na další a další města, najatý křovák Ufrodo mezitím odnesl ukradený pohlcovač i s mlunočlánkem do nebezpečného odpadu k recyklaci. Ugandalf se ukázal jako geniální stratég a manipulátor, což na Uganďany udělalo dojem na několik staletí dopředu a kdyby mohli, zvolili by si ho za prezidenta, předsedu vlády, armádního generála a nástěnkáře.

O skonu Ugandalfa není bohužel mnoho známo. Jen to, že odjel do zapadajícího slunce za zvuku ukulele a že se vrátí, až bude Uganďanům nejhůře. Tuto levnou kopii slavné české pověsti o Blanických rytířích nalezneme v mnoha kulturách a ani Afrika není výjimkou.

Kontroverze okolo Eposu

O reálném základu postavy Ugandalfa jsou vědátoři stále ve při. Radikálně knihomolské křídlo odmítá existenci Ugandalfa přijmout a zarputile vyžaduje písemné důkazy jeho existence, náčrtky nebo alespoň jeskynní malby, které by vnesly do problému světlo a nezaujatý pohled na věc. Liberální frakci naopak stačí ústní zmínky z hodnověrných pramenů, jako je Helenka Vondráčková a samotný uzlovaný Epos o Ugandalfovi.

Epos o čtyřech kapitolách, který umně obrubuje všechny čtyři světové strany koberce, byl vykopán nedaleko ugandského hlavního města Kampala okolo šesté hodiny ranní 6. června 1866 nedlouho předtím, než jej zrekvírovali zaměstnanci Britského muzea a zachránili jej před zničením nebo ztracením odvozem do Anglie. Kipové písmo, jak se uzlíkům vědecky říká, je velmi náročné na luštění a proto byla na pomoc povolána celá přehršel novicek Řádu Boromejek, které tráví dny střídavě omýváním boru, záchranou českých papalášů a modlením s růžencem a tudíž mají v manipulaci s malými kuličkami slušnou praxi.

Boromejky jsou v luštění velmi efektivní, mají malou spotřebu a nízké emise a proto se nízkému anglickému rozpočtu vyplácejí. Navíc pracují simultánně na všech stranách a matka představená jejich poznatky poté kompiluje na speciálně vyšlechtěném počítači PMD85 ze Slušovic v textovém procesoru Opus Word a ilustrace provádí v Paintbrushi. Odměnou Řádu je dobrý pocit, stravenky do Kauflandu a leštěná měděná plaketka ve vstupní hale Britského národního muzea hned vedle toalet, kam dříve či později zavítá úplně každý návštěvník. Dá se očekávat, že k úplnému rozluštění dojde v nejbližší době stejně tak, jako k dostavbě dálnice D3, tedy do konce roku 2030. Plus mínus deset let, víte jak to chodí. Pro případ výpadku sester Boromejek je v záloze UD, která je sice náročná na mluno, ale teoreticky by mohla poskytnout obdobně kvalitní výsledky.

Kipová šifra

Epos začíná na severní straně, který začali luštit již během transportu. Že se jedná o začátek bylo jasné v okamžiku, kdy bylo nalezeno vlákno zcela bez uzlíku, které uvozuje velké písmeno. Protože je statisticky prokázáno, že Slunce vyjde každé ráno a většina knížek začíná písmenem "Ž" a slovem "Žil" či "Žili'", první písmeno bylo záhy objeveno. Podstatným urychlením dešifrování pak bylo objevení zákonitostí archaického sprzezskového pravopisu, kterým se u nás psalo v době před Janem Husem a nástupem Novobarokní češtiny. Zjednodušení do procesu přinesl také fakt, že Uganďané nikdy nepoznali záludnosti písmene X a též Ň je jim zcela cizí. Číslovky jsou poté uváděny horním uzlíkem a odpovídajícím počtem větších uzlíků v unární soustavě a tudíž zejména letopočty vyžadují velkou trpělivost a opakovanou kontrolu. Luštitelským i překladatelským oříškem jsou zejména jména podstatná, přídavná a slovesa. Naopak částice a citoslovce, zejména "Chrš", "Brzink" a "Dopitchi" přetrvala v ugandské mluvě dodnes a tudíž jejich odhalení bylo vskutku jednoduché.